Podle vyjádření předsedy Senátu Jaroslava Kubery bude prezidentovým kandidátem na post veřejného ochránce práv Stanislav Křeček. Zeman oznámil předsedovi Sněmovny Radku Vondráčkovi, že bere zpět nominaci poslankyně ANO Válkové na funkci ombudsmanky. Těžko si návrh Křečka vyložit jinak než jako další zemanovský výsměch.

Zeman loni dvakrát neúspěšně navrhoval, že by měl Křeček pokračovat ve funkci zástupce ombudsmanky, a narazil u Sněmovny. Tohle je jasná pomsta a není potřeba to opisovat a domýšlet si nějaké vznešené motivy. S ombudsmankou Annou Šabatovou měl Křeček vztahy napjaté, protože jeho nadřízená měla dojem, že zasahuje do kauz, které má na starosti ona. Teď by se tedy Křeček mohl teoreticky s plnou slávou vrátit. To by ovšem Sněmovna musela utrpět nějakou vážnou kolektivní mentální poruchu.

Zrovna včera (13. 1.) se v Právu objevil Křečkův článek, kde nám vysvětluje, jak je třeba funkci veřejného ochránce práv chápat: „V souvislosti a krizí, kterou nyní prožíváme kolem obsazení funkce veřejného ochránce práv, zdá se být nezbytné upozornit na omyl, který se ve veřejné diskusi stále vynořuje: náš ombudsman, tedy slovy zákona ‚veřejný ochránce práv‘ (VOP), není ochráncem lidských práv a nemá s nezávislým dohlížením na to, zda jsou u nás lidská práva dodržována, nic společného… Jeho úkolem je nezávisle přezkoumávat rozhodnutí vybraných státních orgánů a povinnost o svých zjištěních informovat Poslaneckou sněmovnu a veřejnost.“

Tohle už jsou skutečně právnické jemnosti. Jako by to, že státní orgány někomu křivdí a on se nemůže dovolat spravedlnosti, nepatřilo do oblasti lidských práv. Ale nechme to teď být.

Před týdnem zase Křeček psal na Aktuálně.cz o lidech zanesených na seznamech agentů StB a o tom, že se na ně někdy pohlíží (podle něj) výběrově. Herečce to projde, jinému ne: „Nepřipomíná tento selektivní a účelový přístup to, jak zacházíme se ‚seznamy‘ agentů a spolupracovníků STB dnes? Koho můžeme označit za ‚spolupracovníka‘? Nebylo snad pravidlem, že každý, kdo ze služebních důvodů odcestoval do tehdejší ‚kapitalistické‘ ciziny, o tom musel sepsat zprávu právě pro tuto složku ministerstva vnitra? Jsou všichni tito lidé ‚spolupracovníky‘?“

No zřejmě jsou, když spolupracovali. Pan Křeček nedodává, co všechno v takové zprávě mělo být. S kým se kdo setkal, o čem se mluvilo… Prostě práskání. Vypadá to na určitý zmatek v hodnotách. Pan Křeček si také neumí vysvětlit, proč někdo bere vážně záznamy StB, když to byla zločinecká organizace. To je chyba v logickém myšlení. Že je nějaká organizace zločinná, ještě neznamená, že si nevede přesně dokumenty. Jak by mohla účinně provozovat zločiny, kdyby měla v základních materiálech nepořádek?

A nakonec, aniž se chceme dopustit nějakého „ageismu“ (podobně, jako známe sexismus, tak bychom mohli mít i „věkismus“), musí skutečně obsazování funkcí u nás vypadat jako hra mezi starci, kdy jeden navrhuje druhého, jen aby se navrhovatel pobavil reakcí okolí? A má jednaosmdesátiletý Křeček zapotřebí ze sebe nechat dělat takovou loutku na hraní?

Ještě perlička: Jaroslav Kubera, který radostnou novinu o Křečkovi přinesl jako první, také podle ČTK prozradil: „Pan prezident jde smývat slzy paní Válkové, která teď je u něj.“ Prý s odkazem na Zemanova slova. Ten Zeman je takový citlivý člověk a se starými lidmi to umí.