Martin Konvička, vůdce již poněkud nepřehledné řady antiislámských hnutí, si zašel 21. května do hospody se soukmenovci Adama B. Bartoše na přátelský pokec. To vzbudilo jistou pozornost i mezi jeho stoupenci. Je nutno říci, že pan Konvička se může setkávat, s kým chce, kde chce a jak chce a je tomu tak dobře i z hlediska veřejnosti. Jak se říká, řekni mi, kdo jsou tvoji přátelé, já ti řeknu, kdo jsi.

Pan Konvička se jako pilný čtenář Svobodného fóra domnívá, že občasný zájem o jeho život a dílo je z mé strany jakousi obsesí, což je třeba uvést na pravou míru. Z politického hlediska není Konvička a jeho měňavkové hnutí celkem zajímavé, je ovšem pozoruhodné z psychologického hlediska, totiž čemu všemu jeho stoupenci jsou ještě schopni uvěřit a co spolknout. Člověk je bytost odolná a spolkne tedy i různé nestravitelné a nevonící věci.

Některé dámy už na jeho FB sepisují různé zoufalé reakce, třeba: „Nemyslim si, ze by se mel pan Konvicka zpovidat a obhajovat, s kym a kde travi svuj volny cas. To aby pred nim chodilo komando a prozkoumavalo teren, aby se nahodou nepotkal s nekym, s kym nema? Je snad svepravny clovek, a sleduji jej jiste jine elity.“

Nebo: „Heleďte, ani manželka nemá v oblibě všechny kamarády svého manžela. A může mít pravdu. Mezi jeho přáteli mohou být zmetci. To ale neznamená, že je zmetek manžel a musí se nechat zkazit. Ostatně, má přece i přátele, se kterými manželka souhlasí… Třeba naopak může ovlivnit svým přístupem je. Tak asi víme, jaký Martin je. Zatracujme ho až ve chvíli, kdy udělá on sám za sebe nějakou sviňárnu, ale prosím, ne dřív! Není to fér…“

Zatím to vypadá tak, že ohledně politiky je docent poměrně antitalent, který má vzácnou schopnost zlikvidovat, na co sáhne. Je to potěšitelné.

Osobně bych doporučil setkávat se s bartošovci co nejvíc, pokud možno i na jiných jejich populárních akcích, jako jsou různé memoriály Anežky Hrůzové a různé další antisemitské počiny. A vůbec by to ještě chtělo vyostřit třídní boj proti všem zrádcům. Na řadě jsou ještě katolíci, samozřejmě ti falešní, totiž papežeci. Je třeba se spojit s těmi pravými. Osobně bych doporučoval Petra Hájka pana Bátoru, protože to by pak celé estetice konvičkovských hnutí odpovídalo nejvíc.

Ještě by to chtělo se připojit k dalším sympatiím bartošovců a více propagovat sepětí s Ruskem. Koneckonců Adam B. Bartoš je ceněný politolog na serveru Sputnik a nějaké ty spojence je potřeba mít, když je svět plný odpadlíků a není jisté, že se všeobecně oblíbená paní Samková vrátí do toho pravého stranického lůna.

Pro nás z takzvaných mainstreamových médií je velká radost a značné usnadnění práce, když to podstatné za nás pan docent dělá sám a stačí občas zmínit jeho životodárné aktivity. Ještě by to chtělo posílit přátelství s panem prezidentem Zemanem a poptat se ještě u mladých komunistů a pana Vandase, jestli by se vzájemná synergie nedala posílit.

Jak tam hezky píše ona fanynka: „Tak asi víme, jaký Martin je.“ Nutno dodat, že to je málo. Jaký Martin je, si nemají věřící Konvičkovy církve nechat sami pro sebe, ale národu prospěje, když se to dozví všichni. Je to těžká doba, když počet uprchlíků klesl na zlomek původního počtu a místo devastujících kvót zločinného Bruselu máme zatím problém spíš s tím, že uprchlíci prchají od nás, což je o této zemi určitou výpovědí, kterou si ovšem každý musí interpretovat sám.

No nic. Martine, máme tě rádi takového, jaký jsi! Neměň se! Fakt.