Demonstrace odborářů před Úřadem vlády. Mezi řečníky se objevil i expremiér a miliardář Andrej Babiš (ANO), místopředseda SPD Radim Fiala nebo šéfka komunistů Kateřina Konečná (2023). FOTO: Vojtěch Laštůvka / FORUM 24
FOTO: Vojtěch Laštůvka / FORUM 24
NÁZOR / Komunistka Petra Prokšanová, momentálně kandidátka Stačilo!, je nespokojena s údajným přepisováním historie. To už prý v Česku proniká i do škol. Teď už můžeme jen čekat, že se Jack Rozparovač znepokojí nad stavem lékařské etiky.
Na rudém webu iportal24.cz Prokšanová dostala otázku, jestli údajné „přepisování historie“ proniká i do škol. Téma ji pochopitelně nadchlo.
„Troufnu si tvrdit, že víc než kdy dřív! Že jde o koordinovaný a plánovaný proces, vyplývá například z toho, jak k tématu přistupuje Evropský parlament. První vlaštovkou byl již v roce 2006 návrh předložený Radě Evropy Göranem Lindbladem ze Švédska jménem Evropské lidové strany (EPP) odsuzující zločiny komunistických režimů, který však nebyl přijat. Pokračovalo to přijetím rezoluce v Evropském parlamentu o Svědomí Evropy a totalitarismu v roce 2009, která ustanovila den památky obětí stalinismu a nacismu.“
Pak si postěžovala na své osobní utrpení.
„Na jedné konferenci, kde jsem mluvila o transformaci kolektivní paměti ve vztahu k osvobození od fašismu, jsem byla ‚napomenuta‘, že kdo mluví o příchodu Rudé armády jako o osvobození, ‚podlehl bludu stalinské propagandy a že objektivní vědec by měl mluvit namísto o osvobození o začátku sovětské okupace v roce 1945‘. Na další konferenci, pořádané Vojenským historickým ústavem, jsem se pak doslechla, že ‚neustálé připomínání, že nás osvobodili Rusové, že při tom padlo 140 tisíc rudoarmějců, překročilo již dávno meze slušnosti a je nám nepatřičně otloukáno o hlavu‘.“
Zdá se, že soudružka, i když o sobě uvádí, že je doktorandkou historické sociologie, některé základní věci z historie nezná. Předně by měla vědět, že osvobození znamená, že se někdo nesvobodný stane svobodným. Pokud v květnu 1945 současně s vojáky Rudé armády dorazila do Československa sovětská tajná policie a začala zatýkat, není to zrovna velké vysvobození.
Generál Sergej Vojcechovský, ruský exulant a československý občan, byl za protektorátu Čechy a Morava penzionován, ale zapojil se do odboje v organizaci Obrana národa. Dne 12. května 1945 byl zatčen sovětskými orgány (SMERŠ) v Praze a deportován do Sovětského svazu. Tam byl odsouzen k deseti letům v gulagu za údajnou protisovětskou činnost. Zemřel 7. dubna 1951 v pracovním táboře Ozerlag na Sibiři, přičemž oficiální příčinou smrti byla tuberkulóza a vyčerpání. Byl generál Vojcechovský osvobozen?
Politický život od roku 1945 do února 1948 byl skutečně velmi „řízenou“ demokracií. Předválečná Agrární strana nebyla obnovena, vznikla Národní fronta, komunisté infiltrovali bezpečnostní složky, nakonec všechno skončilo únorovým převratem. Následovalo 40 let, kdy komunistický režim historii nejenom přepisoval, ale pokoušel se ji napsat úplně znova. Komunistka Prokšanová by nám měla vysvětlit, proč komunisté zatkli dokonce i generála Ludvíka Svobodu nebo pověsili generálního tajemníka strany Rudolfa Slánského. To byly skutečně mimořádně zdařilé kousky, na které by bylo škoda zapomenout.
Ať si komunisté udělají nejdřív pořádek ve své vlastní historii, pak ať několik desítek let počkají, načež se mohou zeptat, jestli smí něco poznamenat. Takové falšování historie, jaké provozoval jejich režim, tato země nikdy nezažila. Že se ve 21. století někdo takový pokouší dostat se zase k moci, je skutečně velmi bizarní situace. Bizarní v tomto případě znamená riziková.
