Považovat frašku pořádanou putinovským režimem za normální volby je omyl. Pokud tamní akce něco připomíná, tak možná volby v Íránu, protože tam se také předem postarají, aby nekandidoval nikdo nepohodlný. V Íránu jsou na tom ale o něco lépe v tom, že tam není aspoň předem jasné, kdo se stane prezidentem.
Pomocí nových zákonů a také sérií pochybných obvinění a soudních rozsudků byli někteří potenciální opoziční kandidáti rovnou vyřazeni, takže se na kandidátkách neobjeví. Místo toho se někteří objevili za mřížemi nebo v domácím vězení. (Záhadná úmrtí a odchody do exilu pro zjednodušení vynecháváme.) Nezávislá média jsou likvidována jedno po druhém. Kreml nechává blokovat jejich internetové stránky, nebo je označuje za „zahraniční agenty“, takže se nejspíš mnoho lidí bude bát jim zadat reklamu, aby náhodou neupadli v nemilost. V takovém případě se v Rusku práva nedovolají, protože tam žádný právní stát neexistuje.
Protože ale to všechno nemusí stačit a přece jen by se někde situace mohla vymknout kontrole, je potřeba zajistit, aby nikdo na volby neviděl moc z blízka. Tady představují „hrozbu“ zahraniční pozorovatelé. V Moskvě se rozhodli, že jim činnost znepříjemní, takže se nebude zřejmě pozorovat prakticky nic. V podstatě je to jedno, soudnému člověku je jasné, že je to stejně všechno podfuk.
Podle posledních práv nemůže Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě do Ruska vyslat na volby do dumy (17. až 19. září) pozorovatele. Podle internetových stránek organizace je to způsobeno tím, že ruské úřady snížily počet pozorovatelských misí, které mohou do země přijet, na 60 osob.
Server Grani-ru-org píše: „Rusko bylo připraveno povolit pouze 50 pozorovatelů z Úřadu OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a 10 pozorovatelů z Parlamentního shromáždění OBSE. Hodnoticí mise ODIHR však považovala za nezbytné do Ruska v květnu a červnu vyslat 80 dlouhodobých a 420 krátkodobých pozorovatelů.
Šéf ODIHR Matteo Mecacci zdůraznil, že je důležité, aby OBSE „byla schopna sama určit potřebný počet pozorovatelů“.
„Podle zdrojů listu Kommersant obeznámených s jednáním mezi OBSE a ruskou ústřední volební komisí byly rozhovory v polovině května, kdy Moskvu navštívilo nové vedení OBSE, ‚poměrně konstruktivní‘. Podle těchto zdrojů ruské úřady na doporučení Rospotrebnadzoru rozhodly, že na dvoustranné schůzce přijmou 180 mezinárodních pozorovatelů, včetně zástupců SNS, Parlamentního shromáždění OSKB a PACE. Jeden ze zdrojů trvá na tom, že limit 50 osob stanovený pro ODIHR byl nejvyšší. Rusové byli údajně ochotni přistoupit na kompromis a ODIHR údajně dokonce odmítl očkovat členy své delegace vakcínami proti koronaviru uznanými v Rusku. Pokud by OBSE změnila názor, ‚dveře na ruské straně nejsou zavřené‘, ujišťuje další zdroj.“
Místopředseda Státní dumy za stranu Jednotné Rusko Petr Tolstoj zase zpochybnil potřebu přítomnosti západních pozorovatelů u voleb. „Už dávno nepotřebujeme souhlas Západu s vývojem našeho politického systému,“ řekl Tolstoj. „Máme vlastní volby, vlastní zákony a vlastní způsob. A je třeba je respektovat, ne se nám znovu pokoušet vnutit kargo kult západních hodnot ultimativní formou. Nesouhlasíme a nikdy nebudeme souhlasit s dělením na ‚zavedené‘ a ‚neúspěšné‘ demokracie.“ Tolstoj nicméně vyzval zástupce OBSE, aby „přijeli a poučili se z našich zkušeností“, přestože se ODIHR podle Tolstého „snažil Rusko vydírat a chtěl se stát téměř jediným mezinárodním orgánem pro pozorování voleb“. „Do Moskvy se chystají stovky pozorovatelů, včetně poslanců Rady Evropy,“ tvrdí Tolstoj.
Ano, to je ten samý pan Tolstoj, který vyzýval k „pověšení vůdců ukrajinské revoluce na sloupy veřejného osvětlení“ a prohlásil, že Ukrajina je součástí „našeho velkého Ruska“ a národy Ukrajiny a Ruska jsou „jeden národ“. Pokud dojde na plné uskutečnění jeho názorů, tak v Rusku opravdu nějaký „kargo kult západních hodnot“ nehrozí. Místo pozorovatelů by bylo možné nasadit na hodnocení „voleb“ třeba divadelní kritiky, protože jde v zásadě o představení. Nejlépe takové, kteří jsou ještě prodchnuti duchem socialistického realismu.