KOMENTÁŘ / Dva incidenty posledních dnů ukazují dvě tváře jedné pohromy, která naštěstí pro Českou republiku dopadá především na západoevropské země. Ve Francii se potvrdilo, že se tam nepodařilo integrovat početnou (kvazi)islámskou komunitu z řad druhé a třetí generace imigrantů ze severní Afriky a Středního východu. Ve Švédsku se ukázalo, že naši vlastní extremisté, hysterici a tajtrlíci dokážou na cestě k nějaké rozumné socializaci západoevropských islámských menšin představovat stejný problém jako mladí Francouzi s imigračními islámskými kořeny. Naši vlastní hysterici smažící korán na slanině jim neustále dodávají důvody nás nenávidět.
Ve středu jakási švédská obdoba Martina Konvičky – významného moravského entomologa a protiislámského aktivisty – spálila před největší stockholmskou mešitou Korán. Maroko v reakci na událost stáhlo ze Švédska svého velvyslance. Také si Marokánci předvolali švédského chargé d´affaires a sdělili, že jejich země „tento útok jasně odsuzuje a takové nepřijatelné chování odmítá“. Tu trapnou performanci odsoudilo i Turecko, a bude kvůli ní blokovat přijetí Švédska do NATO. Ale ani „druhá strana“ nemá čisté svědomí, ve stejných dnech se Francií prohnala vlna pouličních násilných protestů (především) mladých muslimů; reagují na tragický střet mezi mladým Francouzem s imigračním pozadím a policií, který skončil smrtí mladíka.
Statečný Prasesson
Hrdinný čin švédského antiislamisty spočíval v tom, že tento severský Konvička, který se jmenuje Salwan Momika, první den islámského svátku íd al-adhá položil před mešitou na Korán špek. Jak známo, prase je pro muslimy i židy nečisté, je haram/trejfe. Což tamní Konvička samozřejmě věděl, a proto slaninu na Korán umístil. Poté z knihy vytrhl několik listů a okázale je zapálil.
Salwan Momika – jak je poznat už podle jména – není Švéd, říká o sobě, že je irácký uprchlík a že chce zakázat Korán. A ten požadavek je nejen v hrubém nesouladu s islámem, ale i s naší kulturou, s naší civilizací. Velmi hluboce odsuzuji islamistické násilí, hrubě mě uráží pozice žen a sexuálních menšin v islámských zemích i muslimských diasporách v západní Evropě. Ale opravdu nechci, aby se v našem kulturním okruhu zakazovaly knihy, které jsou pro lidský rod zcela klíčové a jsou formativní pro miliardy lidí na planetě.
Takže – ona pubertální performance Salwana Momiky nejenže naprosto zbytečně, samoúčelně a docela sprostě urazila a ponížila muslimy. Ona je těžko přijatelná i v rámci naší kultury. Existuje řada knih, které jsou násilím přeplněné stejně jako Korán – a patří mezi ně například Tóra, Starý zákon. A i Tóra má své zfašizované extremisty, byť je jich ve srovnání se zfašizovanými extremisty hlásícími se ke Koránu jen zlomeček. Ale Baruch Goldstein, ultrapravicový židovský extremista, vraždil muslimy při jejich modlitbě stejně, jako islamisté vraždí jinověrce při jejich modlitbách či při jejich běžném životě. Ani Tóru, ani Korán ale nemůžeme kvůli extremistům vyškrtnout z knihoven – stejně jako nemůžeme zakázat dílo Friedricha Nietzscheho proto, že ho nepochopil a zneužil Hitler. A když se podíváte podrobněji na dílo Williama Shakespeara, tak je tam taky jedna mrtvola vedle druhé. Proto kdybychom měli pálit všechny knihy, kde se vyskytuje násilí a ke kterým (či k jejich pomršenému výkladu) se občas hlásí nějaký extremista, nezbyde nám v knihovnách skoro nic.
Takže palič Koránu dosáhl toho, že je sice v televizi, ale za cenu toho, že vytvořil další a naprosto zbytečnou, svévolnou a trapnou bariéru k zásadně nutnému dialogu dvou kultur – postkřesťanské a islámské – které se v současné Evropě nemohou dohodnout. Dialogu, který západní Evropa nutně potřebuje, protože se tam napětí mezi imigranty s islámským pozadím a jejich potomky versus většinovou společností neustále stupňuje.
Hořící francouzské ulice
Ve stejné době, kdy „statečný“ švédsko-irácký Prasesson pálil stránky Koránu se slaninou ve Stockholmu, ve Francii probíhá něco podobného malé občanské válce. Začátkem týdne zastavila francouzská policie při silniční kontrole auto se třemi mladými muži s imigračním pozadím. Řídil sedmnáctiletý Nahel. Po výzvě ke kontrole dokladů se znovu rozjel a pokusil se policii ujet. A policista, který ho kontroloval, na něj vystřelil. Nahela výstřel usmrtil.
