Tato zpráva se dostala i do českých médií. Prezident Donald Trump dal svolení ke zveřejnění tzv. Nunesova memoranda. Tento kontroverzní text má dokazovat pochybení FBI při vyšetřování možného napojení lidí z prezidentova okolí na ruské tajné služby. Zatímco demokraté proti zveřejnění hlasitě protestovali, republikáni i samotný prezident pečlivě budovali napětí s odkazy na to, jak výbušné informace se v dokumentu objeví. Výsledek je spíše rozpačitý, i když u prezidentových fanoušků jistě svůj účel splní.

Co je tedy předmětem sváru? Tuto čtyřstránkovou zprávu sepsal tým zaměstnanců republikánského člena Kongresu Devina Nunese z Kaligfornie. Uvádí se v ní, že FBI při žádosti o odposlechy bývalého Trumpova poradce pro zahraniční politiku Cartera Page zamlčela důležité informace v jeho prospěch. To je samozřejmě závažné obvinění. Vyšetřovatelé musí soudu předložit co nejúplnější dostupný přehled o možných důvodech pro sledování a musí hledat a zahrnout i informace výhodné pro „protistranu“, jelikož tato o řízení logicky neví a bránit se tak nemůže.

Prvním evidentním problémem s dokumentem je jeho původ. Devin Nunes, jehož zaměstnanci jej pro sněmovní výbor sepsali, se musel v dubnu minulého roku sám vyloučit z vyšetřování napojení Trumpovy kampaně na Rusko vedeného sněmovním výborem pro tajné služby. Stalo se tak poté, kdy na základě tajných zpráv veřejně podpořil Trumpův výrok, že jej Obama nechal odposlouchávat a dramaticky se vydal do Bílého domu zpravit prezidenta, aby následně New York Times odhalil, že zprávy dostal přímo z Bílého domu. Je to tedy trochu jako kdyby některý z členů mandátového a imunitního výboru sepsal na základě tajných informací zprávu o tom, že policie je zaujatá proti Andreji Babišovi, a ten by to následně použil jako důkaz, že je proti němu policie zaujatá.

I když je však zdroj poněkud nedůvěryhodný, ono obvinění je natolik závažné, že je potřeba se s ním vypořádat bez ohledu na to. Američané berou právo na řádný proces velice vážně. Důkazem budiž případ Judith Coplonové, která byla nejprve v roce 1949 a 1950 odsouzena za špionáž pro SSSR, aby pak odvolací soudy tresty zrušily, a to přes to, že byly i nadále přesvědčeny o její vině. Zároveň ale bylo prokázáno, že odposlechy k obvinění vedoucí byly nelegální a agenti FBI lhali pod přísahou.

Co tedy memorandum tvrdí? Hlavní novou výtkou je, že FBI při žádosti využila informace z tzv. Steeleovu složku, jejíž vytvoření financovali nejprve Trumpovi protivníci z republikánských primárek a posléze demokratická strana. To samozřejmě vrhá na informace v materiálu obsažené stín pochybnosti. FBI ale údajně zamlčela původ těchto informací, i když v té době dobře věděla, že autora složky nelze považovat za nezávislého a tudíž stoprocentně důvěryhodný zdroj.

Tato nařčení však má několik háčků. Zaprvé odposlechy začaly až v říjnu 2016, dva měsíce poté, kdy pan Page přestal být Trumpovým poradcem. Nešlo tedy o záminku ke sledování Trumpova týmu. Zadruhé Page nebyl pro FBI neznámým člověkem a kvůli možným kontaktům s ruskými tajnými službami byl vyslýchán už v roce 2013. Zatřetí nemusela být Steeleova složka hlavní zbraní FBI v žádosti o povolení sledování. Začtvrté povolení k odposlechům platí na 90 dní. Poté je nutné žádat o prodloužení a žádost musí obsahovat nové informace, jinak bude zamítnuta. Odposlechy byly prodlouženy celkem třikrát, což svědčí o tom, že k nim byl důvod.

Co je ale pro Trumpa hlavní, je, že bez nahlédnutí do samotné žádosti se nikdy úplnou pravdu nedozvíme. Jde o to, pokusit se veřejný prostor zahltit tak, aby lidé rezignovali na snahu dobrat se pravdy s tím, že je stejně „někde uprostřed“. Jde o stejný postup, jaký použili Rusové v případě sestřelení MH17.