Vladimír Kremlík neodešel z Ministerstva dopravy z vlastní vůle, přesto tvrdí, že není na premiéra Babiše naštvaný. V rozhovoru pro FORUM 24 popisuje své zkušenosti s Andrejem Babišem. Měl prý pocit, že jde o dvě osoby. „Byly okamžiky, kdy byl vitální, v dobré náladě, až euforický. Byly ale okamžiky, kdy jsem vnímal apatii, jako by mě vůbec nevnímal, jako by byl duchem nepřítomen. Nikdy jsem toto nedokázal pochopit, jako by šlo o dvě odlišné osobnosti,“ říká exministr. Vladimíra Kremlíka jsme se také zeptali, zda tušil, že se chystá jeho odvolání, jestli byl hackathon pouze Babišovou PR akcí nebo jak vnímá zájem médií o svou osobu. 

Nejste ministrem už několik týdnů. Jaké máte pocity? Stýská se vám, nebo jste rád, že to máte za sebou?

Věřte a nebo nevěřte, nestýská se mi ani trochu. Samozřejmě rád si zavzpomínám na některé kolegy,  které jsem během mého „ministrování“ poznal, ale teď mám nové projekty, které mě nesmírně baví.  Zakládáme společný podnik s německou investiční skupinou a tomu věnuji svou veškerou energii. Několik měsíců na Ministerstvu dopravy byla pro mě nějaká životní etapa, za kterou jsem vděčný. Mám v sobě elementární pokoru. Vím, že jsem získal neocenitelné zkušenosti a kontakty, které se mi v dalších letech budou jako obyčejnému advokátovi určitě hodit. Nejsem zhrzený, smutný ani naštvaný. Možná by stálo za to napsat o mém působení na Ministerstvu dopravy a ve vládě Andreje Babiše knížku. To, jestli to bude detektivka, romantika, tragédie anebo něco zábavného, tak to ještě uvidím. Určitě ode mě neuslyšíte slova jako od bývalé pražské primátorky Adriany Krnáčové.

Přijal byste nabídku Andreje Babiše na post ministra i se zkušeností, kterou teď máte?

Ne. Zcela vylučuji.

Váš nucený odchod provázel velký mediální zájem. Jak jste to vnímal?

Když odchází ministr kdekoli na světě, tak to samozřejmě neunikne médiím – to není žádná novinka. Ti, co mě znají, vědí jaký jsem, pokud si některá redakce do článku anebo do komentáře něco přidá, snažím se to brát s nadhledem. Někdy to je trpké, jindy se tomu třeba zasměji.

Mezi různými informacemi, které doprovázely váš odchod z ministerstva, se psalo i o úplatku, který vám měl být nabídnut. Jak se celá tato kauza vyvíjí v současnosti?

Potvrzuji, že došlo k incidentu. Nemohu o této věci hovořit v detailu, je předmětem probíhajícího šetření orgánů činných v trestním řízení. Nemohu vyloučit, že v těchto věcech se angažují i jiné státní orgány.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Jen tři poznámky. Zcela vylučuji, že bych kohokoli kdekoli nahrával či pátral s novináři. To je nesmysl. Musím zcela odmítnout, že bych čekal několik týdnů, zda učiním či neučiním nějaké oznámení. Před incidentem jsem byl informován dopředu o nestandardních věcech a byl domluven určitý režim komunikace se státními orgány. Ta komunikace byla průběžná.

Vznikla diskuze, proč jsem hned neoznámil incident na policii. Jak jsem uvedl, komunikace se státními složkami probíhala ještě předtím. Každý logicky uvažující člověk učiní v případě nabídky úplatku nebo jiné výhody následující úvahy. Otázka první. Mám dostatek důkazů? Mohu cokoli prokázat? Odpověď zní, nemohu. Jinými slovy, bude to tvrzení proti tvrzení. Otázka druhá. Může mít za neprokázané tvrzení člena vlády odpovědnost stát? Ano, může. To tvrzení by bylo přičitatelné České republice, hrozila by arbitráž, odpovědnost za ušlý zisk by mohla dosáhnout výše stovek milionů korun českých. Otázka třetí. Mohl bych mít i vlastní trestní odpovědnost, pokud nemám důkaz? Ano, mohl. Otázka čtvrtá. Co bych tím dokázal? Nic. Při vědomí výše uvedených souvislostí bylo na místě věc řešit jinak, nevystavit stát odpovědnosti, ale zabránit některým následkům. A já to udělal. Vydal jsem pokyny, aby se neuzavíraly smlouvy.

