Politolog Ivan Preobraženskij okomentoval na webu Nastojaščeje Vremja výsledky parlamentních voleb na Slovensku. Podle něj nelze Fica označit přímo za proruského, ale především za populistu. Na rozdíl od Viktora Orbána, který je pravicovým populistou, ale nikdo nedokáže říct, jaký je Fico populista, jestli pravicový, levicový, nebo nacionalistický. Bojuje proti migrační agendě, je proti Ukrajině, ale ne pro katolickou církev.
Že se Fico zřejmě potřetí stane slovenským premiérem, je podle Preobraženského mistrný kousek, ale není jasné, jak dlouho v politice zůstane. Jeho předchozí premiérské působení skončilo vynucenou demisí po vraždě novináře, který vyšetřoval napojení Ficovy vlády na italskou mafii Ndrangheta.
„Kreml Ficovo vítězství jistě oslavuje, protože jde o oslabení ukrajinského týlu. Populistická hesla, s nimiž byl zvolen – i když něco z toho, co slíbil, pravděpodobně nesplní –, ukazují, že Ukrajina ztratila jednoho ze spolehlivých spojenců v týlu. K žádným dodávkám zbraní přes Slovensko v dohledné době pravděpodobně nedojde. Slovensko je pro jednosměrný vojenský tranzit uzavřeno a pro agrární tranzit z Ukrajiny nejspíš také. Navíc ukrajinští uprchlíci mohou začít mít problémy. Na Slovensku jich sice moc nezůstalo, není to k nim nejpřátelštější země a šli dál do Česka, které přijalo v přepočtu na obyvatele nejvíce uprchlíků ze zemí EU, ale i tak,“ konstatuje Preobraženskij, který je odborníkem na otázky východní Evropy a je aktivní také v České republice.
Ruský politolog také předpokládá, že Fico bude do značné míry realizovat program, který představil. Pokud bude muset sestavit koaliční vládu nejen s Pellegriniho Hlasem, ale i se Slovenskou národní stranou, která je otevřeně proruská, pak vše záleží i na tom, jaké posty tato strana získá. Může si nárokovat například post ministra zahraničí, a to by pak byla situace „docela smutná“. Také se uvidí, jako podmínky si Fico vyjedná se svým bývalým nástupcem ve funkci premiéra ze stejné strany Směr Pellegrinim, který si vytvořil vlastní stranu. Politicky je mezi nimi velmi malý rozdíl, jen je Pellegrini o něco více proevropský, o něco více pro NATO a „o něco méně zkorumpovaný, alespoň slovy“, ale jinak nic víc.
Ještě něco by mohlo celkové vyznění nové vlády změnit (Preobraženskij nepochybuje, že ji bude Fico sestavovat, i když nemusí být nutně premiérem), totiž že by v ní místo nacionalistů byli křesťanští demokraté, kteří jsou více proukrajinští a proevropští.
„Pokud vstoupí do vlády místo nacionalistů, bude to pozitivní signál. Ale pravděpodobnost, že to bude Směr a jeho spojenci, kdo sestaví vládu, je nyní reálně devadesátiprocentní.“
Nakonec vysvětluje, proč vlastně Robert Fico zvítězil. Upozorňuje na to, že v absolutních číslech to vlastně nebylo mnoho lidí. Fico si je získal tím, že říkal to, co jeho voliči chtěli slyšet. Zvolilo ho téměř 23 procent ze 68procentní volební účasti, takže ve skutečnosti ho volilo méně než 20 procent slovenských voličů.
„To je velmi malé publikum. Jsou to většinou lidé s nízkými příjmy. Jsou to ta samá procenta, která před plnou agresí proti Ukrajině podle průzkumů na Slovensku říkala, že v případě globálního konfliktu očekávají pomoc spíše od Ruska než od NATO. Jsou to ti samí lidé, kteří nyní nedůvěřují NATO a jsou pro snížení aktivity v rámci Evropské unie, kteří jsou proti údajnému nátlaku Evropské unie na Slovensko. Jsou to ti samí lidé, kteří se snadno nechají zastrašit Sorosem, sexuálními menšinami a dalšími hesly, která Ficova strana aktivně používala ve své volební kampani. Jedná se o takovou marginalizovanou vrstvu slovenské společnosti,“ uzavírá Ivan Preobraženskij.