Místopředseda KSČM Stanislav Grospič napsal do Haló novin poutavou úvahu o dějinách a aby toho nebylo málo, přidal k ní i velmi vstřícně naladěný titulek, který zní: „Nabízíme ruku ke spolupráci…“. Skoro by to mohlo působit jako velkorysé gesto, kdyby v ní ovšem komunistický poslanec nepsal to, co v ní píše. Takhle jde v první řadě o útok na ty, kteří zde po listopadu 1989 budovali demokracii.
Představitel Komunistické strany Čech a Moravy ve svém textu popisuje zdánlivě obecný přístup k minulosti, kdy je podle něj smutnou pravdou, že když vedení nějakého podniku nebo i státu neví kudy kam, veškeré vlastní prohřešky, nedostatky svede na vedení, které mu předcházelo.
Stanislav Grospič to sice uvádí jako údajně všobecně platné moudro, ale ve skutečnosti si tak dělá oslí můstek k tomu, aby mohl zahájit palbu proti těm, kteří zde vládli po pádu minulého režimu, a naopak se tímto způsobem významně zastal doby, která sametové revoluci předcházela.
Aby se neřeklo, jednou větou se zmíní o tom, že ani tehdejší KSČ se po roce 1948 nevyvarovala uvedeného přístupu. Především se však věnuje době, která následovala po 17. listopadu a „polistopadovým vítězům“, a to velmi důkladně a s očividnou vervou a zápalem pro věc.
„Brzy po svém vítězství dokonce z podnětu svého guru Václava Havla přejmenovávali státní úřady, názvy nejen ulic a náměstí, ale převedli Den armády na nic neříkající datum přehlídky nově vznikající legionářské jednotky ve Francii. Zároveň rychle umožnili privatizovat podniky a organizace, které prosperovaly a ukazovaly se jako životaschopné. Umožnili také vývoz zisků zahraničních majitelů anebo českých zbohatlíků do daňových rájů. To způsobilo neschopnost státu zajistit všechny potřeby jeho obyvatel a postupné zadlužování. Tvrdili, že vše z minulosti bylo špatné a je třeba to příkladně pomluvit,“ píše Stanislav Grospič.
Ztělesnění všeho zla
Místopředseda sněmovního ústavně právního výboru ve svém textu upozorňuje na novou vlnu propagandy, která má podle něho ukázat, že za všechno může předlistopadová minulost, a která má údajně odvést pozornost od kroků všech polistopadových vlád.
Funkcionář KSČ ale dělá to samé jen v opačném gardu. Pro změnu vykresluje polistopadový režim jako éru, v níž se nepodařilo a na které nebylo pozitivní snad vůbec nic a která je ztělesněním všeho zla, což je samozřejmě hloupost. Takhle jednostranně negativní popis je přitom absurdní a jeho cílem je jenom vykreslit na tomto pozadí v krásných barvách dobu, kdy u nás vládla KSČ.
Následně Stanislav Grospič moralizuje ohledně toho, jak by nám všem mělo jít o to, „jak naše země bude prosperovat v budoucnosti, co za dílo odevzdáme našim dětem, vnukům a pravnukům“. Místopředseda Komunistické strany Čech a Moravy tak vyzývá k úzké spolupráci všech.
Potíž je v tom, že současně stylem, jakým se vyjadřuje, dělá vše pro to, aby se taková spolupráce nikdy neuskutečnila. Poslanec tak na jedné straně hlásá „vzájemou úctu a toleranci“, ale sám je té části společnosti, která si zakládá na hodnotách sametové revoluce, neprojevuje. Pak se ovšem o žádnou nabízenou ruku ke spolupráci nejedná.