Měl jste nějaké signály, že leden bude váš poslední měsíc ve vládě? Změnilo se třeba premiérovo chování vůči vám?

Víte, u pana Babiše nikdy nevíte. Odvolat kohokoli je suverénní právo premiéra a toto své rozhodnutí nemusí nijak odůvodňovat. Těch lidí, co měli či mají skončit ve vládě, je tolik, že tomu všemu už ani nelze věřit. Signály jsem měl ze zpravodajské komunity, a to ve smyslu, že se chystá proti mojí osobě diskreditační akce „e-shop“. Více nechci komentovat, věděl jsem to dopředu. Ty informace existují, jsou ve zpravodajské komunitě. To, co mi bylo předem sděleno, se následně skutečně stalo, i když se to potom asi někomu trochu vymklo z ruky. Více netřeba dodávat. Přijde čas, kdy podrobnosti budou zveřejněny, ale nikoli mnou. Myslím, že celá situace je zmapována konkrétní státní složkou. Přijde čas.

Nepřijde vám divné, že jste musel opustit ministerstvo kvůli předražené zakázce, ale na Ministerstvu obrany ten samý problém „odnesl“ pouze náměstek?

Víte, kdyby premiér postupoval u všech tak jako v mém případě, zbyl by možná ve vládě sám s Karlem Havlíčkem. A to by takto opravdu nešlo řídit stát. Přeháním samozřejmě.

Jak na vás působil hackathon? Sice posloužil pro premiérovo PR, ale výsledek, který jeho organizátor sliboval, se nedostavil.

Ale to snad bylo jasné každému od počátku. Šlo jen o PR, tak to vnímala většina odborníků. Jak jsem naznačil, věděl jsem dopředu, co se chystá. Přijde čas a věci budou ozřejmeny tak, jak se skutečně staly.

Vaše odvolání provázela klasická očerňovací kampaň deníků vydavatelství Mafra. Mluvil jste o tom s premiérem?

Nehovořil jsem o tom s premiérem, ale s jeho mediálním poradcem. Řekl jsem mu, zda to mají zapotřebí. Nic víc. Paradoxně i z tohoto vydavatelství se mi konkrétní osoba omluvila.

Jaké máte nyní vztahy s Andrejem Babišem? Jaké s ním máte zkušenosti?

Po odvolání z funkce jsme se setkali. Vztah je korektní. Občas si ale pokládám otázku, zda pan Babiš ví, co se děje za jeho zády. Pana Babiše jsem upozornil na některé osoby v jeho nejbližším okolí, vycházel jsem ze zpráv bezpečnostních složek. Těsně před odvoláním jsem například navrhoval prověřit osobu v Řídícím výboru Českých drah, u níž bylo podezření na napojení na konkrétního pražského lobbistu. A týkalo se to samozřejmě i dalších lidí. Pan Babiš chce výsledky, okamžitě. On si neláme hlavu s procesními postupy, jeho metody jsou veskrze invazivní. A já jako vystudovaný právník prostě určitý proces dodržovat musím.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Dlužno dodat, že invazivní postupy, mimo procesní rámec, jsou mnohem efektivnější a zároveň mediálně efektní. O tom není sporu. My jsme s panem Babišem neměli osobní spory, ale různé názory na České dráhy a jejich řízení. Tam byla neshoda velká. Ale jinak byla domluva možná téměř na všem, dokonce v případě společnosti Batesys One se pan Babiš jasně distancoval od svých spolupracovníků a jasně mě podpořil proti nesmyslné transakci v řádech miliard. Pan Babiš si nechá věci vysvětlit, on umí chápat, počítá, vnímá, přemýšlí. Pan Babiš se mi osobně omluvil za jeho personální doporučení v jedné organizaci v přímé řídící působnosti Ministerstva dopravy. Není moc lidí v této zemi, kterým se omluvil.

Osobně si nemohu na pana Babiše stěžovat. Že občas zvýší hlas, mi nevadilo. Já jej také často zvýšil. Občas je jadrný, neřešil jsem to. Já byl také. Byl to pracovní vztah. Možná dvě poznámky. U pana Babiše, subjektivně vnímáno, byly okamžiky, kdy byl vitální, v dobré náladě, až euforický. Byly ale okamžiky, kdy jsem vnímal apatii, jako by mě vůbec nevnímal, jako by byl duchem nepřítomen. Nikdy jsem toto nedokázal pochopit, jako by šlo o dvě odlišné osobnosti. Měl jsem zároveň pocit, že některé věci si nepamatuje, jako by nikdy nezazněly. On míval fotografickou paměť, pamatoval si detaily, které já nikdy do paměti nedám. Věděl jména, tváře, data, věděl kde byl konkrétní text umístěn. Potkal někoho na ulici a pamatoval si hned, kde se viděli. Vždy mě to ohromovalo. V posledním období se toto postupně vytrácelo, aspoň z mého subjektivního pohledu. Byl jsem tím často znepokojen, neumím si to vysvětlit. Ale nebyl to jen můj dojem.

