Vladimir Putin s gubernátorem Sevastopolu Michailem Razvozžajevem a metropolitou Pskovským a Porchovským Tichonem na Krymu. FOTO: Úřad ruského prezidenta.
FOTO: Úřad ruského prezidenta.
MONITORING / Moskva zoufale potřebuje zastavit ukrajinskou protiofenzívu. Ruské jednotky ztrácejí svou bojeschopnost, sotva se jim daří udržet území, která kontrolují, a stále častěji jsou nuceny „ustupovat na výhodnější pozice“. Rusko nemá rezervy a zdroje, aby změnilo situaci na bojišti. Nepomohla ani „částečná mobilizace“. Mohli by Rusové sáhnout k nějakému zoufalému činu, jako je třeba jaderný úder?
Ve svém projevu z 30. září Vladimir Putin varoval, že bude ruské území bránit za použití všech dostupných prostředků, včetně masivního bombardování ukrajinských měst, a naznačil možnost použití jaderných zbraní. Problémem je, že za ruská území považuje Putin i ta, která ruská armáda okupovala na Ukrajině. Chtěl tak přimět Ukrajinu k jednání, ovšem za podmínek, které napadená země nehodlá přijmout.
Ruský analytik Vladimir Frolov na The Moscow Times píše, že Moskva by se chtěla vrátit k istanbulským jednáním, jaká probíhala loni v polovině dubna. Tak pak zkrachovala. Tehdy ještě Ukrajinci dávali najevo, že by stačilo, aby se Rusko stáhlo za linii před invazí a pak by se jednalo o tom ostatním. Kyjev de facto souhlasil s novými hranicemi Ukrajiny.
„To bylo pro Putina, jehož cíle byly ambicióznější než jen zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO, nepřijatelné. Moskva proto vyzvala ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby přijal novou ‚územní realitu‘, a odmítla požadavky, aby Rusko stáhlo své jednotky. Tyto ‚nové skutečnosti‘ byly zřejmě obsaženy v ruském návrhu urovnání, který byl Kyjevu předložen v polovině dubna,“ píše Frolov.
Jenže od té doby také Ukrajina přitvrdila svůj postoj, pravděpodobně po konzultacích se západními partnery, a Kyjev také odmítl Rusko a Bělorusko jako garanty ukrajinské bezpečnosti a vznesl námitky proti právu Moskvy vetovat vojenská cvičení, jichž se účastní třetí strany na Ukrajině. Moskva také změnila rétoriku ohledně americké vojenské pomoci Ukrajině a Kreml varuje, že by mohla vést k nevyhnutelnému vojenskému konfliktu mezi Spojenými státy americkými a Ruskem.
„Současně Moskva podniká kroky, které mohou být interpretovány ze strany USA jako zvyšování připravenosti svých jaderných sil: zveřejňuje záběry vlaku s vybavením ředitelství ministerstva obrany odpovědného za ruský jaderný arzenál; oznamuje vojenské cvičení s použitím raketových systémů Iskander v Kaliningradu; připravuje se na testování řízené střely s jaderným pohonem Burevestnik v Nové zemi; uzavření vzdušného prostoru pro testovací odpálení mezikontinentální balistické rakety Sarmat z Plesecku na Kamčatku; nenechá vynořit jadernou ponorku Belgorod s jadernými torpédy Poseidon v neutrálních vodách, aby tam byla s jistotou spatřena,“ popisuje Vladimir Frolov ruské zastrašovací akce.
To všechno jsou v podstatě rutinní cvičení a je nejspíš nepravděpodobné, že by to Moskva s použitím jaderných zbraní myslela vážně. Přesto by bylo žádoucí, aby Američané a Rusové měli aspoň nějaký kanál pro vzájemnou komunikaci.
„Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan nedávno uvedl, že americká administrativa sdělila Kremlu své obavy a varování před případným použitím jaderných zbraní „přímo, soukromě a na velmi vysoké úrovni“. Možná měl na mysli své telefonáty s Putinovým zahraničněpolitickým poradcem Jurijem Ušakovem. Ani taková komunikace však není dostatečná. Moskva a Washington potřebují stálý kanál pro tajnou diplomacii, aby mohly diskutovat o neoddiskutovatelném,“ míní analytik.
V květnu 2022 Bidenova administrativa prostřednictvím prostředníka informovala Kreml, že je připravena takový zadní kanál vytvořit, ale Moskva tehdy neměla zájem. Za kubánské krize se to mezi prezidentem Kennedym a sovětským šéfem Nikitou Chruščovem povedlo.
„Zopakování tohoto počinu diplomacie po zadních kanálech by bylo konstruktivní, ale po všech diplomatických vyhoštěních pro něj v Moskvě a Washingtonu nezbyli žádní vhodní kandidáti,“ uzavírá Frolov.
