Od nesmělého tvrzení, že „nebylo dřív všechno špatné“, přecházejí komunisté k tezi, že dříve to bylo lepší. Až na pár nedostatků, ale to by se jistě vyřešilo, kdyby se lidé uspěchaně nerozhodli komunistický režim nechat zhynout.

Své myšlenky o úžasnosti komunistické monopolní vlády vyložila s. Konečná, momentálně jediná europoslankyně za KSČM a tedy kůl v plotě v europarlamentu. Na Parlamentních listech dostala vzrušující otázku: „Češi starší 40 let dle průzkumu z 38 procent tvrdí, že za socialismu bylo lépe. Jak je to možné? Už také zaznělo, že stále působí jakási komunistická propaganda…“

Konečná má jasno: „Co se pražské kavárně nehodí, je komunistická propaganda nebo práce ruských a čínských agentů. Tomu já už se jen směju. A jak je to možné? Zkrátka minulost nebyla černobílá, jak ji novináři rádi ukazují. Miliony lidí žily v minulém režimu spokojené životy v nových bytech – mimochodem za posledních třicet let předchozího režimu se jich postavilo dvakrát tolik než za stejnou dobu toho stávajícího; chodily do práce s jistotou, že za odměnu uživí sebe i rodiny; jezdily na dovolenou, na chaty a podobně. Ne každý je ochoten plivnout na svou práci i na práci svých předků.“

Když komunisté argumentují, jak se dříve žilo lépe, vytáhnou obvykle nějaká čísla, kde se dozvíme, co všechno se postavilo, vytěžilo, vyválcovalo a snědlo. Problém je, když to pamětník porovná s tím, jak se žilo. Třeba čísla o výstavbě bytů se vzpomínkami na problémy s bydlením, s pořadníky a jak se uplácelo. Zdroje na zvýhodněné nájmy a půjčky se nečerpaly z bezedných hlubin vesmíru, ale vzaly se jinde, to znamená jiným lidem. Výsledkem byla naprostá zaostalost infrastruktury, kterou trpíme dodnes. Dálnice nejsou jediný příklad.

Komunistický režim měl schopnost zmobilizovat se v jedné oblasti a vykašlat se na ty ostatní. Sovětský svaz v tom byl příkladem. Na jednu stranu posílal lidi do vesmíru, ale bydlelo se tam v „komunálkách“ se společnou kuchyní a regály obchodů zely prázdnotou.

Soudružka Konečná, když má tak ráda čísla, by měla třeba vysvětlit, proč se za řádění kapitalismu zvýšil průměrný věk dožití. V roce 1989 byla délka dožití u mužů 68 let a u žen 75 let. Věk dožití teď dosáhl v Česku u mužů asi 76 let a u žen přibližně 82 let.

Když už jsme u toho dožívání, to není otázka jen živých bytostí, ale také institucí. Parlamentní listy konstatují, že komunistická strana má v průzkumech kolem sedmi osmi procent a její podpora dlouhodobě klesá. Otázka zněla, jak tento trend změnit.

Konečná: „To je zapříčiněno mnoha faktory. Jednoznačně si myslím, že musíme být srozumitelnější, pružnější a komunikativnější. Mluvit k lidem jazykem, který je jim vlastní.“

Tak ono jde především o jeden faktor. Komunisté hlásají návody na fungování společnosti, které nikdy nikde v historii nefungovaly. Pokud jde o tu srozumitelnost, tam není třeba se moc namáhat. Komunisté jsou naprosto srozumitelní.