Pandemie koronaviru v Rusku nikterak nezastínila zprávu o demontáži pomníku maršála Koněva v Praze. Prokremelská televizní stanice RT přinesla rozhovor s vnučkou Ivana Koněva Jelenou Koněvovou. Ta vidí v odstranění sochy světový precedent a děkuje Kremlu za vyslání výhružek. Ona je tedy označuje za podporu.

Maršálova vnučka říká: „Rodina by souhlasila, kdyby byl pomník přesunut na Olšanské hřbitovy. Dědeček by byl mezi svými vojáky, kteří zemřeli při osvobození Československa. Mimochodem, Češi původně trvali na tom, aby byl pomník předán naší ambasádě. Dědeček však nikdy nebyl diplomat, byl voják, co by měl dělat na území velvyslanectví?“

Všímá si také toho, že někteří lidé u nás povstali na obranu sochy: „Faktem je, že v České republice boj o pomník až do určitého okamžiku pokračoval, jak ze strany oponentů, tak těch, kdo ho bránili… Jsme samozřejmě proti tomu, aby byl tento pomník nyní ‚exponátem číslo jedna‘ v takzvaném Muzeu 20. století. Jedná se o nějaký eufemismus, bylo by jednodušší říci v muzeu totality… V souvislosti s demolicí pomníku jsem dala příspěvek na Facebook a spustila hashtag ‚Vraťte maršála‘. Kromě toho jsem sepsala petici požadující vrácení pomníku do Ruska,“ uvedla Jelena Koněvová.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Na otázku, na koho by se chtěla obrátit s prosbou o pomoc a jak oceňuje reakci Moskvy na demontáž pomníku, vnučka říká: „Nedokážu říct, jaký druh odpovědi by měl v této situaci z Ruska přijít, přesto si stále myslím, že máme nějaký vliv. Mnohokrát děkuji našemu ministru obrany Sergejovi Šojgu, který požádal českého ministra obrany, aby nám pomník dali, a ujistil, že ruské ministerstvo obrany nahradí všechny náklady. Ale vy sami pravděpodobně víte, jaká byla odpověď: České úřady uvedly, že ‚to nemohou udělat, protože pomník je ve vlastnictví okresu Praha 6‘.“

To je ovšem pravda. Žijeme v zemi, kde ministerstvo obrany nerozhoduje o tom, co se má dít se sochami, které mu nepatří. Něco takového je v Rusku nejspíš nepochopitelné, ale za to my nemůžeme.

Pak televize RT zmínila, že Ruská nadace pro ochranu národního historického dědictví zaslala dopis generálnímu tajemníkovi OSN, v němž vyzývá k ochraně pomníku a odsouzení osob odpovědných za jeho demolici, a zeptala se, co si o tom maršálova vnučka myslí. Jelena Koněvová soudí: „Nevím, jak moc to může situaci ovlivnit, ale myslím si, že by tento problém měl být nastolen, to je pravda. To by se nemělo týkat pouze vztahů mezi našimi dvěma zeměmi – tento precedent by měl být posuzován globálně. Druhá světová válka je významnou událostí v dějinách lidstva a dědeček v ní hrál nikoli zanedbatelnou roli.“

Lze pochopit, že vnučka vojevůdce má k dědečkovi a jeho památce citový vztah. Ruští představitelé by ale měli pochopit, že jsou na světě i další národy, kde mají lidé také nějaké názory a city. Jak by mělo vypadat „globální řešení“ problematiky pomníků podle ruských představ, je snad lepší nedomýšlet.