Válka na ukrajinském bojišti prošla různými fázemi: od kremelského sebevědomí a jistoty rychlého vítězství přes Putinovo tvrzení, že mobilizace nebude, až do dnešního bodu, kdy vojenský aparát začíná pohlcovat běžné občany. Jak se měnila situace na frontě, brala na sebe také jinou podobu putinovská propaganda.

Po potopení křižníku Moskva a ústupu od Kyjeva, což bylo všelijak maskováno klopotnou rétorikou, přišla exploze na Kerčském mostě na Krym. A teď přicházejí zprávy o ruském ústupu, chaosu při mobilizaci a stovkách tisíc mužů, kteří z Ruska prchají, aby se vyhnuli narukování.

Web EUvsDisinfo.eu si všímá, jak se propagandisté snaží nějak růžově nalakovat brutální útoky na ukrajinské civilní cíle, na které teď okupační armáda vsadila.

Dále čtěte

Danuše Nerudová v Týdeníku FORUM: Odříznout občany od Pražského hradu byla neslýchaná drzost

Kdyby byl Týdeník FORUM sportovní plátek, tento týden by se na jeho titulní stránce skvěl výsledek Filipová – Babiš…

„Úkolem číslo jedna pro ruská státní média je sehrát svou roli při zajišťování kontroly Kremlu nad společností a kontrolou situace. Stačí se seznámit s myšlenkami ‚Gerasimovovy doktríny‘: v době moderního konfliktu musí být všechny – VŠECHNY – subjekty, které má stát k dispozici, loajální a zapojené do konfliktu. Nejen přístup celé vlády, ale i celostátní úsilí. Dále, s platností ruských cenzurních zákonů jsou nyní státní média ještě více naladěna na to, aby sehrála svou roli,“ připomíná článek populární a roky staré teze generála Valerije Gerasimova.

K tomu, co píše EUvsDisinfo, můžeme dodat, že někteří analytici občas vyjadřují pochybnosti, jestli jsou Gerasimovovy myšlenky skutečně nějakou železnou strategií, podle které Rusko postupuje, nebo jen kdysi sepsal pár myšlenek, kterých se dneska stejně drží každý v trochu vyspělé zemi, kdo chce provést úspěšné tažení. Tedy že rozvrátit myšlení protivníka u něj doma je stejně důležité jako zbraně. Vyspělé země ale většinou žádná velká tažení nepodnikají a třeba Američané by v Iráku a Afghánistánu tehdy na nějakou takovou psychologickou válku ani neměli dost času a lidí. Nebylo to ostatně potřeba. Spojené státy mají nejsilnější armádu na světě a spojili se s místními silami, takže v první fázi „Vietnam“ nehrozil. V podstatě tedy můžeme mluvit jen o Rusku, které se propagandě do zahraničí věnovalo hodně a kde se militarizace společnosti stupňuje.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

EUvsDisinfo popisuje, jak v době, kdy jsou ruské pozemní síly v defenzivě, se Kreml uchýlil k vrhání raket a kamikadze dronů z bezpečné vzdálenosti na města a civilní cíle po celé Ukrajině. Jak se taková hrůza a válečné zločiny podávají publiku doma?

„Tento týden pokračovala manipulace se zprávami týkajícími se těchto úderů drony a raketami. Hlavní zpravodajské kanály zdůrazňují cíl, kterým je učinit terčem veškerou ukrajinskou infrastrukturu a energetické systémy. Na tvářích televizních moderátorů, kteří údery prezentují, se často objevuje zvláštní úsměv, jako by měli ze způsobování bolesti sousední zemi zvrácenou radost. Ve stejné době, kdy televizní stanice informují, že ‚dobré a správné‘ údery na Ukrajinu jsou ‚pouze cíli strategické nebo vojenské povahy‘, jsou ukrajinské údery na ruské cíle označovány jako ‚terorismus‘,“ konstatuje článek.

Exprezident a expremiér Dmitrij Medveděv sdílí na Telegramu fotografii íránských dronů, které jsou nástrojem masakrů, a pochvaluje si: „Drony prokázaly svou účinnost v moderních konfliktech. Jejich použití v oblasti speciální vojenské operace je naléhavě nutné.“

Nutné jistě jsou, když se ruskému letectvu za osm měsíců nepodařilo ovládnout nebe nad Ukrajinou. Vlastní vyspělejší technika dochází a drony jsou dovezeny z Íránu. Írán to popírá, ačkoliv každý ví, odkud ty stroje jsou. Svatá válka „křesťanského“ Ruska probíhá za podpory fundamentalistického islámského íránského režimu a islamistických kadyrovců z Čečenska.

Sadismus je výrazným znakem putinovského režimu, jak to popisuje sociolog Igor Jakovenko. „Ruské televizi dominuje sadismus. Když (moderátor) Solovjov křičí s pokřiveným obličejem o Němcích, kteří by si měli vzpomenout na ruskou botu z 18. století, je vidět, že si s potěšením představuje, jak svou botou rozšlapává Němcům obličeje… Abychom pochopili zvláštnosti ruského nacionálního sadismu nikoli jako individuální vlastnosti jednotlivého charakteru, ale jako vlastnosti systému, stačí se podívat na radostně rozjitřené tváře účastníků nenávistných talk show, kteří si malují imaginární obrazy masového zničení USA v příslovečném snu o ‚Stalinově průlivu‘ (místo, jež zbude po zničení USA na mapě, pozn. red.) nebo o tom, jak pár Sarmatů zničí Anglii.“

Tuto sadistickou povahu kremelského panstva je třeba mít na paměti, když slyšíme návrhy, jak je třeba diplomaticky vyjednávat s Ruskem. Pokud vyjednávat, tak jen o kapitulaci okupačních vojsk.