Chtěl byste se vrátit do velké politiky?

Nikdy neříkej nikdy. Nějaké nabídky jsem dostal, ale teď se naplno věnuji novým projektům.

Zájem o vaši osobu nepolevuje ani nyní. Oblíbil si vás třeba bulvár. Je to příjemné, nebo byste měl raději klid?

Částečně jsem na to odpověděl. Média samozřejmě beru jako nedílnou součást politika, když je ve funkci, ale i když už v ní není.  Z jednoho „bulváru“ mi po jednom článku volal jeden z redaktorů  a omluvil se mi za vedení daného média. To mě samozřejmě potěšilo. Jinak ale bulvár samozřejmě sleduji a v žádném případě ho nezatracuji, myslím, že český bulvár pracuje stejně jako kdekoli za našimi hranicemi. Až budu mít více času, třeba časem svolám neformální tiskovou konferenci jenom pro bulvární redaktory, myslím, že by to bylo přínosné pro všechny strany.

Hodně se diskutoval i váš vztah s moderátorkou videí hnutí ANO. Měl k němu Andrej Babiš nějaké výtky, nebo se do soukromého života svých ministrů neplete?

Žádnou výtku jsem nikdy od pana premiéra neslyšel. Nevylučuji, že někteří našemu vztahu nepřáli. To, že se někdo rozejde a nebo rozvede se svým partnerem anebo partnerkou, se prostě stává a patří to k životu.

Kde nejvíc tlačí bota naši zemi v oblasti dopravy?

V mnoha věcech.  To samozřejmě ví každý český řidič, že zaostáváme za Německem, Rakouskem a bohužel i za některými s námi srovnatelnými zeměmi, a domnívám se, že budeme zaostávat ještě dlouhou dobu. To si řekněme otevřeně. Máme několik okruhů problémů. Nejvíce nás tlačí  povolovací řízení. Tam jsme se snažili věci posunovat. Ale je to běh na dlouhou trať. Dalším okruhem problémů je vůbec systém zadávání veřejných zakázek. Nelze tlačit jen na cenu, musíme brát ohled na kvalitu. To byla nová cesta, kterou jsem se snažil prosazovat. Naši občané mají právo na stejně kvalitní dálnice, které znají z Německa anebo třeba z Rakouska. Velkým problémem jsou střety zájmů a vlivy ekonomických skupin. Efektivita výdajů, to je problém. Stát staví co nejdráže, systém není nastaven na to, aby hledal úspory. Naopak. A proti tomu jsem se vymezoval. Dále si musíme otevřeně přiznat, že chybí peníze. Je třeba o tom hovořit, ta reálná situace není taková, jak se prezentuje. Já jsem zastáncem toho, aby se věci říkaly otevřeně. Chybí samozřejmě i lidské kapacity.

Stihl jste v úřadě udělat něco zásadního, na co jste pyšný?

Ale určitě, povedlo se například vyřešit mýto. To byl horký brambor, tam každý žaloval každého. Tam hrozila blamáž a mezinárodní ostuda. To byl základní problém, který se podařilo vyřešit. Zároveň se připravily koncepční materiály k transformaci ŘSD. Určitě jsme zapracovali na legislativě, zejména v oblasti liniových staveb, tedy dálnic, silnic, železničních tratí. Věnovali jsme se intenzivně vysokorychlostním tratím. Myslím, že jsme s kolegy odvedli kus práce, byl jsem na ministerstvu často přes noc, bylo to vyčerpávající.

Sledujete, jak na vašem místě funguje Karel Havlíček? Dával jste mu nějaké rady?

Mám teď tolik práce, že práci Karla Havlíčka detailně nesleduji, ale jsme v průběžném kontaktu. Nikdy bych si nedovolil komukoli dávat rady, jen jsem předal některé informace. Nový pan ministr v těchto věcech navázal a učinil rozhodnutí přesně podle toho, na co jsem jej upozornil.