Andrej Babiš zůstává v mediálním ústraní, zatímco se množí útoky na jeho konkurenci. Z průzkumů nyní vychází jako hlavní favorit Petr Pavel, a proto sílí angažmá jeho odpůrců. Mezi nimi i místní proputinovské scény. Proč jí tak vadí?
Je to absurdní situace. V mediálním mainstreamu se nejčastěji propírají témata poškozující hlavní soupeře obžalovaného Babiše, který má kampaň zadarmo. A jelikož někteří stoupenci demokratických kandidátů vybíjejí energii na půtky mezi sebou, může s tím marketingový tým ANO kalkulovat jako s významnou položkou volebního scénáře.
Útoky na Babišovu konkurenci
Čím větší mají šanci Babišovi konkurenti, tím silnější a četnější jsou na ně útoky z různých stran společenského spektra. To ovšem nelze přisuzovat „geniální“ novinářské investigaci, ale připravenosti odpůrců prezidentských kandidátů naservírovat médiím kompromitující materiály.
Proto stojí za pozornost, kdo za těmito útoky stojí a jaké má motivace. Jestli jsou to vždy jen seriózní oponenti, nebo zda se zároveň nepřiživuje velmi problematická entita lidí, jež by nás nejraději vyvedla ze západních struktur. Není nijak překvapivé, že jejich nejčastějším terčem se stává generál Petr Pavel.
První útoky tohoto typu zveřejnil v říjnu deník Právo, v jehož čele působí Zdeněk Porybný, předlistopadový zástupce šéfredaktora komunistického Rudého práva. Publikoval výpověď Pavla Beneše, jenž se školil ve stejném frekventantském kurzu pro zpravodajské důstojníky jako Petr Pavel.
Beneš, který musel mít pro účast v kurzu stejné kádrové předpoklady, nejen v tomto rozhovoru rozebíral Pavlovo působení v armádě, zpochybňoval jeho výpovědi a opakoval, že takový člověk „nemůže být prezidentem“. Jeho hektická aktivita se připravovala několik měsíců, nepřinesla však zásadně nic nového.
Benešův průvodce
Co je zajímavé, do médií Benešovi otvíral dveře advokát Miroslav Kříženecký, který o jeho svědectví hovořil i s prezidentem Zemanem. Tento bývalý komunistický prokurátor rovněž poskytl několik rozhovorů. Naposledy v pořadu „O čem se mlčí“ někdejšího policejního prezidenta Stanislava Novotného.
Souznění obou bylo dokonalé. Novotný nahrával Kříženeckému, že „Jidáše Pavla za prezidenta nechce“, což prý charakterizuje jeho převlékání kabátů. Znamená to snad v této frazeologii, že Ježíšem byla sovětská moc?
„Kdo zradí jednou, zradí podruhé, to je nepochybné,“ přitakával Kříženecký. „Čili jaksi že pan generál Pavel zrazuje to, v co věří, je evidentní.“
To se Kříženeckému stát nemůže. Svoje komunistické přesvědčení nezavrhl ani po listopadové revoluci. V roce 2003 kandidoval za KSČM na prezidenta ještě v nepřímé volbě, když získal v prvním kole celkem 46 hlasů.
Kříženecký hájí i komunistický režim a vpád vojsk Varšavské smlouvy. „Osmašedesátý rok vnímáme jen jako okupaci Ruskem, ale tady byl ohrožen celosvětový mír. Kdybych kritizoval celých 40 let, musel bych plivnout na svůj život,“ vyznal se tehdy.
Kříženecký se nikdy nevzdal Marxova učení, jen si postěžoval, že z jeho díla vytrhneme jen to negativní. „Přitom je tam spousta pozitivních věcí aplikovatelných i dnes,“ míní. Dnes odmítá, že za jeho aktivitami stojí jakákoli mocnost.
