Jediná komunistická poslankyně v Evropském parlamentu Kateřina Konečná je velmi nespokojená s přejmenováním ulice před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova. Na svých stránkách pak přidala (ještě navíc na výročí komunistického puče 25. února) několik trapných návrhů, co všechno by se ještě mohlo v Praze přejmenovat.
Konečná píše: „Radní Prahy se uchýlili k trapnému kroku – přejmenovali náměstí Pod Kaštany na náměstí Borise Němcova. Pražští papaláši pokračují ve svém tažení, kterým zastírají svou absolutní neschopnost řešit problémy hlavního města. Místo řešení naprosto tristní dopravy – ať už se jedná o denně stojící dopravní tepny nebo dostavbu metra D, neskutečně drahého bydlení nebo kriminality se v Praze stěhují sochy, přejmenovávají náměstí, staví se potupné sloupy a radní podnikají pochybné cesty za peníze daňových poplatníků s nulovým, ba naopak negativním dopadem na občany.“
Pak vypráví, jak byl Boris Němcov podle ní kontroverzní jako gubernátor a vicepremiér za éry prezidenta Borise Jelcina, kterého nazývá alkoholikem. Pokud jde o alkoholiky, měla by spíše mlčet, protože Stalin, Gottwald, Brežněv a komunisty ceněný Miloš Zeman nebyli v této disciplíně žádná béčka. Měla by být tedy důsledná a mluvit také o Vladimiru Putinovi jako o premiérovi alkoholika Jelcina. Ale tohle je takový bolševický kolorit. Komunistům prostě vadí, že Němcov byl odpůrce Putinova represivního režimu. V Rusku je teď sice asociální kapitalismus, ale soudruzi už si tak zvykli na rituální klanění směrem k Moskvě, že s tím neumějí přestat.
Neotřelé jsou ale její návrhy na další přejmenovávací aktivity: „A když už se tak pirátští papaláši rozjeli, očekávám přejmenování ulice, kde sídlí velvyslanectví Turecka, na ul. Kurdskou. Ambasáda USA by zase mohla sídlit na ul. Manželů Rosenbergových.“
Soudružku Konečnou, která si zřejmě s historií hlavu moc neláme, je třeba dovzdělat. Pokud jde o manžele Julia a Ethel Rosenbergovy, kteří byli v USA v roce 1953 popraveni, bylo by pojmenovávání jakýchkoli ulic po nich poněkud bizarní. Byli obviněni ze špionáže pro SSSR a za ni také odsouzeni. V případě Julia Rosenberga je jeho naverbování pro NKVD v roce 1942 a vynášení informací o americkém vojenském jaderném programu (a dalších informací) prokázané. Měl krycí jméno Antenna a sám budoval síť dalších agentů. Aby nebyl tak nápadný, vystoupil i z komunistické strany.
Kontroverze se vede ohledně odsouzení jeho manželky ke stejnému trestu, protože u ní se neprokázalo, že by špionážní činnost vykonávala. O tom, co dělá její manžel, ovšem musela vědět. Soudružka Konečná by třeba mohla svůj nápad po prostudování historie upravit a slevit z počtu jmen. Ulice před americkou ambasádou by se tedy jmenovala ulice Ethel Rosenbergové. Jenže Ethel, ačkoliv nebyla naverbována, špionáž přinejmenším kryla. Kdyby se vědělo, že její bratr David Greenglass uvedl u soudu nepravdivou informaci, totiž že přepisovala špionážní zprávy na stroji, trest smrti by nejspíš nedostala. Kladnou hrdinku by to z ní ale neudělalo.
Komunisté by se měli vypořádat s tím, že na smrt poslali řadu lidí, kteří byli nejen nevinní, ale měli i zásluhy o vlast. K tomu se moc nemají, nanejvýš připustí, že došlo „k porušování socialistické zákonnosti“, a svedou to na „atmosféru studené války“. Za tu ovšem mohli oni, tak už by si mohli vymyslet něco lepšího.
