Petr Gazdík (STAN) FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Každý z nás chce pro děti to nejlepší a někteří si myslí, že to, jak jsme se učili my, se musí učit i jeho děti. Část rodičů ale po modernizaci volá a kroky ministerstva vítá, řekl v rozhovoru pro deník FORUM 24 ministr školství Petr Gazdík (STAN). Zároveň prozradil, co považuje za priority a zda je české školství připraveno na radikální změny. Řeč přišla také na téma dvojí maturity či vzdělávání učitelů.
Jak hodnotíte první týdny ve své funkci? Co je vaší hlavní prioritou po nástupu? Narazil jste na něco, co vás ať mile či nemile překvapilo?
V covidové době je to s prioritami v rezortu poněkud složitější. V podstatě od chvíle svého nástupu řeším s ministrem zdravotnictví především opatření ve školách. A myslím, že se nám podařila řada věcí, ať už zefektivnění práce krajských hygien, co se týká škol, ale také prosazení pandemického ředitelského volna, které umožnilo ředitelům řešit krizové situace na svých školách rozhodnutím buď o 10 dnech mimořádného ředitelského volna, nebo distanční výuce. Ale i přes toto složité období se už podařilo finalizovat zákon o pedagogických pracovnících nebo jsme rozjeli diskusi o podobě maturitní zkoušky. Pokud mě něco mile překvapilo, pak to, jak rezort školství skvěle šlape.
S čím konkrétně budou pomáhat zveřejnění poradci Jiří Padevět a Ondřej Šteffl? Neobáváte se, že se proti Ondřeji Štefflovi, jenž je úzce spojen se společností Scio, která je výrazně angažována v Národních srovnávacích zkouškách, zvednou protestní hlasy? Je de facto podnikatelem ve vzdělávání. Nehrozí tu střet zájmů?
Co se týče pana Šteffla, své vize ohledně školství s ním konzultuji už poměrně dlouhou dobu. Vážím si ho jako odborníka a vizionáře, a proto jsem ho i oslovil, jestli by mi mohl radit v otázkách týkajících se vizí, jak by mělo školství vypadat v dalších dekádách, k čemu máme v oblasti vzdělávání směřovat a jak ve školství postupně nastavit některé procesy. Chci ale zdůraznit, že bude mým neplaceným poradcem a nebude mít žádnou možnost ovlivnit budoucí podobu maturitní zkoušky ani testů, protože jsem si vědom, že by zde byl kvůli svému podnikání ve střetu zájmů, na což budu také jako ministr dohlížet. Na rady Jiřího Padevěta pak chci spoléhat z hlediska změny výuky moderní historie a dějepisu obecně.
Bude ministerstvo nějak upravovat či „redigovat“ Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, kterou schválila předchozí vláda v říjnu 2020?
Strategie 2030+ je dobře připravený dokument, na kterém se shodli jak experti, tak politici napříč spektrem. Osobně se chci soustředit zejména na komunikaci směrem k veřejnosti, protože i když se odborná veřejnost na cílech, opatřeních a aktivitách pro modernizaci školství shodla, je potřeba tyto změny jasně vysvětlovat především rodičům žáků a studentů, kterých se týkají především.
Kdo se bude podílet na ohlášené revizi rámcových vzdělávacích programů? A jaký je hlavní cíl jejich změny?
Opět jsme u Strategie 2030+. Požadavek upravit a modernizovat rámcový vzdělávací program je totiž jedním z jejích logických závěrů. Úpravy RVP budou podporovat naplňování hned dvou strategických cílů. Tím prvním je zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní a osobní život. Druhým cílem je pak snížit nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnit maximální rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů. Pro představu, například konkrétně u základního vzdělávání od uvedení prvního RVP uplynulo téměř 20 let a společnost se za tu dobu výrazně změnila. Před dětmi jsou nové výzvy, osvojit si znalosti a dovednosti, nejen v oblasti digitalizace, které jsou potřeba pro úspěšný profesní, ale i zodpovědný občanský život. Na tyto výzvy musí vzdělávání reagovat. Pro úspěch revize rámcových programů, a to včetně jejího uvedení v život v jednotlivých školách, je nesmírně důležitá otevřenost, transparentnost a srozumitelnost celého procesu.
Jak hodláte využít fakt, že jste členem think-tanku Univerzity Karlovy? Tam například vznikla myšlenka dvojí maturity. Je to však v současné době průchodné? Bude tedy ministerstvo maturity upravovat?
