Poslední dny ukázaly, jak se má v krizové situaci chovat vláda suverénního státu. Ale dokážete si představit, jak by to vypadalo, kdyby podzimní volby dopadly jinak? Kdyby řídící silou v čele státu byla koalice, která tu vládla v posledních letech? Popusťme tedy uzdu fantazii a zkusme se podívat, co by se asi dělo.
Zatímco premiér Petr Fiala vládu řídí a jednotliví ministři konají přesně podle toho, na čem se jejich kolektivní orgán dohodl, po zkušenostech se zvládáním krizových, ale vlastně i těch docela obyčejných, situací v Babišově podání by se dalo předpokládat, že by premiér zběsile pobíhal z místa na místo, počítal by jednotlivé náboje, které by armáda posílala na Ukrajinu, zkoušel závěr u každého samopalu a konkorem osobně promazával hlavně všech kulometů. Tedy pokud by se vůbec nějakou pomoc podařilo zorganizovat… Hlavně by se však při tom nechával natáčet a fotit, aby měl obsah do pravidelného „čaulidování“.
Ministryně financí by ze státní kasy uvolnila nějakou menší finanční částku, ale určitě by to všechno nezapomněla doslova v přímém přenosu okomentovat na instagramu a facebooku, kde by byla zachycena přinejmenším v maskáčích a s plamenometem v ruce. Tvářila by se při tom, jako kdyby ty peníze dávala ze svého.
Mezi tím by všude poletoval dvojministr Karel Havlíček, drmolil svoje obavy z toho, jak se sankce zavedené proti agresivnímu Rusku dotknout nás všech a jak bychom tedy měli být raději opatrní a rozvážní a nedráždit východního despotického teroristu, nebo nám zavře plyn a ropu a my všichni tu brzy pomrzneme. A k tomu by jedním dechem dodával, jak je důležité, aby jadernou elektrárnu v Dukovanech mohl dostavět Rosatom, který to přece umí.
V koutě by pak stranou stál ministr vnitra Jan Hamáček a tiše doufal, že si ho nikdo nevšimne. Protože by však situace byla opravdu vážná, tajně by se sebral a chtěl by letět do Moskvy, aby vyjednal výhodnou výměnu ruského plynu za české plazení se a olizování diktátorových bot…
Do toho všeho by z Hradu zaznívalo jen naprosté mlčení tu a tam přerušené „ovčáčkovským“ žalmem.
Můžeme být rádi, že podle některých předvolebních názorů – zvláště ze strany tehdejší vládní koalice – „nevýrazný, akademický a studený“ Petr Fiala ukázal, že je tomu přesně naopak. Že je lídrem, který přesně ví, co chce, ze svých stanovisek neuhne a dokáže toho dosáhnout. Navíc kolem sebe nemusí mít tým všehoschopných „píáristů“, aby si lidé všimli, že v čele vlády stojí chlap s pevným názorem, který nemění podle toho, co ukážou momentální průzkumy veřejného mínění. I díky tomu je na sociálních sítích stále častěji možno zaznamenat konstatování, že po více než osmi letech mohou lidé být na svoji vládu a premiéra zase hrdí.