Historik a politický komentátor Mychajlo Dubyňanskyj uveřejnil na webu Ukrajinská pravda komentář s názvem Konec Zelenského éry. Rozebírá v něm předchozí roky Zelenského působení v úřadu a upozorňuje, že mu zbývá už jen rok do konce prvního volebního období. Píše o tom, že zatím není jasné, za jakých podmínek, a zda vůbec, proběhnou příští rok prezidentské volby. Zároveň konstatuje, že populární prezident bude čelit svůdnému vábení absolutní moci. Dokáže se mu ubránit?
Dubyňanskyj analyzuje nástup Zelenského a jeho sliby „konce éry chudoby a lží“. Jak konstatuje, jeho oponenti spíše očekávali konec éry Zelenského, herce a komika, který neměl s politikou valné zkušenosti. Ve skutečnosti se však stal přesný opak. Komentátor si všímá toho, že navzdory dvěma vážným krizím, tedy pandemii covidu a ruského vpádu na Ukrajinu, se Zelenskyj těší více než 80procentní důvěře Ukrajinců, což, jak podotýká, je více než v době, kdy nastupoval do úřadu.
Body přitom Zelenskyj nezískal až nyní, během války, ale dařilo se mu případné ztráty znovu dohánět i před konfliktem, podotýká komentátor. Vidí za tím i kus hereckých dovedností, schopnost upravit svůj obraz na základě požadavků publika, i když toto publikum netvoří stovky diváků, ale miliony voličů.
Dubyňanskyj také upozorňuje na to, že kritika odpůrců prozápadního směřování země, opřená o rostoucí ceny benzínu nebo padající kurz ukrajinské hřivny, se minula účinkem. Ukrajinci těžkosti akceptují jako logický důsledek svého rozhodnutí směřovat na Západ a stejně tak akceptují i svého prozápadního prezidenta. Ukrajinci považují všechny těžkosti za součást tohoto historického procesu, myslí si. A stejně tak i Zelenského.
Kamenem úrazu je podle něj to, jakým způsobem éra prezidenta skončí. Zatím se neví, jestli prezidentské volby, které se mají konat na jaře příštího roku, nebudou muset být odloženy. Není ani jasné, zda v nich Zelenskyj bude kandidovat, zda bude zvolen a jak úspěšné bude jeho případné druhé volební období. Jedinou ranou pro jeho kandidaturu by mohla být porážka ve válce, ale jak Dubyňanskyj píše, ani ti největší odpůrci by si zřejmě nepřáli jeho politickou prohru za cenu porážky své vlasti.
„Vítězství ve válce s Ruskem se automaticky změní v osobní triumf prezidenta,“ konstatuje. Zároveň se obává, aby vavříny vítězství nevynesly k moci dalšího diktátora vládnoucího stylem „beze mě není Ukrajina“, což, jak píše, jsou už nyní obavy, které rezonují mezi opoziční inteligencí.
Jak ale doufá, před pokušením absolutní moci mohou zachránit Zelenského paradoxně jeho vlastní ambice. Budou to podle jeho mínění ambice zachovat svůj historický obraz, který mu již nyní zajišťuje pevné místo v učebnicích historie. „Budoucnost ukáže, zda Zelenskyj dokáže odejít s grácií, což se dosud žádnému ukrajinskému prezidentovi nepodařilo,“ poznamenává Dubyňanskyj s tím, že prezident je umělecké povahy a dobrý odchod z prezidentského paláce pro něj může být neméně lákavou možností jako prezidentský úřad.