Takového prezidenta nechceme
S Novotným se shodli i na tom, že je Pavel vydíratelný. „Nechceme prezidenta, který by byl ovladatelný z té nebo druhé strany. Chceme, aby to byl člověk čestný, nikoliv převlékač kabátů,“ vyslovil přání Novotný. S odporem se vyjádřil i k Pavlově působení ve vysoké funkci NATO, které na tyto typy lidí působí jako červený hadr, jako o „symbolickém panákovi“.
Je absurdní, když Pavlovu minulost tepou kovaní komunisté Kříženecký a Beneš, a o převlékání kabátů hovoří bývalý disident Novotný, který v posledních letech ostře otočil a otevřeně hájí zájmy Ruska i po invazi na Ukrajinu.
Novotný dnes patří mezi čelné reprezentanty kremelské lobby. Ve svých pořadech dává často prostor antisystémové scéně usilující o vyvázání Česka z „koloniálního jha“ západních struktur, k níž patří i svolavatelé demonstrací na Václavském náměstí.
Je předsedou Asociace nezávislých médií, sdružující také různé konspirační weby. Řada podobných médií často šíří negativní Pavlův obraz, což jistě není náhoda. Proruský aktivista Ladislav Vrabel označil Novotného za hlavu „důležité tajné organizace Karlova legie, sdružující 80 až 100 členů, kde se scházejí odborníci a politici, zejména z SPD“, která usiluje o změnu režimu.
Koloniální otroctví
Novotný soudí, že jsme prakticky přišli o stát. „Jeho úředníci slouží cizím zájmům a volení politici sami nic neřídí. Svou činností a nečinností vždy poslušně plní vůli nadnárodních korporací, Bruselu a Washingtonu. Postupná devastace ústavních práv a svobod vrací celou zemi a občany do padesátých let dvacátého století.“
„Řízená devastace ekonomiky nás posouvá do koloniálního otroctví, kde se postupně staneme pouhou věcí v rukách nových pánů. Na druhé straně roste chuť postavit se zlu a důrazně požadovat konec vlády národních škůdců,“ vykládá Novotný.
Proto se nelze divit, že vítaným hostem jeho pořadu byl právě Kříženecký. Jako advokát pracoval pro ruskou ambasádu a obhajoval i estébáky obviněné z podílu na smrti faráře Josefa Toufara. A nelze se ani divit, že oba odsoudili „zrádce“ Pavla, dnes představitele „globalistických struktur“.
Armádní minulost Petra Pavla v závěru normalizace jistě není něco, na co by měl být pyšný. Ovšem hysterická reakce kremelské lobby posouvá jeho kandidaturu do jiného světla. Nevadí jí přitom komunistická a estébácká minulost Andreje Babiše, jehož je licoměrně připravena ve druhém kole volit jako menší zlo.
Názorově fluidní oportunista Babiš totiž oslovuje i radikální národoveckou scénu, požadující okamžité ukončení pomoci Ukrajině a protiruských sankcí, a opětovné začlenění Česka do zájmové sféry Ruské federace.
Hrubý faul
Vytváření mýtu, že jsou si Pavel a Babiš kvůli své minulosti jako kandidáti rovni, patří mezi nejhrubší fauly prezidentské kampaně. Jejich polistopadové působení je nesouměřitelné, stejně jako aktuální názory na klíčová témata současnosti, kam patří otázky národní bezpečnosti.
To nebrání Babišově Mladé frontě DNES vytáhnout kartu, že předsedou Vojenského výboru NATO byl podobně jako Pavel před desítkami let jakýsi Hitlerův generál. Nebo že jsou i v současnosti zpochybňována kritéria výběru takto závažných funkcí v alianci, kde se to zřejmě jen hemží podobnými „renegáty“.
Co bylo ještě nedávno považováno za jasný úspěch české armády, dnes Pavlovi odpůrci označují za spornou a nevýznamnou kapitolu jeho životopisu. Komu to slouží, je nabíledni.