Ministerstvo školství v této věci opět vychází z návrhu Strategie 2030+ a z té vychází i konkrétní představa think-thanku Vzdělávání 21. Neočekávám tedy, že by byly návrhy v rozporu. Než se dopracujeme ke konkrétní podobě, musíme pro koncept vyjednat odbornou i politickou shodu. Určitě se nebudou shodovat všichni, ale musí to mít alespoň takovou podporu, aby se nová maturita minimálně deset let neměnila. Bez dohody by se jednalo pouze o zmatek, nedůstojný této důležité zkoušky.
Je české školství připraveno na radikální změny, k nimž by asi mělo s ohledem na měnící se společnost dojít? Nebojíte se, že když změníte způsob výuky, zvedne se vlna nesouhlasu mezi rodiči, z nichž je velká část se současným stavem spokojena, protože mají představu, že by jejich děti měly mít stejné způsoby vzdělávání, jako měli oni?
Každý z nás chce pro děti to nejlepší a někteří si myslí, že to, jak jsme se učili my, se musí učit i jeho děti. Část rodičů ale po modernizaci volá a kroky ministerstva vítá. Stále však v určité části převládá názor, že když se děti nebudou učit věci nazpaměť, budou hloupější, což je nesmysl. Dnes se soubory dovedností, které jsou pro tradiční i nová povolání potřebné, mění a stejně tak i formy komunikace nebo dostupnost informací. Naším cílem je na to děti připravit, přejít od memorování k většímu upevnění a provázanosti znalostí pro jejich praktickou využitelnost, to je však třeba rodičům nejprve vysvětlit. Všechny změny, které připravujeme, musí rodičovská veřejnost pochopit a přijmout. Sešel jsem se proto i se zástupci spolku Fórum rodičů a chceme o těchto věcech diskutovat.
Uvažuje ministerstvo o tom nějak do výuky zapojit poznatky, které se podařilo získat během distanční výuky?
Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, což platí i v tomto případě. S přechodem na distanční výuku se školy musely vypořádat s věcmi, se kterými neměly zkušenost. A sem se řadí i výuka online. Ministerstvo školství v tomto směru školy podpořilo metodicky i materiálně a většina z nich to zvládla skvěle. S jejich pomocí a podporou budeme nadále, např. díky zdrojům z Národního programu obnovy, pokračovat. Na vybraných základních a středních školách bylo spuštěno pilotní ověřování tzv. kombinovaného vzdělávání, které by mohlo do budoucna představovat rozšíření vzdělávací nabídky škol například z důvodů dlouhodobého pobytu dětí v zahraničí nebo dlouhodobější léčby.
V programovém prohlášení vlády se píše, že náš vzdělávací systém musí umět reagovat na výzvy, které před ním stojí, a mít takové školy, které dokážou připravit naše děti a mladé občany pro život ve společnosti 21. století. Jak toho chcete dosáhnout?
Už jsem o tom hovořil v předchozích odpovědích a opět to souvisí se Strategií 2030+. Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala k tomu, že do konce roku 2023 dokončí revize vzdělávacích programů s důrazem na aktuálnost učiva a zajistí podmínky pro zavedení změn do škol. Jak jsem už také uvedl, chceme snížit celkový objem učiva a podpořit to, aby žáci látce rozuměli, spíš než aby se věci učili nazpaměť. Měl by se také zvětšit prostor pro týmovou spolupráci, rozvoj kreativity žáků a individuální přístup k nim. Věřím, že je to zvládnutelné.
Jak chce ministerstvo podpořit fakulty, na kterých se připravují učitelé, aby získaly vyšší prestiž? Jak motivovat kvalitní studenty, aby šli studovat právě pedagogické obory?
Určitě není pochyb o tom, že dobře připravení a motivovaní učitelé jsou nutným, ne-li klíčovým předpokladem kvalitní výuky. Strategie 2030+ počítá s vytvořením tzv. kompetenčního profilu učitele, který bude pro všechny učitele definovat kvalitu pedagogické práce v různých fázích profesního kontinua a rozvoj kompetencí po celý profesní život. Systém vzdělávání učitelů by měl být natolik atraktivní, aby stimuloval zájem o učitelskou profesi, podchytil všechny zájemce s různými dosavadními zkušenostmi a efektivně je připravoval pro dynamickou práci učitele. Budeme proto cíleně podporovat relevantní studijní programy připravující pedagogického pracovníka na výkon, chceme dosáhnout většího podílu individuální práce se studentem a více studijní praxe.
