„Vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce. Přeji vám, abyste pod stromečkem našli nejenom dárečky, ale i lásku a porozumění. Přeji vám, aby tato atmosféra klidu a radosti vydržela po celý rok. Abychom k sobě byli milejší, vlídnější…“

Takovými slovy promluvil pan prezident ve vánočním čase ke svým spoluobčanům.

Ale nezůstalo jen u slov. „Prosím, mysleme na ně,“ vyzval také všechny, aby následovali jeho příkladu. A pokračoval:

„Važme si toho, že dnes můžeme být se svými nejbližšími. … Dnes jsem pozval tři rodiny v nouzi na vánoční oběd. … Prosím, mysleme i na lidi, kteří v životě tolik štěstí jako my nemají, a pomáhejme jim.“

A jak už je u pana prezidenta zvykem, nezůstalo jen u vlastních občanů. Sounáležitost a solidarita s lidmi všech barev a národností je pro něj něčím, nač nikdy nepřestává apelovat. Do prezidentského sídla proto pozval ke slavnostní tabuli rodinu iráckých uprchlíků a osobně je uvedl ke stolu. Rodiče se dvěma dětmi museli utéct před válkou.

„Našli si u nás, v jedné malé vesnici, druhý domov,“ vyprávěl pan prezident. „Otec se zatím věnuje truhlařině a hledá si práci v automobilce. Z dětí jsou výborní žáci. … Pozval jsem tyto srdečné lidi na vánoční večeři do prezidentského paláce. Potvrdili mi, že v naší zemi žijí lidé s dobrým srdcem.“

Nevěříte? Pochybujete snad, že tohle všechno řekl a udělal? Ale ano. Buďte si jistí, že ano. Prezident Slovenské republiky. Andrej Kiska. Prostě pan prezident.

A Zeman? To není až tak důležité. Kromě chvály Babiše, jeho programového prohlášení a současné ekonomické situace (samozřejmě bez připomínky, že základy dnešní hospodářské prosperity položila už Nečasova vláda) jsme se ve vánočním poselství dočkali řečí o „nepřizpůsobivých“ a o tom, kdo si nezaslouží sociální dávky. Místo slov o soucitu s uprchlíky jsme poslouchali o kvótách a o tom, že si EU neumí střežit vnější hranice. Nějaká vánoční výzva však přece jenom zazněla. Aby se občané nenechali manipulovat českým tiskem (ruským mohou?) a Českou televizí. Což pro ty, ke kterým promlouval z její obrazovky, muselo působit jako vysoký level zdvořilosti. Přenášejte, co říkám, a já vás pomluvím. Prostě Zeman.