Ředitel české kanceláře Transparency International Ondřej Kopečný FOTO: Ondřej Kopečný / se souhlasem
FOTO: Ondřej Kopečný / se souhlasem
To, že Andrej Babiš už není ve vládě, neznamená, že se do ní nemůže vrátit. Nyní je čas na to, abychom udělali systém odolnější vůči komukoliv, kdo by si ho chtěl přisvojit tak jako právě on, upozornil v rozhovoru pro deník FORUM 24 Ondřej Kopečný, ředitel české kanceláře protikorupční nevládní organizace Transparency International (TI) na nedostatečnou aktivitu vlády v přijímání zákonů, které by vyztužily rámec základních pravidel pro omezení korupce. TI nedávno zveřejnila Index vnímání korupce, podle kterého je Česká republika s 56 body pod průměrem zemí Evropské unie (64). Podle Kopečného politici nemají jasnou perspektivu a protikorupční agendu odsouvají.
Mohl byste jen pro začátek krátce přiblížit, co index vlastně je, jak se měří a o čem tedy vypovídá?
Je to nástroj zaměřený na měření korupce ve 180 zemích světa. Vychází až ze 13 indexů mezinárodních organizací, pro Českou republiku se používá 10 z nich. Nutno říci, že vychází z hodnocení expertů, nikoliv široké veřejnosti. Experti hodnotí například stav vyšetřování korupčních afér nebo nastavení systému, jak moc je odolný proti korupci, zneužívání veřejných funkcí. TI využívá tato data jednotlivých organizací ke konstrukci vlastního indexu a jeho hlavní výhodou je, že se jedná o jedno číslo. Je důležité vnímat údaje v dlouhodobém trendu. Ukazují, jak se korupční prostředí vyvíjí, jak je vůči korupci odolné.
V indexu je tedy obsaženo zhodnocení korupčních kauz a zároveň zhodnocení legislativního rámce v dané zemi?
Součástí hodnocení nezbytně nejsou přímo zaznamenané kauzy. Nejde to vnímat tak, že pokud v dané zemi dojde ke korupčnímu skandálu, znamená to, že se do indexu promítne. Spíše jde o vnímání funkčnosti prostředí. Zda jsou v dané zemi zavedena legislativní opatření snižující riziko korupce nebo zhodnocení složitosti administrativního prostředí. V souvislosti s kauzami záleží na tom, zda je vnímána jako výstřel, protože žádná země není imunní vůči korupci, a systém prokázal odolnost, nebo zda potvrzuje systémové selhávání.
Česko si oproti minulému indexu polepšilo o dva body, získalo jich 56 a je 8 bodů za průměrem EU. Znamená to posun, nebo jde o malicherný rozdíl?
Dvoubodový rozdíl interpretujeme jako očekávání, že se situace začne v České republice po konci vlády Andreje Babiše zlepšovat. S jeho odchodem jako osoby figurující v řadě afér, ve střetu zájmů, vystupující jako politik, který se svými aktivitami snažil až o ovládnutí státu, se rizika snižují a nyní s novou vládou vzniká prostor přijmout některé základní legislativní prvky v boji proti korupci.
Když se na to podíváme v časovém úseku posledních deseti let, Česká republika se posunula o 7 bodů a stále se nepřibližujeme průměru EU. Charakterem je kolísavost, což značí, že politici nemají jasnou perspektivu, že by jim na přijímání účinných zákonů proti korupci záleželo. Stále vidíme předvolební marketing, ale ve výsledku je s každou vládou protikorupční agenda odsunuta.
Mohlo by nám lepší hodnocení přinést lepší postavení v rámci EU nebo i světa? Ovlivňuje to pohled ostatních zemí na ČR?
Při rozhodování investorů hraje roli řada faktorů. Máme informace o tom, že pro podnikatele a zahraniční investory je ukazatel korupce v dané zemi jednou z důležitých informací, kterou při rozhodování zohledňují.
Co dělá Skandinávie, konkrétně Dánsko jako premiant žebříčku, jinak a lépe, co Česká republika nedělá?
Myslím, že je to dáno mnohem delší historickou zkušeností s demokracií a vztahem společnosti k transparentnosti a k obhajobě veřejného zájmu. Tlak společnosti je mnohem větší, je citlivější k projevům korupce nebo střetu zájmů. V České republice řešíme legislativu, ale chybí nám schopnost dodržovat a vynucovat pravidla.
