
Okupace Ukrajiny neprobíhá podle původních ruských plánů, ilustrační foto FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Armyinform.com.ua / Wikimedia Commons / CC BY 4.0

Vladimir Putin a jeho nejbližší okolí mohou být frustrováni dopadem sankcí a problémy ruské civilní ekonomiky. Navzdory skutečným ekonomickým tlakům však Moskva úspěšně izolovala militarizovaný sektor ekonomiky i společnost od přímých důsledků války. „V tomto prostředí má Putin jen malou motivaci usilovat o okamžitý mír. Vyjednávání pro něj nepředstavuje odbočku, ale další nástroj k upevnění jeho pozice,“ píše Maxim Trudoljubov na stránách Wilson Center.
Některá čísla působí pro Rusko příznivým dojmem. Příjmy z ropy a plynu zůstávají vysoké a příjmy státního rozpočtu související s ropou se v loňském roce zvýšily téměř o třetinu, což bylo způsobeno vyššími cenami ropy. Rusko se také různými způsoby snaží přizpůsobit mezinárodním sankcím. Průmyslová odvětví spojená s válkou byla do značné míry izolována od dění ve zbytku země. Vojenský sektor, podporovaný válečnými rozpočty a dotovanými úrokovými sazbami, zůstává nedotčen rekordně vysokými úrokovými sazbami centrální banky. Snahy o omezení inflace dopadají na civilní ekonomiku a to prohlubuje její finanční zátěž.
Oslabování ruské ekonomiky a rostoucí inflace domácí podporu války na Ukrajině neoslabuje, protože v zemi vládne autokratický režim, který umí potlačit odpor a manipulovat s veřejným míněním. Ekonomické tlaky jsou tak sice reálné, ale ne katastrofické.
„Ruská ekonomika zůstává v nejistém, ale udržitelném stavu, který jeden z mých moskevských partnerů popsal jako ‚stabilně vratký‘. V důsledku toho je nepravděpodobné, že by samotné ekonomické napětí donutilo Kreml v dohledné době k ústupkům,“ píše Trudoljubov.
Probíhá něco, co by se dalo nazvat „obchodní mobilizace“. „Doplňování pracovních sil na frontě prostřednictvím komerčních kontraktů se ukázalo jako jeden z hlavních institucionálních objevů Putinova režimu během války. Stala se totiž nejen alternativou k velmi nepopulární sociální mobilizaci, ale také důležitým nárazníkem proti sociálnímu napětí spojenému s válkou. Přestože kvalita takto sestavené armády je poměrně nízká a průměrný věk vysoký, ruské velení pro ni našlo frontovou niku v podobě ‚potravy pro děla‘, která tradičně hraje důležitou roli v ruské vojenské strategii,“ připomíná web re-russia.net.
Tím je dáno, jak zvláštně obyvatelstvo válku vnímá. Veteráni nejsou masově oslavováni jako hrdinové, protože většina z nich jsou spíše dobře placení dobrovolníci a mnozí navíc omilostnění trestanci. Jejich návratu do civilního života se lidé spíše bojí. Podle nezávislého průzkumu veřejného mínění ExtremeScan většina lidí schvaluje vyhýbání se odvodům. Válku tedy velká část ruské společnosti vnímá jen abstraktně. Odehrává se jinde a nevyžaduje příliš osobní angažovanosti. Proto v ní lze pokračovat, aniž by docházelo k nepokojům.
To všechno je ovšem podle autora křehké a nemůže to pokračovat věčně.
„Moskva nemá neomezený čas na prodloužení války. Relativní ekonomická stabilita posledních dvou let byla z velké části způsobena netržními faktory, jako jsou výdaje spojené s válkou a státní dotace, které výrazně rozšířily netržní sektor ekonomiky. Náklady na válku a sankce však neustále rostou a válečné úsilí se tak stává stále nákladnějším. Společnost začíná pociťovat zátěž, přičemž inflace dosáhla v prosinci 2024 meziročně 9,5 procenta a zadlužení podniků nadále roste. Někteří ekonomové varují, že rostoucí úroveň zadlužení by mohla vyvolat vlnu bankrotů a dokonce bankovní krizi, i když to zůstává spíše předmětem diskusí než konsensuálním názorem,“ píše Maxim Trudoljubov.
Všechno uvedené pak může působit jistý zmatek v názorech, jestli je na tom Rusko „ještě poměrně dobře“, nebo se blíží krach.
Web Cepa.org cituje ruské ekonomy v exilu, kteří koncem loňského roku tvrdili, že ruská ekonomika může válku na Ukrajině ustát. Ve své zprávě uvedli, že důsledky konfliktu a sankcí, jako je vysoká inflace, se projeví v budoucnu, ale nepředstavují bezprostřední hrozbu pro Putinův režim.
To si ale nemyslí všichni. Čísla, která objevil bývalý finančník Morgan Stanley a Bank of America Craig Kennedy, jsou pro Kreml mnohem méně příjemným čtením.
Ruská vláda vytvořila stínový systém financování války tím, že nařídila bankám poskytovat zvýhodněné úvěry průmyslu spojenému s válkou. „To vedlo k prudkému 71procenímu nárůstu firemních půjček – téměř 20 procent HDP – mezi červencem 2022 a říjnem 2024 a je 6,5krát vyšší než nárůst vládních půjček ve stejném období. V případě rozsahu je tato částka rovněž vyšší než roční příjmy z ropy a zemního plynu.“
To potom „klame pozorovatele“, kteří si mohou myslet, že Moskva nečelí žádným vážným rizikům, pokud jde o financování války. Z těchto 415 miliard dolarů „mimorozpočtových“ půjček šlo až 250 miliard dolarů na financování válečných a často nesolventních podniků, což přispělo ke zvýšení inflace.
Kennedy předpovídá, že vláda bude muset převzít závazky na záchranu zadlužených podniků, což by spotřebovalo polovinu jejího rozpočtu a omezilo její schopnost financovat válku. Záleží na tom, zda Západ zachová sankce uvalené na Rusko.