
Čínský komunistický vůdce Si Ťin-pching FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

KOMENTÁŘ / Týden po slavné washingtonské inauguraci, na které se všichni guruové technologických firem skláněli před Donaldem Trumpem a zasypávali ho svými pochvalami, sponzorskými dary a večírky, zírám na propady jejich akcií v mém investičním portfoliu, které se červenalo a sjíždělo do ztráty. Příčina? Čínský výpad do oblasti umělé inteligence za zlomek amerických investic do slavných jazykových modelů, na zastaralých technologiích bez špičkových procesorů a s otevřeným globálním záběrem srovnatelné výkonnosti. To vše pár týdnů po zahanbujícím vyřazení Česka z kategorie důvěryhodných zemí pro přístup ke špičkovým technologiím NVIDIA, který česká vláda mlčky ignorovala a nevysvětlila.
A také tu máme velkorysý Trumpův příslib sta miliard dolarů investic do umělé inteligence, aby se to pochlebování a líbání prstenu od Silicon Valley při jeho inauguraci neminulo účinkem. Nehodlám se přít, zda je či není čínský model lepší, či horší oproti Open AI a dalším. Ani zda je levnější, nebo rizikový, co se týče zneužití komunistickou Čínou k sledování uživatelů. Čína má evidentně takové tempo v rozvoji a nasazení nových technologií doma, že se nestačíme divit, co vše dokáže „sledovat“.
Odpověď na hlavní otázku nám právě poskytly akciové trhy, považované za nejobjektivnější soud technologické a finanční perspektivnosti v globálním měřítku, stejně jako americké i evropské finanční trhy a investoři. Podle jejich soudu čínská technologie ponížila finanční hodnotu amerických technologií a akcií jejich firem. Indikuje to konec amerického technologického monopolu, který se USA snažily chránit právě regulací přístupu k nákladným čipům? Těžko říci, ale rozhodně se to dozvíme velmi brzy.
Čínský úspěch není jen technologický. A co Česko?
Musíme však uvažovat nejen o svých finančních ztrátách, ale i o tom, co nám tímto krokem čínská strana říká, a to právě po razantním nástupu Donalda Trumpa. Předně je to další významný krok, pokud jde o čínskou strategii postupného globálního technologického, investičního a hospodářského vlivu a globální dominance. Čína dále sebejistě čeká na vnitřní oslabování a rozpad Západu. Nyní Čína nepochybně sílí při těžkých sporech mezi Donaldem Trumpem a Evropou.
Při pohledu na Trumpovy ataky vůči spojencům, proti Dánsku (Grónsko) a Německu (angažmá Elona Muska ve prospěch protievropské AfD), ale také proti Kanadě. Číňanům jejich plán na získání dominance vlastní trpělivostí a přihlížením řevnivosti Západu nepochybně vychází. A platí to nejen pro americkou snahu o vnitřní rozkládání Evropy, ale i pro samotné USA, které bez Evropy rozhodně globálně „váží“ a zvládnou méně.
V neposlední řadě čínský vzkaz zahrnuje i Rusko. Rusko je dnes čínský zlý protizápadní pes na vodítku Pekingu. Vyčerpaný, zaostalý, hloupý a vzteklý. Tím pro Peking snadno ovladatelný, protože stále závislejší na čínském nákupu nafty a plynu i diplomatické podpoře Putinova protizápadního válčení. Míra a rozsah závislosti Kremlu na Číně je dnes bezprecedentní a limituje i americké možnosti prosadit ukončení konfliktu, protože i Čína ráda vidí, jak se Západ válkou vysiluje.
A v neposlední řadě jde o Jižní Ameriku: Trumpova politika vůči Mexiku a Panamě, snaha migračně ponížit jasně prozápadní Kolumbii, to všechno tlačí Jižní Ameriku do čínského vlivu. A Peking si může počkat i zde. Práci za něj dělá Donald Trump svými symbolickými kroky.
Skrze své investiční portfolio musím vidět i svou domácí ekonomiku. Pro nás zůstává rámcem evropská ekonomika. Po katastrofálních Zemanových pokusech o čínské investice jiná varianta není. Byl to nejen jeho, ale i národní politický a hospodářský debakl. Z naší evropské perspektivy nemohu nevidět dnešní americké útoky proti Dánsku, které vydatně pomohlo spolu s Německem na nohy české zbrojní iniciativě – platilo nás, a samo dodalo důležité letouny F-16 Ukrajině.
