Slovenský premiér Peter Pellegrini (Směr-SD) FOTO: ČTK/Jakub Dospiva
FOTO: ČTK/Jakub Dospiva
KOMENTÁŘ / Robert Fico otestoval naši znalost slovenštiny, když gratuloval Peterovi Pellegrinovi ke zvolení prezidentem Slovenska. Uznale, za použití lidové slovníku („do psej matere“), vyjádřil potěšení nad tím, jak se jeho politickému spojenci podařilo získat hlasy populistů či maďarské menšiny, a to za použití národoveckých řečí, proruských a proorbánovských narativů. Podobně jako v loňských prezidentských volbách v Česku se i zde zneužívalo téma války na Ukrajině. Andreji Babišovi u nás nevyšla snaha označit Petra Pavla jako válečného štváče. Na Slovensku to ale Pellegrinimu rozhodující body proti Ivanovi Korčokovi přineslo.
Je to celé smutné, když se zamyslíme nad tím, o jak výraznou manipulaci a strašení veřejnosti se jedná. Pokud se válka na Ukrajině rozšíří za její hranice, což si nikdo rozumný nepřeje, tak Pellegrini rozhodně nebude ten, kdo by tomu mohl zabránit. Pokud by k tomu muselo dojít, je lepší být připravený. Na volbu Slováků lze tedy analogicky, ale s určitou nadsázkou, použít Churchillovo označení „mnichovanů“ v roce 1938: „Chtěli jste s vyhnout válce, zvolili jste hanbu a budete mít válku“.
Argument válečného štváče byl navíc použit proti člověku, který se jako málokdo jiný zasloužil o zajištění dlouhodobé stability a míru pro Slovensko: díky vstupu do NATO a EU. Ten nebyl po létech mečiarismu samozřejmostí. Ivan Korčok byl jedním z těch lidí, kteří jej „oddřeli“. Zrovna v roce 20. výročí členství Slovenska v EU bychom čekali, že si na to slovenští občané více vzpomenou.
Slovenské volby potvrzují, jak moc jsou společnosti v evropských zemích, ale i v USA, rozštěpeny mezi populismem na jedné straně a prodemokratickou a prozápadní politikou na straně druhé. Bohužel platí téměř všude, že prodemokratický tábor je značně nesourodý a málokdy je schopen vygenerovat silné jednotící lídry (jsem přesvědčena, že Česko je v tomto směru výjimkou, díky Petru Fialovi a koalici SPOLU).
Musíme ale pochopit důvody té části společnost, která je s vládnutím lidí, jako je Robert Fico, spokojená. Na Slovensku jich je většina, což poslalo Petera Pellegriniho do prezidentského paláce. Jsou to lidé převážně z venkova a menších měst. Musíme naslouchat jejich potřebám a řešit jejich problémy. Domnívám se, že moje strana, KDU-ČSL, tak činí, ale možná ne dost úspěšně komunikuje.
Pokud jde o další vývoj na Slovensku, uvidíme, jak znepokojující bude. Vládní garnitura již učinila mnoho kontroverzních věcí a poměrně rychle, ale zatím její zásahy proti právnímu státu připomínaly spíše „amputaci nohy tupou pilou“, tj. hodně krve a bolesti, ale finální oddělení končetiny zatím v nedohlednu. Poté, co prezidentskou funkci opustí Zuzana Čaputová, která vládní koalici hází klacky pod nohy, už nebude mít Robert Fico žádné zábrany a vezme do ruky pilu daleko ostřejší, obávám se.
Občanská společnost, veřejnoprávní média, justice a vyšetřování korupce, to je jen krátký výčet pilířů demokracie, které budou nyní na Slovensku v ještě větším ohrožení než doposud. Peter Pellegrini se rád prezentuje jako „Robert Fico s lidskou tváří“, ale pravdou je, že je dva spojuje mnohé, možná včetně různých kompromitujících materiálů, a rozhodně nebude vládě protiváhou ke snahám rozvrátit právní stát. Věřím, že poslední skutečně velká protiváha, slovenský ústavní soud, si uchová svou nezávislost a dobře rozhodne o novele trestního zákona. Každopádně naše nadcházející debata o Slovensku a právním státu na příštím plénu Evropského parlamentu dostala tento víkend další rozměr.
Autorka je europoslankyní za KDU-ČSL.