Podle vyšetřovatelů prý policista použil zbraň nelegálně, ale já bych k tomuto závěru potřeboval nějaké bližší vysvětlení. Myslím, že když se někdo pokusí ujet silniční kontrole, že má být zastaven – a že je lepší, aby policie střílela hned, než po třeba několik desítek minut trvající honičce, kdy by se řidič pokoušel ujet mnoha policejním vozům, co by ho pronásledovaly. Taková honička by s největší pravděpodobností v ulicích města ohrozila spoustu lidí okolo. A nakonec by policie stejně střílela – ovšem na jedoucí auto, takže s řádově vyšší pravděpodobností, že výstřel zasáhne někoho nevinného, kdo jde kolem. Takže by bylo dobré, aby vyšetřovatelé kauzy uvedli i to, co měl vlastně onen nešťastný policista dělat jiného. Ono totiž opravdu nejde, aby policista nechal být řidiče, který se rozhodne ujet kontrole. To by znamenalo konec vlády zákona. Zákrok a nešťastná smrt, kterou vyvrcholil, však vyvolaly masivní vzpouru v imigrantských čtvrtích.
Výtržníci rabovali v Marseille a v Rouenu. Ve Štrasburku zapálili několik škol. Několik požárů vzplálo v Lille. Na pařížských předměstích byl vyhlášen zákaz vycházení. Vzbouření mladí muži z imigrantských předměstí napadali soudy, policejní stanice a pobočky pošty. Symboly státu. Policie nasadila, jako by byla ve válce, obrněné transportéry a drony. A ona ve válce v podstatě je – ve válce občanské. Tomu odpovídá mobilizace. Do akce Francie nasadila 40 000 policistů a četníků. Noc na čtvrtek přinesla 170 zraněných policistů a přes 180 zadržených výtržníků. A výtržníci zapálili i tramvajové depo, což je úplný vrchol iracionality. Ne, tramvaj není represní nástroj státu. Ty údajné protesty proti policejní zvůli se zvrhly v ničivé šílenství rozbíjející vše okolo.
Extrémy z obou stran
Západoevropské země s početnými muslimskými imigrantskými menšinami marně hledají cestu, jak tyto menšiny integrovat a socializovat. Nedaří se to již ve druhé, a často třetí generaci. Na druhé straně politického spektra, v řadách ultrapravice, se zase nedaří utlumit samoúčelné, zlovolné a zcela kontraproduktivní akce typu „jdeme to muslimům ukázat“. A – jak ukazuje švédský slaninový aktivista, kterému jsem přidělil označení Prasesson – i za protiislámskými výtržnostmi mohou stát imigranti z islámských zemí. Násilí, iracionalita a hloupost se hrne z obou stran, a jakékoliv rozumné, dejme tomu „všestranně přijatelné“ či „kompromisní“ řešení je v nedohlednu. Na neomluvitelný vandalismus a násilí mladíků s imigračním pozadím z periférií reagují (těm mladým muslimským výtržníkům psychicky nápadně podobní) ultrapravičáci idiotickými provokacemi na účet muslimů, které nejenže nic neřeší, ale dokonce velmi účinně přilévají olej do ohně těch střetů.
Bývá zvykem, aby mudrlantský komentátor na závěr svého komentáře napsal nějaké účinné, levné a očividné řešení celého problému, který komentuje. Řešení, které si vyfabuloval u klávesnice. Já žádné takové řešení nemám. Jediné, co mohu konstatovat, je, že Česko nikdy nemělo kolonie, nikdy nedováželo levnou pracovní sílu z islámských zemí, a proto se ho tyto války až zas tak moc netýkají. Ale jak si to má vyřešit západní Evropa, opravdu netuším. Vím ale zcela jistě, že by se problém socializace a enkulturace islámských periférií velkých západoevropských měst měl řešit urychleně. Jinak totiž hrozí, že podobných vyšinutých Prasessonů, co smaží Korán na slanině, aby byli v televizi, bude přibývat. Že tématem problémů s muslimskými menšinami a imigranty se budou chytat hnědší a hnědší extremisté z našich řad, a tím budou zpětnovazebně excesy mladých evropských muslimů z periférií posilovat. A že pokud to v časovém horizontu „nejpozději ihned“ nezačnou západoevropské úřady účinně řešit, bude násilí, jaké dnes zuří ve francouzských městech, stále častější. To posílí extremistické strany, získá jim to popularitu občanů. A slaboduše muslimy urážejících Prasessonů bude přibývat tak rychle, až začnou místo Koránu zapalovat domy obydlené imigranty.