První generace kosmonautů a astronautů za sebou měla různé dobrodružné příběhy. Nic ale nepřekoná zážitek Konstantina Feoktistova, který přežil vlastní popravu a kulku do hlavy.

Sovětský kosmonaut Konstantin Feoktistov byl za války ještě mladík, narodil se v roce 1926. Hned po dokončení deváté třídy se dobrovolně přihlásil do armády. Byl pak poslán do průzkumné roty působící v jeho rodném městě Voroněži. Nakonec se ale stalo, že ho nacisté chytili a poslali ho spolu s dalšími na popravu.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

V autobiografickém románu Trajektorie života Feoktistov popisuje, jak k tomu došlo. Muž z SS, který přivedl chlapce k okraji jámy, na něj vystřelil z pistole. Střela zasáhla čelist a chlapec se zhroutil do jámy. Krátce ztratil vědomí, ale brzy se zase probral. Slyšel, jak Němci nahoře spolu mluví. Pak odešli. Konstantin předstíral, že je mrtvý, nehýbal se.

Pak už se chystal, že z jámy vyleze, ale slyšel, že se nacisté zase vracejí, tak se vrátil do stejné polohy na dně hrobu. Němci chvíli postáli nahoře, podívali se a znovu odešli. Potom se mladík konečně dostal z jámy ven a povedlo se mu se značným úsilím vrátit zpátky ke svému oddílu.

Měl štěstí. Kulka mu prošla krkem a bradou, ale nezasáhla žádný životně důležitý orgán. Léčil se pak v polní nemocnici. Tím pro něj služba v armádě skončila a on se vrátil do desáté třídy.

V Moskvě potom vystudoval Baumanovu státní technickou univerzitu a po práci v raketové továrně v Zlatoustu na Urale nakonec v roce 1951 přešel do 4. vědeckovýzkumného institutu ministerstva obrany a v roce 1957 do Zkušební konstrukční kanceláře č. 1 šéfkonstruktéra Sergeje Koroljova. Tam se vyvíjely mezikontinentální balistické rakety, družice Země a kosmické lodě. V prosinci 1957 byl jmenován šéfprojektantem a vedl práce na první sovětské kosmické lodi Vostok a její trojmístné verze Voschod.

Voschod byl v podstatě Vostok upravený pro vícečlennou posádku a letěl jen dvakrát. Feoktistov se už na počátku programu pilotovaných letů Koroljovovi nabídl, že poletí ve Vostoku, když lodi jako konstruktér rozumí, ale šéfkonstruktér to rázně odmítl. Nakonec ho ale sám prosadil do posádky tříčlenné mise Voschodu 1. Aby se tři lidé vešli do kabiny určené jen pro jednoho kosmonauta, letěli bez skafandrů a katapultovacích křesel. Posádka ve složení Vladimir Komarov, Konstantin Feoktistov a Boris Jegorov odstartovala 13. října 1964. Let trval 24 hodin a byl bez použití jakýchkoli záchranných prostředků dost riskantní.

Do vesmíru se pak už nepodíval. Už jen pro tento jeden let musel Koroljov zařídit, aby se snížily požadavky na zdravotní způsobilost kosmonautů. Pracoval dál na kosmických projektech.

Novinář Karel Pacner vzpomíná na to, jak se s Feoktistovem setkával.

„Poprvé jsem hovořil s Feoktistovem na jaře 1966. Jako ke všem ostatním kosmonautům, i k němu mě zavedl Sláva Golovanov. Třebaže čekal návštěvu, chvilku času si udělal. Rychle jsem pořídil interview, poděkoval a vypadli jsme. Když jsme za ním přišli v květnu 1968, choval se úplně jinak. Pustil hlasitě rádio, které mělo zahltit případný odposlech, a začal mě zpovídat o situaci u nás doma… I v dalších letech jsem Feoktistova navštěvoval. Vžil se stejný rituál – nejdřív rozhovor o politice při zapnutém rádiu. Okupaci sovětskou armádou Feoktistov a Golovanov odsuzovali a několikrát se mně za ni omlouvali. Následovalo interview. A nakonec otevřená debata o sovětské kosmonautice bez zapnutého magnetofonu. Když jsme mluvili o tom, jak Američané zachránili poškozené Apollo 13, které mířilo k Měsíci, poznamenal: ‚To bychom my nedokázali.‘ Jednou mě zatáhl do koupelny, pustil vodu a pak jsme debatovali – šumění vody považoval za bezpečnější ochranu před odposlechem KGB než vyhrávající rádio. Až ve druhé polovině osmdesátých let, po Gorbačovově nástupu do Kremlu, jsme se bavili volně bez ochranného šumu rádia či vody.“

Zajímavé je i to, že Feoktistov nebyl členem komunistické strany. Několikrát mu to nabízeli, ale vždycky řekl, že má moc práce a že nemá potřebnou kázeň komunisty. Jako odborníka ho zřejmě potřebovali, když se ale v roce 1970 rozhodovalo, kdo bude řídit kosmickou firmu Energija, nevybrali ho. Ředitelem se stal Jurij Semjonov, zeť člena politbyra komunistické strany. Když Feoktistov v roce 2009 zemřel, noviny Komsomolskaja pravda nazvaly jeho nekrolog „Byl to svobodný člověk v nesvobodné zemi“.

(Zdroj: Russian7. ru, karelpacner.cz)