GLOSA / Ani v skrytu duše jsem nedoufal, že se dožiju okamžiku, kdy se předsedkyně komunistů Kateřina Konečná přihlásí ke všem zvěrstvům a zločinům, které komunisté v našich zemích během své vlády páchali. Po jejích nedávných vystoupeních jsem už vůbec nečekal, že tak učiní veřejně. Leč stalo se prvního srpna letošního roku krátce po desáté hodině ranní.
Doposud se rudá šéfka zuby nehty bránila jakémukoliv srovnávání Komunistické strany Československa a Komunistické strany Čech a Moravy a odvolávala se na to, že s KSČ nemá její strana pranic společného, protože má jedno písmenko v názvu navíc, a to přece stačí. Ale v jiných ohledech se nástupnictví vlastně až tak vehementně nebránila.
Po včerejšku už se těmito argumenty ohánět nemůže. Sama je popřela. Nedělejme si však iluze, dobrovolné přiznání to nebylo. Konečná jen zase jednou rychleji psala, než přemýšlela.
Připomeňme, že v roce 1990 se oficiálními nástupci Husákových a Jakešových komunistů staly KSČM v českých zemích a Strana demokratické levice na Slovensku. A zákonem z roku 1993 o protiprávnosti komunistického režimu byla Komunistická strana Československa definována jako organizace zločinná a zavrženíhodná. Dostala se tak na stejnou úroveň jako nacistické SS. A právem.
Konečná kolem sebe vždycky začala kopat, když jí někdo (a že těch lidí nebylo málo) připomněl, kolik vražd mají komunisté na svědomí, kolik zmařených lidských osudů, kolik neštěstí způsobili a jaké nebetyčné škody připravili ve službách cizí kruté mocnosti vlastní zemi.
Od 1. srpna už je všechno jinak. Konečná konečně prozřela a ke všem svinstvům, jež komunisté v Čechách, na Moravě a ve Slezsku provedli, se veřejně přihlásila. Učinila tak v souvislosti s návštěvou ukrajinských bojovníků ze 3. útočné brigády v Čechách, o níž neustále dokola mele cosi o nacistech a Azovu.
„Argumentovat tím, že dnešní AZOV není ten nacistický AZOV z roku 2014, protože se v něm vyměnili lidé, je jak říkat v roce 1945, že SS už není ta stará SS, protože tam Spojenci vystříleli půlku vedení a nastoupili tam teď sympatičtí chlapíci. Celé by to vlastně bylo k smíchu, kdyby to nebylo smutné. Kdo tohle veřejně obhajuje, se akorát zesměšňuje,“ napsala rudá Kačenka na svůj účet na síti X, a jasně se tak přihlásila k dědictví KSČ, neboť výměna lidí přece nemění organizaci. Zvláště když na akci proti účasti ukrajinských vojáků vlály sovětské vlajky se srpem a kladivem.
To zmiňované bolševické dědictví není vskutku zanedbatelné. Takřka 200 popravených na základě vykonstruovaných obvinění a přiznání vynucených bestiálním mučením, takřka 400 zavražděných na hranicích při pokusu o opuštění „socialistického ráje“, až 7000 osob zemřelých ve věznicích, statisíce účelově odsouzených za „politické“ delikty, ale třeba také za „pobuřování“ či „příživnictví“, a v neposlední řadě i minimálně 300 000 lidí, kteří se rozhodli pro emigraci. To všechno je však soudružce europoslankyni evidentně málo, a tak v Bruselu dál jede v zajetých kolejích vedoucích z Kremlu už od dob syfilitika a ožraly Gottwalda.
Od včerejška už zkrátka nemůže nijak popřít, že krev těch mrtvých padá i na její hlavu.