Přesně v době, kdy vůdce Vladimir Putin poslal (tentokrát oficiálně) vojáky na ukrajinské území a ze separatistických hnízd na Donbasu stvořil „státy“, řeší kremelská propaganda údajný útok starého šlechtického rodu na Českou republiku.
Už sám titulek článku zveřejněného 17. února je pozoruhodný: Pod rouškou fake news o ruské invazi Lichtenštejni znovu „zaútočili“ na Česko. Názor. Dál totiž v článku o nějakých „fake news o ruské invazi“ není vůbec nic. Kdyby ale to dílko někdo nečetl, aspoň titulek slouží jako potřebné sdělení. To je velmi úsporné. Takhle vlastně z jednoho článku uděláme dva.
Jde o rozhovor, ve kterém „reagoval politický analytik PhDr. Vladimír Pelc“. Politickými analytiky se to na proruských a ruských webech jen hemží. Jejich názory v podstatě připomínají něco, co stvořila umělá inteligence první generace za použití obsahu z normalizačního Rudého práva a posledních prohlášení, která byla zplnomocněna zveřejnit agentura TASS.
PhDr. analytik začíná slibně: „Celou záležitost je nutné vidět komplexně.“ To skoro vždycky, ale jak se do komplexního pohledu pustí tito lidé zvláštního ražení, tak nám nakonec dokáží, že voda je suchá. PhDr. analytik pak pokračuje: „Benešovy dekrety se týkají situace v roce 1945 a před ním. Benešovy dekrety jsou součástí našeho právního řádu. Nejsou právně aktuální, protože jejich cíl byl uskutečněn. Jako součást našeho právního řádu jsou nezrušitelné. Od konce 2. světové války, tedy porážky fašismu a zejména nacismu, se tyto poražené síly snaží o jejich zrušení. Cílem je útok na naši demokracii. Za snahou o prolomení Benešových dekretů a tedy úsilím o navrácení majetku potomkům nacistů, podporovatelům nacismu, ideovým souputníkům nacismu, stojí sudetské organizace, jejich pátá kolona v ČR a místní lobbyistické skupiny. Majetkové požadavky Lichtenštejnů patří do tohoto širokého politického a ideologického proudu, jehož úmyslem je překrucování dějin s cílem změnit historické pravdy.“
Prostě blábol. K tomu, jak to bylo s tou „podporou nacismu“, můžeme třeba citovat z článku Pavla Juříka na serveru Hlídací pes: „Za 1. i 2. světové války bylo Lichtenštejnsko neutrální, v letech 1939–1943 čelilo několika pokusům o anexi ze strany hitlerovského Německa, kterým se dokázalo ubránit. Diplomatické styky navázaly Československo a Lichtenštejnsko teprve v srpnu 1938 poté, co byla dokončena první pozemková reforma na majetku knížecího rodu. Prezident dr. Edvard Beneš byl ochoten část vyvlastněných pozemků Lichtenštejnům vrátit, pokud budou v republice investovat.
Po Benešově abdikaci v říjnu 1938 mu vládnoucí kníže František Josef II. poslal do exilu peníze, aby ho podpořil. Knížectví neuznalo okupaci Československa z března 1939, ani vznik protektorátu a nepřerušilo s Československem diplomatické styky.
Za okupace Lichtenštejny zastupoval na území protektorátu princ Karel Alfréd (1910–1985), otec dnešní velvyslankyně Lichtenštejnska v České republice paní Marie-Pii Kothbauer. On a úředníci lichtenštejnské správy sídlící v Olomouci, pomohli mnoha zaměstnancům vězněným nebo perzekuovaným gestapem a okupačními úřady.
Lichtenštejnskému občanu židovského původu baronu Alexanderu von Königswarter, majiteli zámku a velkostatku Šebetov u Brna, lichtenštejnské občanství zachránilo za okupace život. Po osvobození ale zavinilo jeho odsun do Rakouska a konfiskaci majetku jakožto údajnému Němci. Svůj život zanedlouho dožil v bídě.“
Občané Lichtenštejnského knížectví mají národnost lichtenštejnskou, ne německou. Hlava knížectví, tehdy od roku 1938 kníže František Josef II. (1906–1989), se k německé národnosti nemohl ve sčítání lidu k německé národnosti přihlásit, protože tady v té době ani nebyl, sčítací arch František Josef II. Nevyplnil ani nepodepsal, a byl tak podle Vládního nařízení z roku 1930 neplatný. Vyplnil ho někdo jiný a není ani jasné, jestli nejde o padělek z roku 1945. Jenže z Lichtenštejnů bylo třeba vyrobit Němce, aby je šlo okrást.
Tolik k tomu „překrucování historie“. To provozuje někdo úplně jiný a mistrem v tomto oboru (ohledně drzosti, jinak je to dost slabé) je dnešní vedení Ruska.
Otázka, kterou klade jakási „Jana Petrova“, je ukázkou novinářské nezaujatosti v pojetí Moskvy: „Prezident M. Zeman projevil moudrost, když řekl, že vstup Krymu do Ruska je třeba brát jako fait accompli, tedy hotovou věc. Měli by Lichtenštejnové také přijmout toto pravidlo a přestat vznášet požadavky na své údajné nároky na majetek v České republice?“
Jinými slovy, Zemanova „moudrost“ spočívá v tom, že když Rusko něco ukradne, tak se s tím máme moudře smířit. To není nic nového. Zábavné ale je, jak se šéfové Sputniku dívají na IQ svých čtenářů. V době ruské invaze na ukrajinské území nám předkládají slovní salát, kde se dočteme, že na nás zaútočilo Lichtenštejnsko. Teď abychom samou hrůzou neusnuli.