Součástí zdejší politické kultury není, že by politikové uznávali své chyby a omlouvali se za ně. Jak jsem již naznačoval, strany kandidují ve volbách s tím, že pokud se politik zaplete do korupční aféry, končí. Když k tomu však dojde, začnou říkat ‚ale‘… ‚až bude obviněný, končí‘.
Souvisí to tedy s politickou kulturou, integritou, schopností politiků dodržovat pravidla a se silou občanské společnosti, médií a dalších aktérů vynucovat si je.
Je česká společnost v tomto ohledu benevolentní?
Řekl bych, že česká společnost dává najevo, že jí takové věci vadí. Viděli jsme to za minulé vlády, kdy tu byly statisícové demonstrace proti střetu zájmů Andreje Babiše. Spíše tu chybí tlak ze strany politiků a jejich okolí vyvodit z toho nějaké důsledky. I u současné vlády vnímám, ať už se bavíme o kauze Dozimetr nebo o případu ministra Blažka a jeho doptávání se v kauze brněnských bytů, že politici doufají, že problémy budou promlčeny, a spoléhají na to, že tlak opadne. A konečným důsledkem pak je, že klesá důvěra v politiku, veřejné instituce a demokratický systém, a to je také aspekt, který nás odlišuje od Skandinávie.
Jaké oblasti jsou v České republice korupcí nejvíce zasaženy nebo ohroženy? A co hodnotíte jako největší problém?
S korupčními aférami se můžeme setkat napříč různými sektory, ale ve vztahu ke státu nejčastěji souvisí s oblastmi, ve kterých se rozdělují veřejné peníze. Řekl bych, že jedna věc je, zda se na korupci díváme jako na zneužívání veřejných prostředků, a druhá pak souvisí se strategickým rozhodováním a nasměrováním, v podstatě vytvořením systému, který bude stranit určité skupině.
Můžeme se bavit například o Národním plánu obnovy, kde se budou rozdělovat stamiliardy, nebo o oblasti zemědělských dotací. Tam se vláda snaží řešit situaci, kdy značná část prostředků jde pouze těm největším. Můžeme se tedy bavit o tom, zda není systém nastaven tak, aby vyhovoval a prostředky směřoval jen jim. Jde v podstatě také o formu zneužívání vlivu a postavení. To je také důvod, proč vadil Andrej Babiš.
Takže je potřeba systémová změna?
Jsme u problému, o kterém jsem už mluvil, že v některých oblastech nám pravidla chybí, jinde je máme, ať už na národní úrovni, nebo prostřednictvím Evropské unie. Je ovšem potřeba vůle, kapacita a schopnost na to je kontrolovat a pochybení řešit a sankciovat.
To v Česku stále doháníme. Je potřeba pracovat na systémových prvcích, které posílí veřejnou kontrolu, transparentnost, přístup k informacím, a to jsou ty zákony, které nám tu chybí.
V čem by podle vás vláda Petra Fialy měla přidat?
Měla by prosadit dlouhodobě chybějící zákony v efektivní podobě. Vládě Petra Fialy se otevřel prostor takové věci ukotvit a tím předejít problémům do budoucna. To, že Andrej Babiš už není ve vládě, neznamená, že se do ní nemůže vrátit, a nyní je čas na to, abychom udělali systém odolnější vůči komukoliv, kdo by si ho chtěl přisvojit tak jako právě Andrej Babiš.
Jedním z nich je například zákon o ochraně oznamovatelů, který nyní poslanecká sněmovna projednává. Vládní předloha měla z našeho pohledu zásadní nedostatky. Zaprvé omezovala ochranu oznamovatelů pouze pro trestné činy, s tím se tedy něco děje, ale za druhé nezahrnovala možnost podávat anonymní oznámení, která jsou podle praxe TI velmi podstatnou částí. Část ODS je ale proti.
A co novela o střetu zájmů?
