Občas mě přepadne pochybnost, jestli to s tou křížovou výpravou proti Andrejovi trochu nepřeháním. A vždycky během pár minut narazím na něco, co mě přesvědčí, že ne.

Dneska mi pro rozptýlení pochybností stačil pohled na ilustrační fotografii u článku o počasí. Na ní byla totiž zachycena idylická krajina s nebem bez mráčků a řepkou. V zimě nebo ve městě si to člověk tolik nepřipouští, ale pokud se na jaře vyskytujete mimo vybetonované ulice města, jsou žluté lány všudypřítomnou připomínkou narušené rovnováhy. A i na místech, odkud nemáte na pole přímý výhled, denně utíráte nánosy žlutého prachu. Nemusíte být ani alergik, aby vám z toho bylo do breku.

Působení řepkových polí na krajinu je dokonalou paralelou působení Andreje Babiše na českou společnost. Je všude. I tam, kde není na první pohled vidět. Na jedné straně stojí hnutí ANO ovládající klíčová ministerstva, na druhé straně koncerny, byť momentálně uklizené ve svěřenském fondu, působící v tak široké škále odvětví průmyslu a služeb, že když se na to podíváte s odstupem, začne se vás zmocňovat tíseň. Koncern nás krmí. Koncern dodává nezbytné pohonné hmoty, abychom mohli cestovat. Koncern nám prostřednictvím médií říká, co si máme myslet. Koncern nám může v centrech asistované reprodukce dát dokonce i vytouženého potomka. Jestli vám v tuhle chvíli neběhá mráz po zádech, doporučuji přečíst si knihu, která inspirovala název článku.

Andrej Babiš je na nejlepší cestě stát se ikonickou postavou, českým Fordem, budu-li pokračovat v příměru s románem. Má k tomu dostatečnou ekonomickou, mediální i politickou moc. S ekonomickou ani mediální mocí toho jako obyčejní řadoví občané moc udělat nemůžeme. Ale třetí pilíř, politickou moc, má jenom a jenom díky nám. V první řadě samozřejmě díky voličům ANO, ale třeba i díky každému, kdo svůj hlas v posledních volbách nevyužil.

[ctete]111680[/ctete]

Rozhodnutí státního zastupitelství o prodloužení lhůty pro vyšetřování trestního oznámení kvůli dotační kauze Čapí hnízdo ukázalo, že Andrej Babiš dokáže zařídit, aby se v soukolí mechanismu právního státu vylámaly ty správné zuby. Možná bude tahle situace stačit k tomu, aby se záležitostí začaly zajímat jiné orgány, možná nebude. Jisté je ale jedno – i kdyby nestačila, pořád je jen na nás, jestli se dokážeme poučit z minulých chyb a svými hlasy zajistit, aby politická moc oligarchovi utekla mezi prsty. A v podstatě to není tak složité. Stačí jen opravdu jít volit – bez ohledu na počasí, bez ohledu na to, jestli si kvůli tomu budeme muset vzít volno nebo jestli se nám bude chtít – a nevolit hnutí ANO, ani žádnou ze stran, které spolupráci s ním připouštějí. Stačí jen přesvědčit co nejvíc lidí.

Druhá možnost je nedělat nic a čekat na krásný nový svět pod ochranitelskými křídly Agrofertu.