Myslíte si, že se opravdu podaří dosáhnout dalšího z cílů programového prohlášení, tedy vytvoření podmínek pro posílení role ředitelů škol a pro snížení administrativní zátěže, která je na ně kladena?
Vzdělávací systém v České republice se vyznačuje velmi vysokou mírou decentralizace řízení a v rámci OECD patříme k zemím s nejvyšší mírou autonomie škol vůbec. S tím je bohužel spojena také administrativní zátěž, a to hlavně u škol menších zřizovatelů. V rámci Strategie 2030+ realizujeme spolu s Technologickou agenturou České republiky výzkum, který situaci analyzuje, a připravujeme také návrhy opatření z různých pohledů, jak ředitelského, tak pedagogického, které k naplnění tohoto cíle přispějí. Jednou z cest, jak zátěž snížit, je vytvoření informačního systému, který zjednoduší sdílení dat mezi ministerstvem, zřizovateli i školami. Tím by se administrativní zátěž dopadající na školy a školská zařízení měla snížit. A v neposlední řadě je to i střední článek podpory škol a zřizovatelů, tedy přímá pomoc a podpora v terénu, jehož provoz teď aktivně v okresech Semily a Svitavy pilotujeme.
Programové prohlášení se také hlásí k podpoře gymnázií a všeobecného vzdělávání. Znamená to tedy, že debata o rušení či omezování osmiletých gymnázií, která podle kritiků příliš brzy oddělovala „studijní typy“ dětí od dětí ostatních, skončí?
Ukazuje se, že odchod 10–25 % žáků na víceletá gymnázia v některých regionech neodpovídá původnímu účelu těchto škol. Je výrazně podmíněn i socioekonomickým statusem žáka souvisejícím s přáním a odhodláním rodičů a jejich možností hradit doučování, přípravu na zkoušky apod. Aby nedocházelo k rané selektivitě a odchodům velkého počtu žáků na víceletá gymnázia, chceme zkvalitnit výuku na druhém stupni základních škol. Současně se zaměříme i na navrácení původní role víceletých gymnázií v systému, a to prostřednictvím spolupráce s jejich zřizovateli. Žádoucím stavem je, aby na víceletá gymnázia v rámci celé ČR odcházeli žáci s mimořádnými studijními předpoklady, což je odhadem 5 až 10 % žáků.
Jak chcete reformovat současné doktorské studium, aby se jeho absolventi dokázali prosadit ve světové konkurenci?
V první řadě musíme zvýšit efektivitu a kvalitu doktorského studia, což je také jedním z prioritních cílů Strategického záměru ministerstva pro oblast vysokých škol na období od roku 2021. Cílem je upravit požadavky pro přijímání ke studiu a samotný obsah studia tak, aby se systém stal efektivnějším z pohledu vynaložených prostředků, času i potenciálu studujících i školitelů. Náš návrh proto počítá například s vytvořením standardu školitele, s větším zapojením studentů do praxe, s mezinárodním zapojením do projektů školitelů a oponentů, dále s větší finanční podporou studentů a také bychom chtěli, aby byla závěrečná zkouška zaměřená na obhajobu vlastní disertační práce čili na prokázání schopnosti samostatné tvůrčí činnosti.
A jak se chcete jako ministr, do jehož gesce spadá i sport, vyrovnat s tím, že v důsledku neuvážených uzavření sportovišť a zákazu sportování v kolektivech během covidu děti nejen tloustnou a nemají chuť k jakékoliv sportovní aktivitě, ale hlavně sportovní kluby hlásí, že mnoho jejich mladých členů se sportem definitivně skončilo? Lze proti tomu nějak z pozice ministra bojovat?
Jak jistě víte, agenda sportu přešla před dvěma lety z ministerstva školství na Národní sportovní agenturu, která má k dispozici také rozpočet na podporu sportu a sportovních klubů. Ve školách sportování funguje, a to jak ve smyslu tělesné výchovy, tak lyžařských kurzů nebo plavání. Jak se vypořádat se snižováním zájmu dětí o pohybové aktivity v rámci sportovních klubů je tedy dotazem spíše na Národní sportovní agenturu. Z pohledu ministra školství jsou pro mě důležité v této oblasti dvě priority. První je posílení či spíše zavedení investiční podpory na obnovu a rozvoj školních tělocvičen, druhou pak zásadně vyšší nabídka zájmových pohybových aktivit přímo ve školách zpravidla formou školního klubu.
