Ilustrační foto FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Odhadovat týden před vyhlášením nálezu jeho výrok a odůvodnění není jednoduché. Ve veřejném prostoru pro to není dost informací. Změna v osobě soudce zpravodaje však dává tušit, že skupina poslanců hnutí ANO se svým návrhem na zrušení důchodové valorizační novely spíš neuspěje, a tedy že ústavní soudci její návrh zamítli. Kostky jsou vrženy. Od včerejška je rozhodnuto. Příští středu Ústavní soud svůj nález už jen vyhlásí.
Včera ohlášená změna v osobě soudce zpravodaje, tj. klíčového soudce, který koncept nálezu připravuje a pro jeho návrh se pak pochopitelně snaží v plénu všech patnácti ústavních soudců získat podporu, napověděla, že Ústavní soud po několikerém neveřejném projednání důchodové valorizační novely nakonec změnil názor, jak se k ní postaví. Soudcem zpravodajem byl dosud Jan Svatoň, poslední ústavní soudce jmenovaný bývalým prezidentem Milošem Zemanem. Pro svůj návrh nálezu však po proběhlém veřejném jednání Ústavního soudu nezískal podporu.
Jan Svatoň byl patnáct let (1998-2013) asistentem ústavního soudce Vojena Güttlera, mimochodem našeho ústavního soudce, který svou funkci zastával nejdéle ze všech – byl totiž jak československým federálním ústavním soudcem, tak soudcem prvního (Havlova, Kesslerova) i druhého (Klausova, prvního Rychetského) českého Ústavního soudu. Před pěti lety jsem s ním udělal rozhovor. Jde o skutečně mimořádnou osobnost našeho ústavního soudnictví. Úzká dlouholetá spolupráce Jana Svatoně s Vojenem Güttlerem proto může dát tušit, že by Jan Svatoň mohl k řešení podobných právních případů přistupovat jako Vojen Güttler.
Vojen Güttler před třinácti lety neuplatnil odlišné stanovisko (disent) vůči výroku ani odůvodnění nálezu (Pl. ÚS 55/10), připravenému tehdejší soudkyní zpravodajkou Eliškou Wagnerovou a rušícímu balík sociálních zákonů přijatý Nečasovou vládou, podobně jako nyní důchodová valorizační novela, ve stavu legislativní nouze. Zřejmě tedy souhlasil, stručně a s jistou mírou zjednodušení řečeno, s jejím názorem, že protiústavní má být každé zneužití stavu legislativní nouze, a ne až nějaké intenzivnější, kam se judikatura Ústavního soudu vyvinula, aniž by tím koncept Elišky Wagnerové definitivně opustila, o několik let později v jiném složení Ústavního soudu, v tzv. třetím (Zemanově, druhém Rychetského) Ústavním soudu.
Přesvědčit nejméně devět ústavních soudců z celkem patnácti pro zrušení důchodové valorizační novely, což je počet, který zákon o Ústavním soudu vyžaduje ke zrušení zákonů, mohlo být pro Jana Svatoně obtížné. A dost možná že právě letos ještě obtížnější než kdy jindy, protože někteří teprve loni jmenovaní noví ústavní soudci možná chtějí být aspoň zpočátku svého desetiletého mandátu spíše zdrženlivější. Proto se domnívám, že v plénu nakonec převážil názor návrh skupiny poslanců hnutí ANO na zrušení důchodové valorizační novely zamítnout.
S takovým názorem mohl přijít, respektive jeho nosné argumenty v plénu odprezentovat, kterýkoli z ústavních soudců, a dost možná právě nový zpravodaj Vojtěch Šimíček. Pak předseda Josef Baxa postupoval už jen podle § 55 zákona o Ústavním soudu: „Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí předsedající.“
Mimochodem, nebylo by to poprvé, kdy by Vojtěch Šimíček přesvědčil plénum Ústavního soudu, aby místo konceptu nálezu vypracovaného původním soudcem zpravodajem přijalo jeho návrh, což z něj dělá podobně vlivného ústavního soudce, jakým byl v prvním a druhém Ústavním soudu (1993 – 2013) Pavel Holländer.
Autor je advokátem a bývalým novinářem, specializuje se na složité právní případy.
