Kromě sledování toho, co říkají předsedové a vrcholní představitelé politických stran, je čas od času dobré nahlédnout do myšlenkového světa i nižších stranických funkcionářů. Někdy to může být i příjemné překvapení, většinou je to ale pravý opak. Nejčastěji to bývá tvrdý střet s realitou, protože si uvědomíme, že to, co běžně vídáme v médiích, je proti tomu, co by mohlo být, přeci jen ještě ta lepší varianta. Pěknou příležitost pro podobné úvahy poskytla předsedkyně královéhradeckého Krajského výboru KSČM Věra Žižková svým článkem na webu Komunistické strany Čech a Moravy.

Komunistická funkcionářka Žižková píše: „Státy, aby udržely klid mezi občany, sahají hluboko do kapes, sypou a sypou. Sypou do zdravotnictví, na podporu podnikání, za nákup ochranných pomůcek, očkování a… stále sypou. Kam tyto peníze plynou?“ ptá se šéfka královéhradeckého KV Věra Žižková. A samozřejmě si sama okamžitě odpovídá: „Čím slabší stát, o to větší eldorádo různých »takzvaných podnikatelů«, podvodníků a spekulantů.“

Komunistka Žižková to odhalila věru pěkně, bohužel ale zapomněla na jeden malý detail. I komunistická strana chce přece občanům sypat a sypat a sypat a ve skutečnosti ještě mnohem více než jiní. A dokonce se i její představitelé chlubí tím, že kdyby jejich tlaku nebylo, tak v uplynulých letech vláda Andreje Babiše sype občanům méně, než sypala. Tak v čem je problém?

Předsedkyni krajského výboru KSČM se nelíbí, že to pak všechno vyluxují tzv. globální vysavači. Zní to skoro až poeticky, kdyby to z velké části nebyla demagogie, jejímž cílem je především vytyčit si nepřítele a následně mu přičíst vinu za všechny potíže a za veškeré zlo na světě.

„Není bez zajímavostí, že státy krvácejí, občané jsou zoufalí, ale nejbohatší jedno procento globalistů si své jmění zvětšilo o dalších 27 procent. Nitky světového dění se stahují čím dál víc do rukou menšího počtu osob, které rozhodují o nás bez nás. Dochází k velkému přelévání kapitálu. Globální vysavači vysávají nejen třídu pracujících zaměstnanců, ale nyní i střední podnikatele, a likvidují ještě dosud konkurenceschopné samostatné menší podniky,“ vysvětluje Žižková, která se tím zřejmě snaží dát najevo, že komunisté jsou nepostradatelní, protože nikdo jiný z oněmi globálními vysavači nezatočí a nedá jim co proto.

Právě tím by se totiž soudruzi, jak píše předsedkyně královéhradeckého Krajského výboru KSČM, měli zabývat, a ne žabomyšími spory o to, kdo je tam či onde, na jakém místě. A tady je Žižkové třeba přiznat, že uhodila hřebíček na hlavičku. Právě tím se komunisté samozřejmě zabývají ze všeho nejvíc, což ale není vůbec překvapivé. Dokládá to jen to, co je pro ně ve skutečnosti opravdu důležité.

Otroci, roboti a ovladači dat

Komunistická funkcionářka si sice stěžuje na globální vysavače, není ovšem Andrej Babiš, kterého komunisté roky podporovali ve vládě, také takový vysavač, asi ne zrovna „globální“, ale, dejte tomu, třeba takový „dotační“? Ten jim ovšem zdaleka tolik nevadí, naopak jim byl dobrý, když zvyšoval jejich vliv a pomáhal je vtáhnout do středu dění a umožnil jim přisvojit si zásluhy (ono sypání a přisypávání), kterými se následně mohli chlubit.

Dále čtěte

Úspěšného Dolejše odsunuli a pěkná místa na kandidátce si rozdělila vládkyně Prahy s komunistickou mládeží

Existují jistoty, na které se lze spolehnout. Jedna z nich je, že Komunistická strana Čech a Moravy se za žádných…

Ještě pozoruhodnější je, jakým způsobem komunistka Žižková uvažuje o budoucnosti: „Mluví se o 4. etapě průmyslové revoluce, kdy lidé budou v pracovním procesu čím dál více nahrazováni roboty. Vyvíjejí se technologie na ovládání robotů myslí člověka, ale možná že i lidi bude možné potom ovládat. Lidé se stávají přebytečnými.“

A pokračuje: „Koronavirová krize je zlomovým obdobím ve vývoji dnešního světa. Můžeme se vzpamatovat a vzít věci do vlastních rukou, nebo zalézt, mlčet a čekat, jak to dopadne. Potom se staneme elektronickými otroky, kdy za nás budou rozhodovat ovladači našich dat. Jedním klikem zmizíme jako osoby, budeme bez financí, bez identity.“

Elektronický otrok? To už je hotové sci-fi strašení, které šéfka Krajského výboru KSČM v Královéhradeckém kraji předvádí. I když, pokud se nad tím trochu více zamyslíme, možná dojdeme k tomu, že třeba v takové Číně to tak úplně sci-fi není. Že by ale měla komunistická funkcionářka na mysli právě ji a obávala se právě této stále silnější a mocnější velmoci? To asi ne.

Mnohem spíše jde o to, že komunisté zkrátka stále rádi straší. Je to součástí jejich ideové výbavy už od samotného začátku a zřejmě je to asi nikdy nepřejde. Věděl to ostatně již Karel Čapek, když ve svém slavném textu Proč nejsem komunistou napsal: „Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné.“