Svět čekají kvůli pandemii dramatické změny. Naruší se světové dodavatelské řetězce, mnoho podniků zkrachuje a v řadě odvětví se rozvinou nové technologie. Nejvýznamnějším důsledkem pandemie z ekonomického hlediska by však mohlo být zavedení tzv. všeobecného nepodmíněného příjmu (Universal Basic Income, dále jen „UBI“). Ten byl až donedávna vnímán, v závislosti na tom, koho jste se zeptali, jako utopie či vizionářské řešení zítřejších problémů, nicméně vlna vládních opatření, která se mu v mnohém podobají, naznačuje, že možnost jeho zavedení je reálná. 

Program UBI vnímá řada ekonomů a politiků jako nástroj schopný připravit světovou ekonomiku na tzv. průmyslovou revoluci 4.0, od které se očekává, že s sebou přinese vlnu automatizace a od základu tak promění pracovní trh. Je ale koronavirus dostatečným impulsem k takto razantnímu kroku?

Jak už název naznačuje, program by každému občanovi zajistil určitý příjem, a to bez jakýchkoliv podmínek. O výši příspěvku se vedou spory a lišil by se stát od státu, nicméně většina příznivců si představuje výši alespoň takovou, aby byla schopna zajistit každému základní potřeby. Systém by nahradil stávající struktury sociálního zabezpečení a podle jeho stoupenců by díky němu odpadly i administrativní náklady spojené s dnešním systémem sociálního zabezpečení.

Jakkoliv se takový program může jevit jako pouhá fantazie, na experimenty s ním už došlo. Za zmínku stojí především pilotní projekty, které proběhly ve Finsku a v kanadské provincii Ontario. Výsledky nebyly zdaleka tak přesvědčivé, jak si zastánci přáli. Debatu ohledně nepodmíněného příjmu nicméně nedávno na čas oživil Andrew Yang, letošní demokratický kandidát na prezidenta USA, který na něm postavil svou volební kampaň, ovšem ten se v letošních primárkách s úspěchem nesetkal a otázka nepodmíněného příjmu byla odložena.

To však netrvalo dlouho. Zatímco Yang program prezentoval jako odpověď na očekávanou ztrátu pracovních pozic způsobenou automatizací, nynější opatření jsou zaváděna jako provizorní obrana proti viru, který zbortil struktury světové ekonomiky a přinesl s sebou tytéž problémy za mnohem kratší dobu. Poukázal rovněž na vratkost těchto struktur, způsobenou závislostí na dodavatelských řetězcích a vysokou mírou veřejného i soukromého zadlužení. Právě v tom tkví jedna z klíčových výhod programu. Jednoduchost a univerzálnost z něj činí velmi účinný automatický stabilizátor, který zvyšuje odolnost ekonomiky vůči neočekávaným výkyvům.

Tyto vlastnosti z něj učinily zdánlivě perfektní odpověď na rapidní propad nabídky i poptávky. Proto po podobných opatřeních sáhli politici po celém světě. V USA poskytla republikánská vláda každému člověku s ročním příjmem nepřesahujícím 75.000 dolarů šek na 1200 dolarů, v Británii program podpořila řada opozičních politiků, i když ministr financí jej nakonec zavrhl, a podpory se plánu dostalo i od papeže Františka. I tuzemská opatření jako podpora živnostníků ve výši 25.000 Kč s ním sdílí mnoho podobností. Nejblíže k zavedení nepodmíněného příjmu se však v současnosti jeví Španělsko, kde se vláda rozhodla zavést program, který je téměř identický, pouze s tím rozdílem, že platby poputují jen těm nejchudším domácnostem. Nebude tedy univerzální v pravém smyslu slova.

Přívrženci by však měli mírnit očekávání. Přestože se jejich řady rozšířily, stále ještě není UBI nikde zaveden v plném rozsahu. Opatření přijatá v řadě zemí mu jsou sice podobná, ovšem vlády již při jejich zavedení zdůrazňovaly jejich mimořádnou povahu. Nelze například očekávat, že by republikánská administrativa v USA zavedla program transferových plateb po krizi natrvalo. Podobně je tomu i v ostatních zemích.

Klíčová otázka vysokých nákladů se nad tímto programem nehledě na pandemii vznáší dál. V případě Yangova plánu, který každému dospělému Američanovi sliboval 1000 dolarů měsíčně, by se podle odhadů pohybovaly okolo 2,8 bilionu dolarů. Návrh by tedy vyžadoval buď dramatické zvýšení daní, nebo dramatické snížení výdajů na současné sociální programy. S tím ale zastánci programu počítají. UBI by podle nich měl existující struktury nahradit, nicméně pro natolik razantní změnu, jakou s sebou nese, by se sotva našla potřebná politická podpora.

Vypadá to tedy, že ani nynější situace, která se pro zavedení programu jeví jako ideální, potřebný impulz nepředstavuje. Přestože poukázala na mnoho výhod, které má bezesporu UBI v porovnání s nynějšími sociálními programy, neodstranila klíčovou překážku jeho zavedení spočívající v již zmíněných obřích nákladech. Na zavedení všeobecného nepodmíněného příjmu si tedy budou muset jeho fanoušci ještě počkat. Pokud se však někdy dočkají, koronavirová krize určitě bude považována za klíčový mezník, který program poprvé otestoval ve velkém.

Otakar Kořínek je spoluzakladatelem ekonomického spolku ECONET sdružujícího studenty se zájmem o ekonomii a finance. Navštěvuje sextu na mezinárodním gymnáziu Nový PORG v Praze. Věnuje se analýze akcií a pomáhá s ekonomickým výzkumem na VŠE. Je analytikem Institutu ekonomického vzdělávání.