Sobotní korunovace britského krále Karla III. a jeho manželky královny choti Camilly by měla být oproti korunovaci Karlovy matky a předchůdkyně Alžběty II. v roce 1953 o poznání skromnější a uměřenější.

Méně bude pozvaných hostů (asi 2000, oproti osmi tisícům v roce 1953), z nichž kolem 850 připadne na zástupce různých charitativních organizací. Kratší bude i korunovační průvod z Buckinghamského paláce do Westminsterského opatství a civilnější by mělo být také oblečení oficiálních účastníků. Tato střídmost i výběr pozvaných (na němž se podílí britská vláda) má nepochybně vyjadřovat Karlův akcent na civilnější pojetí monarchie i péči o životní prostředí. A to v době, kdy velká část Britů i Karlových poddaných v dalších částech světa čelí vážným ekonomickým a ekologickým, zejména klimatickým problémům.

Karel bude nejprve ve Westminsterském opatství podobně jako jeho předchůdci představen lidu, poté ho arcibiskup z Cantenbury provolá „nezpochybnitelným králem“ a učiní tak do všech světových stran. Karel III. složí přísahu a bude pomazán olejem z Jeruzaléma. Závěr ceremonie orámuje tradiční provolání „Bůh ochraňuj krále!“

Korunu svatého Eduarda má každý britský panovník na hlavě jen jednou za život, a to právě během korunovační ceremonie. Z Westminsterského opatství zpět do Buckinghamského paláce bude Karel III. odjíždět s (běžnou) britskou imperiální korunou, kterou král používá například při vystoupení v parlamentu. Z balkonu Buckinghamského paláce pak s manželkou Camillou a zřejmě i dalšími členy rodiny pozdraví přihlížející.

Korunovace, jak se po staletí utvářela, je sama o sobě vysoce symbolickým rituálem, jenž demonstruje kontinuitu dějin, národního…