Miloš Zeman se velmi rozhořčil na šéfa Senátu Jaroslava Kuberu kvůli jeho plánované cestě na Tchaj-wan. Zní to sice trochu hrozivě, ale ve skutečnosti by to mohlo vyděsit jen slabé povahy, což zase Kubera není.

„Pokud tam pojede, tak v tomto smyslu to přátelství končí,“ pronesl výhružně ve čtvrtek na TV Barrandov Miloš Zeman. Zemanovi se už kdysi nelíbila Kuberova účast na recepci tchajwanského zastoupení v Praze. (Neříká se tomu vyslanectví, protože za Čínu považujeme oficiálně dnešní režim v Pekingu, stejně jako většina zemí.) Kubera má na věc jiný názor, ačkoliv po masáži od čínského velvyslance nejdřív poněkud zakolísal. Česko je podle Kubery suverénní země a Peking nemůže jednat z pozice síly. Navíc je Tchaj-wan pro Česko třetím největším asijským obchodním partnerem a další asijské země by rády, abychom jim také věnovaly svou pozornost, protože tu není jen Čína.

Zastavit se ale můžeme u Zemanova pojetí přátelství. Z dostupných zdrojů není známo, že by Zeman měl nějaké přátele. Pokud je má, má je tak tajně, že o tom zřejmě skoro nikdo neví. Známe jen osoby, které jsou mu z nějakých důvodů strategicky blízké, a blízcí jsou tito lidé tak dlouho, dokud Zemanovi nekříží jakkoli cestu. Zemanovy životní cesty nejvíc zkřížilo někdejší vedení sociální demokracie, když Gross a Špidla potopili první Zemanův pokus stát se prezidentem. Z této křivdy se dodnes bývalý předseda nevzpamatoval a tak vůči své bývalé straně pokračuje v mstivém tažení.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Zemana nikdy neopustil Miroslav Šlouf, který ho svou dovednou propagační technikou vytáhl do Strakovy akademie a pak na Hrad. Šlouf mu nikdy nic zlého neprovedl, ale byl zavržen, protože měl bývalý prognostik dojem, že by mu Šloufova blízkost ubírala hlasy. Na pohřeb mu ani nešel, poslal kytičku. Tak nějak tajně už den předem.

Mizerný je nyní i vztah s Pavlem Rychetským, který neodpovídá Zemanovým představám o tom, jak by měl poslušně hopkat podle pokynů z Hradu předseda Ústavního soudu.

Takže zbývají pánové Mynář, Nejedlý a Ovčáček. Ti první dva se starají především o své ekonomické zájmy a Zeman to musí vědět. Ovčáčka nemůže brát Zeman vážně ani ve stavu zastřené mysli. Toho nebere vážně nikdo.

Takže když Miloš Zeman někoho odvrhne z okruhu svých takzvaných přátel, měl by dotyčný tři dny slavit a vydechnout úlevou.