Připomeňme si, jak Praha aplaudovala dánské premiérce na loňské konferenci GLOBSEC. Trumpovy „grónské“ útoky na důležitý prvek evropské obranné pomoci Ukrajině se týkají i naší obranyschopnosti. Obdobně podpora proruské a protievropské AfD před německými volbami, skrze Elona Muska, neoddiskutovatelně poškozuje naše bezpečnostní i hospodářské zájmy, které nás váží ke stabilnímu a zejména evropskému Německu, dnes reprezentovanému zejména CDU.
Opatrný Trump a Evropa
Je zajímavé vidět, jak americký prezident vystupuje radikálně v politických agendách jako je migrace nebo Panamský průplav, a jak je zdrženlivý v hospodářských agendách. A není možná od věci začít unijní jednání v obráceném gardu. Lze očekávat, že Donald Trump bude tlačit, aby právě bohatá Evropa zaplatila zbohatnutí USA v projektu MAGA nákupem amerických energií a ve výdajích na obranu. Naproti tomu vůči Číně zůstává Trump velmi zdrženlivý a opatrný, a ani Čína mu nic nedaruje.
Jenže Evropa má nejen své zájmy, ale též významné trumfy. V hospodářském smyslu je pozice Evropy jako odbytiště amerických technologií a produktů i energií docela důležitá a může být východiskem evropského vyjednávání. Ale musí to být skutečně jednání společně evropské a důrazné. Má na to dnešní Evropská komise? S Trumpem v prvém období to dokázal zkušený Jean-Claude Juncker. Máme tedy na co navazovat.
Jsme s USA spojeni jako součást Západu, ale nejsme vůbec bezvýznamní, ani pro Američany. Pokud jde o Čínu, pak Evropa rozhodně nemá zájem na otevřené konfrontaci, ale naopak na odtlačení Pekingu od podpory Ruska a jeho agresivní války. Zde můžeme být zcela ve shodě se skrytou novou politikou Washingtonu, který se pod vlivem technologických oligarchů nejspíše bude chtít s čínskými komunisty domluvit na obchodní spolupráci.
Náš evropský a český zájem
Z naší perspektivy je třeba si uvědomit několik významných principů. Předně, samostatná aktivita Česka nezmůže nic. Naší kartou je Evropská unie a její váha, hospodářská i geopolitická. V unii již máme své zkušenosti, vliv a spojence a leccos dokážeme prosadit zejména v bezpečnostních (ruských a ukrajinských) agendách. Za druhé, neměla by nám chybět odvaha podpořit naše spojence, jako je Dánsko (a obecně Skandinávie), pokud bude americký tlak pokračovat.
A konečně, při našich hospodářských vazbách k Německu, je pro nás zcela nepřijatelná americká podpora prokremelské AfD v Německu, i snaha Trumpovy administrativy Evropu rozdělovat a rozkládat, protože nás to přímo ohrožuje. Stačí se podívat, kam se propadlo dnešní Slovensko, které se vydalo po Orbánově protiunijní a protiukrajinské skluzavce.
Evropská ochota nakupovat americký plyn, nové technologie, ale také zbraňové systémy, jako jsou F-35, a tím pomáhat udržovat váhu a prosperitu americké ekonomiky, je vůči byznysově neurvalému Trumpovi významná hrací karta. Jsme nejbohatší odbytiště amerických produktů, máme manévrovací prostor i v celní politice a v dalších oblastech.
Podpora a zabezpečení Ukrajiny v rýsujících se mírových jednáních bude neoddiskutovatelně především evropskou záležitostí, byť se jednání rozběhnou třeba pod americkým a čínským tlakem na Putina. Ideální by byla synergie Evropy s USA, bez nějakých dohod Trump-Putin přes naše evropské hlavy.
Ano, řešení budoucnosti Ukrajiny a bezpečnosti Evropy vůči Rusku, to bude také hlavní agenda evropských dohod s Donaldem Trumpem. O budoucnosti Ukrajiny bude rozhodovat Kyjev ve spolupráci se Západem. A Západem je i Evropa – nejlépe na stejné straně stolu jako Washington. Čeká nás hodně práce.