Film Svět podle Daliborka vyvolal na festivalu v Karlových Varech, stejně jako v mnoha médiích, obrovský zájem. Dělník z Prostějova nenávidí všechny, kdo nemají bílou barvu pleti, a dokonce přímo v Osvětimi tvrdí, že za druhé světové války nedocházelo k vraždění Židů. Po uvedení filmu se ale objevily i názory, že Daliborek pouze hraje – a začal to tvrdit i sám hlavní protagonista.

Tím nejviditelnějším, kdo celou věc zpochybňuje, jsou Parlamentní listy (už podle titulku, který zní Velký podvod Víta Klusáka a ČT? Pravda o „dokumentu“ o náckovi Daliborkovi začíná vyplouvat na povrch, ale prostě proto, že se na snímku podílela Česká televize), které citují z facebookové stránky Prostějov bez cenzury, na které najdeme i různá vyjádření Dalibora K. „Myslíte, že jsem jako herec před kamerou ve filmu rozhodoval o tom, co budu v různých scénách předvádět nebo dělat? Ne, od toho byl režisér, mimochodem, když jsem podepisoval smlouvu, tak jsem nevěděl vůbec, co mě čeká a do čeho jdu. Později, když se po mně chtělo, aby tam bylo téma nacismu, politiky atd., tak jsem odmítal,“ napsal například.

Klusák ho prý přesvědčil, že jde hlavně o to, aby se podařilo upoutat diváky, a tak pokračoval. „Říkal mi, že jsem herec, tak ať hraju,“ dodal Daliborek. Režisér mu prý dodal papír od dramaturga ČT s potvrzením, že se jedná o film polohraný, ale ne o dokument. „Jde o film, který si za cíl neklade věrně zachycovat realitu,“ píše Daliborek.

Na tvrzení, která se na veřejnosti objevila, reagovali tvůrci filmu na svém Facebooku. „Chápeme obavy Dalibora K. plynoucí z toho, že některé jeho výroky ve filmu jsou možná na hraně trestního práva, přesto se však musíme důrazně ohradit proti nepravdám a obviněním, jež nyní Dalibor K. i jeho matka šíří o okolnostech vzniku našeho filmu,“ píší s tím, že Dalibor i jeho rodina věděli, že Klusák je dokumentarista.

„Všechny scény filmu vycházejí z Daliborova života a životních peripetií jeho blízkých, pouze několik scén je inscenovaných, avšak vždy formou věrné rekonstrukce dříve proběhlých reálných situací. Protagonistům filmu nebyl předložen žádný scénář a nikdy je nikdo neinstruoval, co mají říkat, jak se Dalibor K. nyní snaží nepravdivě sdělovat veřejnosti. Naopak se často stávalo, že Dalibor K. začal své neonacistické postoje pašovat i do situací, o nichž jsme si zprvu mysleli, že se nebudou týkat politiky,“ uvádějí tvůrci.

Dokument navíc před uvedením viděl v kině sám Dalibor i jeho okolí – a podle Klusáka nijak neprotestovali. „Zdůrazňujeme, že společenskou hodnotu filmu spatřujeme právě v tom, že Dalibor K. a jeho blízcí ve filmu vyjevili své vlastní autentické postoje a názory bez autocenzury. Pokud by výsledkem této otevřenosti měla být mechanická aplikace trestního práva, zvážíme, že Daliborovi K. poskytneme součinnost ve věci jeho právní ochrany,“ vzkazují Klusák a jeho kolegyně Marianna Stránská.