Ne, nemám na mysli Karla Srpa a jeho schizofrenní normalizační příběh a nemám na mysli ani jakési kladivo na čarodějnice. Srp a kladivo byly všudypřítomnými symboly komunistické éry. Podle Marxovy definice představovaly spolupracující společenské třídy, tedy rolníky a dělníky. Srp byl symbolem zemědělských plodin a kladivo symbolem průmyslových podniků. Pěticípá hvězda pak k rolníkům a dělníkům přidala ještě vojáky, mládež a pracující inteligenci.
Symboly bývají ukryty i v názvech firem a produktů a tvoří pak základ marketingové strategie. Ne jinak tomu jistě bylo i u vzniku názvu budoucího impéria Agrofert. Zkušený stratég s bohatou praxí v podniku zahraničního obchodu a také normalizační kariérní kádr o tom věděl své. Srp a kladivo rámovaly jeho kariérní růst a dobře věděl, že by rád v budoucnu ovládl to agro, tedy zemědělství, pole a půdu. Je tam nejvíce dotací a krom toho jíst se musí. K tomu přidal druhý pilíř – chemickou produkci, hnojiva, pohonné hmoty. Andrej tak spojil zemědělství a průmysl, obrazně řečeno srp a kladivo. A to s ambicí být v obou vybraných základních komoditách dominantním hráčem na česko-slovenském trhu, s možností budoucího monopolu. Jeho hlavním obchodním partnerem je stát. Bude-li jednou on tím státem, pak bude partnerem sám sobě. Dokonalé perpetum mobile.
[ctete]99060[/ctete]
Co je to ta druhá část názvu, ten Fert? Je to zkratka čtyř latinských slov – Fides Est Regni Tutela, tedy „Víra je ochrana království“, což bylo motto jednoho italského království, konkrétně krále Vittoria Amedea II, který žil v letech 1666 až 1732. Andrej si kladl nejvyšší mety a motivovali jej k tomu i jeho zkušení rádcové, mezi jinými jeho otec a také velmi zkušený hráč Marc Rich.
Agrofert je takovým královstvím, státem ve státě. A Andrej Babiš je takovým cápo di tútti cápi, tedy boss všech bossů (další italská inspirace). S jídlem roste chuť. Co se podařilo s Agrofertem, to se může podařit i s celou ČR. Někteří (mnozí) to tak mají rádi. Imponuje jim jasný lídr, vůdce, který určí ráz hry. Ostatně, byli na to zvyklí v uplynulých dekádách druhé poloviny dvacátého století. Stará schémata ožívají v jakémsi retru normalizační mentality. Jejich náčelník mluví podobně jako normalizační předchůdce Husák, ale je větší lidovka, nebojí se ničeho, ani používání ostrých a sprostých slov. Je to moderní, je to sexy, cool a in.
Pragmatické spojenectví s prezidentem republiky a s dalšími vlivnými československými oligarchy dělá z této strategie neporazitelný a téměř všemocný model. A navíc, on přece zaměstnává lidi (co na tom, že jim většinou moc neplatí), on platí daně (tedy občas) a dělá pořádky po těch bývalých neúspěšných a závistivých nýmandech. Můžete si to přečíst v „nezávislé“ Mladé frontě nebo v „nezávislých“ Lidových novinách. Takže je to pravda. Schopný a úspěšný boss všech bossů musí umět čelit útokům nepřejícníků a závistivců, kteří se neštítí ničeho, včetně různých připomínek z dávné i nedávné minulosti, ale i útokům na údajnou absenci programu či politického ukotvení. „Žvásty, prasárny a šaškárny.“
Andrej si říká se svými rolníky a dělníky – „Kupředu, zpátky ni krok. Naše víra ochrání naše království, náš Agrofertistán“. „Na svěřenský fond dohlédne paní Monika a JUDr. Bílek, s bohatou praxí v normalizačních bezpečnostních strukturách, takže lidi v klidu. To si zase hoši ze žvanírny naběhli. No a těm křiklounům z Klárova můžete bez obav říci sorry jako. A po příštích volbách si na všechny ty zaprodance a ztroskotance posvítíme, to budou koukat!“
