Za značkou Garage22 stojí dva kamarádi, Ondřej Volák a Martin Přibík, které spojuje láska k ginu a k poctivému řemeslu. Ve své malé destilerii vyrábějí nejrůznější příchutě tohoto oblíbeného alkoholického nápoje. Od klasického ginu s jemnou vůní jalovce až po odvážnější chutě, jako je špek s křenem nebo letošní oceňovaná novinka Fiesta Gin s příchutí jalapeños, limetky a koriandru. Na jejich destilační kolonu se můžete přijít kdykoliv podívat. Výroba i prodej totiž sídlí ve stejném prostoru.

Dva kamarádi, jejichž příběh začíná v gastronomii, začali o výrobě něčeho vlastního přemýšlet už v roce 2016. Tehdy vznikl nápad na tonikový sirup. „Říkali jsme si, že by se k němu něco hodilo, a tak jsme se pustili do ginu,“ říká Martin. Jenomže jej chtěli dělat pořádně, a proto se vydali do Londýna, který je výrobou ginu proslulý. V místní destilerii se naučili čtyři receptury. „Mysleli jsme si, že jsou moc dobré, po zkoušce destilace na velké koloně jsme však zjistili, že fungují jinak než v malém alambiku,“ tvrdí Ondřej. Poté začalo období pokusů a omylů, kdy spotřebovali sedm set litrů lihu, než našli tu správnou recepturu.

Zdokonalení receptu trvalo pár let, a tak Martin s Ondřejem začali prodávat v půlce roku 2020. „Kvůli pandemii se velmi brzy začalo vše zavírat, ale skvěle nám fungoval e-shop, protože všichni pili doma,“ směje se Ondřej. Gin vyrábí na speciální německé koloně Arnold Holstein. „Vybrali jsme si ji na základě rešerše, která spočívala v ochutnávce mnoha ginů. Jednoduše jsme zjistili, že nám nejvíce chutnaly ty vyrobené pomocí této aparatury,“ vysvětluje Martin. Kolony se mezi sebou liší tloušťkou mědi či zpracováním. I tyto drobnosti mají vliv na výsledný produkt. Německý výrobce funguje od padesátých let minulého století a patří mezi lídry destilačních zařízení.

Týden výroby

Přesný postup destilace majitelé sice prozradit nechtějí, ale alespoň částečně jej popsali. „K výrobě používáme obilný líh. Na jeden kotel spotřebujeme tři sta sedmdesát litrů. K tomu přidáváme suché byliny, mezi nimiž je nejdůležitější jalovec, jenž ginu dodává jeho typickou chuť. Dále můžeme doplňovat i další suroviny, které dodávají nápoji výslednou chuť, a necháme je dvacet čtyři hodin vyluhovat. Do aroma koše, který se nachází uprostřed kolony, dáváme i čerstvé ingredience, jako je například špek či květiny. Následuje destilace, jež trvá osm až deset hodin, kdy se alkohol začne odpařovat do aroma koše. Tam získá chuť a následně kondenzuje v chladiči. Výsledná kapalina se ještě zředí vodou a gin je na světě,“ popisuje Ondřej. 

Ideální prý je, když si hotový alkohol ještě trochu odpočine. Od prvního nalití lihu do kotle po finální výsledek se doba výroby pohybuje kolem osmi dní. „Je to poměrně rychlá výroba, když to srovnáte třeba s whisky, která musí ležet minimálně tři roky,“ dodává Martin. Tento postup je charakteristický pro takzvaný London Dry Gin, tedy proces výroby ginu, kdy se do něj po destilaci přidává pouze voda.

98 bodů

Letošní ocenění poroty na soutěži International Wine & Spirits Competition získali za Fiesta Gin. Soutěže konající se od roku 1969 se tentokrát zúčastnily tisíce produktů z více než devadesáti zemí světa. Ze všech ginů jen pět získalo devadesát osm bodů ze sta a Fiesta Gin z Garage22 byl jedním z nich. „Dali jsme mu příchuť léta pomocí limet a dochutili jsme ho koriandrem a papričkami jalapeños,“ upřesňuje Ondřej. Podobných soutěží se výrobci účastní především kvůli zpětné vazbě od odborné poroty. „Je to zajímavý kanál, jak se dostat do zahraničí, a dokonce jsme díky soutěži už navázali pár spoluprací se zahraničními klienty. Nejvíce nám ale záleží na feedbacku od poroty,“ tvrdí Martin.

Již třetím rokem bude Garage22 spolupracovat s festivalem Prague Pride. „Vymysleli jsme gin se třpytkami, kterému každý rok dáváme jiný obal od českých umělců. Vloni to byl Maxim Havlíček, letos Sandra Starý,“ říká Martin. O inovativní chutě v Garage22 opravdu není nouze. „Stačí se projít holešovickou tržnicí a objeví se inspirace,“ vysvětluje Ondřej. Většinou je to tak, že co funguje v jídle, chutná dobře i v ginu. Mezi nejneobvyklejší příchutě patří již zmiňovaný špek a křen. Vyrábějí ale i lanýžový či s příchutí pražské šunky. Nejvíce se však prodává jejich vlajková loď Gin 22, který je tradiční. Podle majitelů mohou s ginem vymýšlet spoustu různých variací, ale lidé nedají dopustit na klasiku a nejpopulárnějším drinkem je klasický gin s tonikem.

Hlavní ingredience, jako je jalovec nebo často používaný koriandr a citrusy, odebírají ze zahraničí. „Rádi bychom podpořili i lokální farmáře, takže jednou za čas děláme nějakou sezónní limitovanou řadu. Například malinový gin,“ upřesňuje Ondřej. Když je zrovna sezóna, odebírají i chilli papričky od českého pěstitele u Mělníka. Největší rozdíly mezi řemeslným ginem a tím ze supermarketu tvoří kvalita surovin, ale i jejich množství. „Aby vám chuť zůstala na patře, potřebujete opravdu hodně koření či ovoce. Samozřejmě máme výhodu toho, že nevyrábíme v obrovském množství, tudíž našemu ginu můžeme dodat mnohem větší péči,“ dodává Ondřej.

Ginu přepití ještě nejsou. „Lidé si myslí, že tu jen chlastáme, ale to bychom toho moc nevyrobili,“ směje se Martin. Ochutnávání je ale nutností a právě kvůli němu vznikají nečekané příchutě. Klasické citrusové nápoje majitele už prostě omrzely. „Ondra je takový alchymik. Dokonce dělal i příchuť krevety s mandarinkami,“ poukazuje Martin.