Předloha je ve sněmovně už od jmenování Petra Fialy. Myslím si, že řadu věcí by vyřešila, zjednodušila by identifikaci střetu zájmů. Současná koalice se to snaží protlačit skrze jiné zákony, ale jednodušší by podle mě bylo prosadit novelu jako takovou. Koalice k tomu ale stále z mého pohledu nenašla odvahu, z jejich pohledu to v tuto chvíli není priorita.
Čekáme na zákon o regulaci lobbingu, který nyní prošel prvním kolem mezirezortního řízení a je v něm řada otazníků. Do čtveřice pak tedy vládou slibovaná novela o státním zastupitelství, kdy by hlavním bodem mělo být, aby vláda nemohla bezdůvodně odvolat státního zástupce. Ministerstvo připravilo předlohu a přesně tato věc tam chyběla.
Tyto zákony nejsou novinkami ani zásadními reformami. Jde o základní věci, které by vyztužily rámec základních pravidel pro omezení korupce. Přestože má vláda velmi komfortní pozici 108 hlasů ve sněmovně, nedaří se jí je prosadit.
Spolupracuje s vámi jako s TI vláda?
Komunikace je velmi jednostranná. Pro příklad: v minulém roce jsme panu premiérovi poslali dva dopisy s našimi protikorupčními prioritami a žádali jsme jako TI o schůzku. Dopisy nebyly nijak konfrontační. Nikdy jsme na ně ale nedostali odpověď a pak došlo ke schůzce s poradcem pana premiéra, nikoli s ním samotným. V poslední době je komunikace konfliktnější. Otevřeným dopisem jsme Petra Fialu vyzvali k odvolání ministra Petra Blažka právě kvůli jeho častému dotazování v kauze, ve které figurují jeho spolustraníci a on sám patří k prošetřovaným, a ten zatím zůstává také bez odpovědi.
S politiky komunikujeme. Když jde o věcnější agendu, vyslechnou si náš názor. Nedaří se nám hlavně komunikace s částí ODS. Pak je důležitá část na úřednické úrovni. Existují v rámci našich agend poradní orgány a komise, kde jsme zastoupeni, a tam komunikace probíhá.
Proč pokulhává komunikace s ODS?
Mám dojem, že zde přetrvává negativní dojem z pádu Nečasovy vlády roku 2013 a že v části této politické strany převládá názor, že za následné vládnutí Andreje Babiše mohou protikorupční nevládní organizace. To je podle mě velmi pokřivený názor, protože tu fungovala řada věcí špatně, kolem velkých politických stran tu byli kmotři, oni to neřešili a my jsme na to upozorňovali.
Pak mě překvapuje, že dnešní politici opakovali úplně stejné argumenty v souvislosti s Andrejem Babišem na demonstracích jako my a v okamžiku, kdy tu byla jmenována ministryně spravedlnosti Marie Benešová, označovali to za ohrožení nezávislosti justice, vyjadřovali se proti střetu zájmů Andreje Babiše. Očekával bych tedy, že nyní budou chtít problémy řešit a nějakým dialogem, nemusíme spolu nezbytně souhlasit, můžeme společně hledat cestu ke kvalitním pravidlům. Vyvolává to ve mně dojem, že to byla součást politické rétoriky a předvolební kampaně. Nemají žádné výsledky, které by se překlopily do konkrétních zákonů.
Může nový prezident Petr Pavel zvýšit index Česka?
Prezident na to nemá přímý vliv, nemůže navrhovat zákony. Myslím si, že ale může mít poměrně velký vliv ve smyslu, že bude toto téma zvedat a bude se ptát na konkrétní otázky, například v případě chybějících zákonů. Největší roli by mohl hrát, kdyby chtěl sám nastavovat transparentní pravidla pro fungování na Pražském hradě.
Zformulovali jsme doporučující body, které by mohl provést, pokud by se chtěl stát inspirací pro ostatní. Například sepsat a zveřejnit etický kodex pro zaměstnance nebo dlouhodobě říkáme, že by měl fungovat otevřený lobbistický kalendář nejen pro prezidenta, ale také jeho nejbližší spolupracovníky. Doufáme také, že zveřejní výsledky auditů NKÚ na Pražském hradě. Měl by být také otevřený kritickým poznámkám a negativní zpětné vazbě.
K Hradu by měl přistupovat jako k instituci, která je více než osoba, které byla svěřena funkce. Tím primárním je prezidentský úřad.
