Konec koalice KDU-ČSL se Starosty nemůže být pro nikoho překvapením. Údiv vyvolávala spíše skutečnost, že tato riskantní hra, neodpovídající naturelu „klidné síly“, vůbec spatřila světlo světa. A že trvala tak dlouho. Lidovci se zachovali tradičně a v poslední chvíli pružně uhnuli, zatímco Starostové se stávají obětí svých přehnaných ambicí.

Když v dubnu letošního roku předsedové obou subjektů podepisovali koaliční smlouvu, vyzařovali optimistická očekávání, že se stanou rovnocennou protiváhou hnutí ANO a sociální demokracie. Riziko desetiprocentní klauzule pro vstup do Sněmovny, potřebné pro dvojkoalici, si vůbec nepřipouštěli.

Chceme usilovat o 30 procent voličů 

Ambiciózní Starostové a nezávislí se chtěli profilovat jako samostatný subjekt a zásadně odmítali i Bělobrádkem původně prosazovanou variantu, že by byli zařazeni na kandidátky KDU-ČSL. Tím by se snížilo riziko volebního debaklu, protože v takovém případě by postačovalo pětiprocentní kvórum. Hnutí STAN za žádnou cenu nechtělo zopakovat model spolupráce s TOP 09, který z tohoto důvodu opustili.

[ctete]140705[/ctete]

Sebevědomí jim narostlo po relativně úspěšných krajských volbách, kde ovšem fungují jiné faktory než na celostátní úrovni, jako je nižší účast a zcela odlišný typ voličských motivací. Vedení lidovců Starostům nakonec vyšlo vstříc, a dokonce jim velkoryse slíbilo šest krajských lídrovských pozic, zdaleka neodpovídajících jejich reálné přidané hodnotě.

„Rozhodli jsme se, že chceme společně se Starosty vytvořit předvolební koalici a v ní se ucházet o přízeň těch nejméně třiceti procent voličů, kteří opět nevědí koho volit a nechtějí se vracet k těm, kdo je zklamali v minulosti,“ vysvětloval tehdy důvody vzniku koalice šéf lidovců. „Nechceme stát řízený jako firmu, ani socialistické pojetí státu,“ doplňoval ho Gazdík.

Rozpory v samém začátku 

Nelze pominout, že už v té době mělo toto propojení řadu odpůrců zvláště v řadách KDU-ČSL. Bylo jejími orgány schváleno relativně těsnou většinou, právě kvůli na lidovce nezvyklému hazardu s překročením kvóra, ale i z programových důvodů.

„Nejsem příznivec spojení strany, která je konzervativní, křesťanskodemokratická, se stranou, která se chce spojit s jinou stranou jenom proto, že sama nemá šanci dostat se do sněmovny,“ prohlašoval bývalý předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda den po podpisu smlouvy.

Podobně argumentoval nejvýraznější kritik dvojkoalice, senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, který sám do sněmovny nekandiduje. „Dohoda mezi KDU-ČSL a STAN je mimořádně nešťastná a já jí říkám ne,“ reagoval s tím, že „lidová strana je nyní ve velmi dobré kondici a má jistotu, že v poslanecké sněmovně bude. STAN, to je něco úplně jiného. To hnutí nemá žádnou ideologii a dnes je do sněmovny nevolitelné.“

I přes porodní bolesti se koaliční soukolí dalo do pohybu a zahájilo volební kampaň s novým logem, grafickým manuálem a programem. Padala sebevědomá slova o odvaze, která se vyplácí, a „třetí síle“, umocněná interními průzkumy, přisuzujícími koalici kolem patnácti procent hlasů.

Síla nového spojení

Režisér Filip Renč v tomto duchu natočil volební spot, vykreslující ušlechtilé přátelství mezi dvěma soupeřícími kluky, z nichž se nakonec vyklubali Bělobrádek s Gazdíkem. V duchu posledních událostí může být dnes použit pouze jako parodická antikampaň, šířená potměšile na sociálních sítích jako virál.

Hesla „Síla rozhodnutí“, „Síla nového spojení“, „Síla odvahy“, „Síla přátelství“, „Síla důvěry“, „Síla odhodlání“ nebo „Síla věrnosti“ v současném světle působí jako černý humor představující pravý protipól toho, co se dnes odehrálo.

Problémy se však daly tušit a byly zakódovány už v samotných základech dvojkoalice, kterou dostatečně neoceňovali voliči. Koalice se během několika měsíců nebyla schopna přesvědčivě usadit nad desetiprocentní hranicí, přičemž některé čerstvé průzkumy jí věštily jen 7,5 procenta.

K obrácení nepříznivého trendu nepřispívalo ani soustavné zpochybňování dohody sílící opozicí v čele s Jiřím Čunkem, takže to téměř vypadalo tak, že lidovci se Starosty neřeší nic jiného než průzkumy preferencí. Přesto jejich lídři tyto ataky dlouho odráželi.

„Nebudeme dělat politiku na základě průzkumů veřejného mínění,“ trval na svém Gazdík. „Pokud bychom teď uhnuli, tak samozřejmě část voličů by to odradilo,“ vylučoval volání po ukončení koalice Bělobrádek.

Počátkem července se však začala situace uvnitř „klidné síly“ vyostřovat a navenek začaly prosakovat zprávy, že je nalomeno už i její vedení. „Odmítám spekulace novinářů, že předsednictvo KDU-ČSL rozhodlo o konci koalice lidovců se Starosty. Koaliční smlouva zůstává platná,“ dušoval se ještě 12. července Bělobrádek, ale málokdo tomu už věřil. Obrat o sto osmdesát stupňů se projevil o několik dní později.

Lekce z reálpolitiky 

„Celostátní výbor potvrzuje pokračování spolupráce se STAN ve všech typech voleb. Zároveň vyzývá ke změně formy na kandidaturu STAN na kandidátních listinách KDU-ČSL. Všechno ostatní zůstane nezměněno,“ prohlásil po dlouhém jednání vedení Pavel Bělobrádek.

Zdálo se, že tento pragmatický veletoč lidovců Gazdíka příliš nepřekvapil, i když vyslovil přesvědčení, že „koalici stále věří“. To však stačit nebude, pro lidovce už není cesty zpět. Buď Starostové na dlouhodobě odmítanou variantu přistoupí a zesměšní se, nebo se jejich cesty s lidovci definitivně rozejdou. Jejich ambice dostaly lekci z reálpolitiky. Pravdou však také je, že pokud by propadly hlasy koalice, nejvíce by na tom podle dosavadních průzkumů při přerozdělování hlasů vydělalo hnutí ANO, což je další nepominutelný strašák ve hře.

I Gazdík připustil, že netuší, jak se Starostové nakonec rozhodnou. Určitě nebudou v otázce dalšího postupu jednotní. Senátor a místopředseda hnutí STAN Jiří Horník neskrýval v České televizi své znechucení a oznámil, že bude podporovat ukončení spolupráce s lidovci.

[ctete]139628[/ctete]

Pokud by hnutí STAN kandidovalo samostatně, jeho šance proniknout do sněmovny by se limitně blížily nule. Kdyby nakonec na společnou kandidátku s lidovci přistoupili, musí tato předvolební havárie zanechat na vzájemném soužití stopy. Může se projevit už při případném dilematu, zda vstoupit do vlády vedené Andrejem Babišem. Samotný šéf hnutí ANO tuto konstelaci preferuje a vedení lidovců ji nevylučuje, zatímco Gazdík se vůči ní začíná vymezovat.

Už při hypotetickém hlasování o důvěře takové vládě by se ukázalo, jak si „síla nového spojení“ ve skutečnosti stojí.