Předseda sněmovny reprezentantů Paul Ryan, formálně třetí nejdůležitější ústavní činitel hned po prezidentovi a viceprezidentovi, minulý týden ohlásil, že se v listopadových volbách nebude ucházet o znovuzvolení. I když zároveň řekl, že ve funkci hodlá setrvat až do ledna 2019, kdy mu vyprší jeho současný mandát, dá se říci, že odchází jedna z nejvýraznějších, ne-li nejvýraznější postava republikánské strany posledních let. Některými byl označován jako svědomí republikánské strany a jeho vztah ke kandidátovi a posléze prezidentovi Trumpovi dobře ilustruje krizi, ve které se strana momentálně nachází. 

Ryan nikdy nebyl Trumpovým fanouškem. Z pole kandidátů na republikánskou nominaci by si jistě raději vybral někoho jiného, byť oficiálně nikoho v primárkách nepodpořil. V dubnu 2016 dokonce sám vyvracel spekulace, že se mohl sám ucházet o stranickou nominaci, aby zabránil potenciálně ničivému souboji Cruze, kterého mnozí republikáni nemají rádi, a Trumpa, kterého se mnozí báli. Někteří straníci totiž spekulovali o kompromisním kandidátovi, který by v případě těsného souboje mohl usmířit oba tábory a zabránit rozpadu strany. 

Jednota republikánů byla vždy Ryanovou prioritou a podřídil jí úplně vše. Když bylo jasné, že k žádnému těsnému souboji nedojde a všichni kandidáti krom pozdějšího prezidenta z voleb odstoupili, stál předseda sněmovny před těžkou volbou. Byl poslední z vrcholných představitelů strany, kteří se za Trumpa postavili. Celý květen váhal s tím, že prostě není připravený Trumpa podpořit. Ten mu toto váhání vrátil váháním se svou podporou v primárkách sněmovních, kde téměř doslova zopakoval slova, která Ryan vyřkl pár měsíců před tím. 

V červnu už se ale Ryan zařadil mezi ostatní funkcionáře a kandidáty své strany podpořil. Tato podpora však byla dlouhou dobu poměrně vlažná. Ještě ten samý měsíc Ryan prohlásil, že nehodlá nařizovat nikomu z republikánských členů kongresu, aby Trumpa sami podpořili, a že se mají zachovat dle svého svědomí. I proto se mu začalo říkat svědomí strany, byť ve skutečnosti se jeho vzkaz dá přeložit tak, že pokud si kandidáti myslí, že spíše vyhrají, když se od kandidáta na prezidenta distancují, nemají se bát to udělat. O žádný skutečný odpor vůči němu ale nešlo. 

Krátké vzepětí morálky přišlo ještě po zveřejnění nechvalně proslulé nahrávky, na které se Trump chlubí tím, že může beztrestně osahávat ženy na intimních místech. Mnoho čelních republikánů vyzvalo realitního magnáta k odstoupení. Někteří bývalí prezidenti řekli, že pro něj ve volbách nebudou hlasovat. Ryan prohlásil, že už jej nehodlá dále omlouvat. Nicméně s vědomím blížících se voleb se nakonec žádná vzpoura nekonala a strana šla do voleb více méně jednotná. Sám Ryan napsal článek s názvem „Choice facing America“ (Americká volba), ve kterém se za Trumpa bezvýhradně postavil. 

Stejně tak pak prezidenta omlouval, když vyšlo najevo, že od tehdejšího šéfa FBI Jamese Comeyho chtěl, aby zastavil vyšetřování jeho poradce Michaela Flynna. Republikáni měli poprvé od roku 2004 v rukou úřad prezidenta i obě komory kongresu a Ryan se zjevně rozhodl toho využít na maximum. Však také daňovou reformu schválenou na sklonku loňského roku jmenoval jako největší úspěch své politické kariéry. Zrušení Obamacare se sice nepodařilo, ale daňová reforma byla jednou z priorit republikánského programu dlouhá léta. 

Pro stranu je to samozřejmě velký úspěch. Nicméně zda půjde o úspěch pro celou zemi, se teprve ukáže. Zatím je příliš brzo soudit. Stejně tak se možná v budoucnosti ukáže, že sama strana za tento úspěch tvrdě zaplatí. To nemusí znamenat jen porážku v listopadových volbách do kongresu, ale hlubší rozkol strany. 

Jestliže byl Ryan svědomím republikánské strany, pak je nutné konstatovat, že toto svědomí bylo často z pragmatických důvodů velice potichu. Možná se více ozve, pokud se po volbách šance na další výrazné politické úspěchy uzavře. Už to ale nebude hlasem Paula Ryana. Zároveň by hnutí svědomí mohlo vést k rozkolu strany, kterému se Ryan za cenu bolestivých kompromisů snažil zabránit. To by byl nakonec neúspěch, který by mohl všechny ostatní úspěchy zastínit.