Po migrační vlně máme v hlavních zprávách další téma, které můžeme rozebírat celé hodiny. Místo striktně přesných informací dostáváme směs pojmů s dojmy a k tomu velkou dávku strašení, což se hodí zejména některým politickým subjektům. Přivítejte v České republice koronavirus.

Konečně se zase můžeme něčeho obávat a šířit bezdůvodnou paniku. Zatímco v Číně virus v současné době řádí, naše země je bezpečně daleko. To samozřejmě neznamená, že bychom se neměli mít na pozoru, ale zároveň je třeba zachovat zdravý rozum. Panika, která u některých lidí klepe na dveře, skutečně zatím není namístě.

To si ovšem sotva uvědomí ten, kdo sleduje například pouze zpravodajství komerčních televizních stanic. Zde se totiž nedozvíte o celé té „smrtelné nákaze“ téměř žádná fakta. Dramatické obrázky z Asie doplňují reportáže o tom, jak jsme připraveni na příchod konce světa u nás doma. Zda se na letišti dostatečně kontrolují ti, co třeba měli k obědu čínu nebo snad fandí Slavii.

Opravdu skoro takto přehnané informace jsou divákovi předkládány a na příjemném spánku mu vážně nepřidají. I kvůli tomu následují naprosto nepochopitelné věci, které se na některých místech naší země dějí. Objevují se zprávy o tom, že lidé houfně skupují roušky, a některé lékárny hlásí vyprodané zásoby.

Kvůli tomu, že veřejnost dostává z některých zdrojů pouze útržky informací, pořizují si lidé zboží, které jim je naprosto k ničemu, a mají dobrý pocit z toho, jak na koronavirus vyzráli. Nevyzráli, tyto roušky totiž slouží už nakaženým pacientům, aby nešířili virózu mezi ostatní. To je ovšem klasická situace, která v Česku často nastává.

Ve světě se něco přihodí, my si celou informaci přebereme po svém, přidáme jí bulvární nádech, trochu strašidelný punc a posíláme dál. Před časem jsme čekali na hranicích hordy migrantů, byli jsme přesvědčeni, že Trump odstartoval třetí světovou válku, a nyní číháme na letišti, až přijde zkáza. Za pár týdnů si na koronavirus zřejmě ani nevzpomeneme, stejně jako jsme pustili z hlavy informaci o SARS.

Bylo by dobré si uvědomit, že máme vlastní zdravotní rizika, která jsou pro nás daleko nebezpečnější. A že panika ještě nikoho nezachránila.