Předsedovi Občanské demokratické strany Petru Fialovi se povedlo něco velkého. Domluvit trojkoalici ODS, TOP 09 a KDU-ČSL je samo o sobě značný úspěch, který stojí za to ocenit, a pokud se tahle koalice nerozpadne a Fiala ji dovede až do sněmovních voleb, půjde bezesporu o počin, který zasluhuje obdiv. Druhá věc je, jaký volební výsledek této koalice, která vzniká pod názvem SPOLU, by měl být považován za úspěch a jaký naopak za propadák, po němž by měl Petr Fiala z čela občanských demokratů rezignovat.

Politická analytička a komentátorka Kateřina Perknerová v Deníku popsala, jaké strany mají podle jejího názoru k sobě nejblíže a po podzimních volbách do poslanecké sněmovny by mohly vytvořit společnou vládní koalici. Výsledek její úvahy je, že to nakonec může být ODS a hnutí ANO s Andrejem Babišem, kdo spolu skončí ve vládě.

„Andrej Babiš bude na liberální konkurenci útočit ze všech stran, vyčítat jí nezkušenost, neomarxismus, vstřícnost k migrantům. A zprava se bude blížit k ODS, která připouští, že vládní spolupráci s Piráty si dovede představit jen stěží,“ píše Perknerová.

A pokračuje: „Takže s kým? Ideálně s ANO bez jeho šéfa. To je ovšem pro Babiše nepředstavitelné. Snazší bude vyměnit vedení ODS. Když Petr Fiala jako lídr trojbloku volby nevyhraje, bude muset odstoupit. Jak řekl Deníku jihočeský hejtman Martin Kuba ‚jiná cesta než vítězství neexistuje‘. Hlad po vládních lavicích je v ODS tak velký, že rychlá výměna vedení a vstup do koalice s ANO jsou dobře představitelné.“

Celé to působí spíše jako popis toho, co si Perknerová přeje a co se tím pádem snaží ve veřejném prostoru tlačit, než jako věcný popis reality. Pokud předseda občanských demokratů Petr Fiala s někým vylučuje vládní koalici, je to hnutí ANO a Andrej Babiš, a nikoli Pirátská strana.

Ve stopách sociální demokracie?

Jistě, u Občanské demokratické strany najdeme spoustu těch, kteří si vládní spolupráci s Piráty dovedou představit jen stěží. Koalice s Babišovým uskupením je představitelnější z jednoho prostého důvodu – příliš by se nelišila od současného vládního modelu a vztahů, které panují mezi ČSSD a hnutím ANO. A také její výsledek by byl podobný – po čtyřech letech takové vlády by ODS byla ve stejných troskách, v jakých se teď nachází sociální demokracie.

Ještě vážnější je ovšem zmínka o tom, že by lídr vznikající trojkoalice a šéf občanských demokratů Petr Fiala musel odstoupit, kdyby koalice SPOLU ve volbách nezvítězila. To je samozřejmě hloupost, a už je jedno, jestli to říká hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba nebo někdo jiný.

Jedna věc je volby vyhrát a druhá soustředit se na to, aby dané uskupení mělo po volbách v dolní komoře významné zastoupení a spolu s ním i zásadní vliv a mohlo rozhodujícím způsobem zasáhnout do vzniku nové vlády a vyjednávání o ní. Pokud se to druhé povede, není důvod smutnit, přijímat odpovědnost, rezignovat nebo měnit vedení ODS.

Hlad po vládních lavicích

Samozřejmě v případě debaklu trojkoalice by Fialova pozice byla neudržitelná, ale co přesně by takovým propadákem bylo? To, že by se ve volbách trojkoalice ocitla na druhém či třetím místě? V žádném případě.

Tvrdit, že „jiná cesta než vítězství neexistuje“, je pouhopouhá demagogie, případně cesta, jak si připravit půdu pro vlastní mocenskou expanzi. Není nic snazšího, než se tvářit, že mne vyšší stranické posty nezajímají, ale přitom nastavovat volební laťku pro současné vedení tak vysoko, že její zdolání je více než nejisté.

To, že je v ODS „hlad po vládních lavicích“, je pochopitelné. Ostatně toužit po moci a po vládních postech je v politice běžné a kdo tvrdí, že mu o ně vůbec nejde, s největší pravděpodobností lže (možná i sám sobě). Pokud však tenhle hlad bude v řadách občanských demokratů příliš velký, zničí je, to je třeba neustále opakovat a vědět, s čím přesně by si strana zahrávala. Odstrašující příklad ČSSD by jí to měl neustále připomínat.

A co je tedy hranice debaklu? Když se podíváme na to, kolik byl podle posledních pěti průzkumů agentury Kantar TNS prostý součet preferencí ODS, TOP 09 a lidovců, dostaneme tato čísla: 21 procent, 20 procent, 25 procent, 24 procent a 23 procent. Čím hlouběji pod 20 procent by se trojkoalice dostala, tím obtížnější by bylo pro Fialu si post předsedy udržet (třeba takových 16 procent by byl opravdu propadák). Pokud však získá více než 20 procent, lze to považovat za úspěch.