„Ve svobodné společnosti mají lidé právo být i netolerantními hlupáky a netolerantně a hloupě se projevovat. Toto právo může být omezeno pouze tehdy, pokud vede k omezení práv druhých. Může však roztrhání a pomočení Koránu vyvolat nenávist vůči muslimům pouze na základě jejich náboženské víry?“ Ptá se ve svém textu pro HlídacíPes.org právník Aleš Rozehnal.
Mladá Slovenka skončila kvůli zneuctění Koránu ve vazbě. Její čin spočíval v tom, že zveřejnila video, v němž roztrhala Korán, použila ho jako toaletní papír, pomočila ho a ve finále zapálila. Svůj akt pak doprovodila výhrůžkou: „Půjdu po každém jednom muslimovi. (…) Pro mě jsou to paraziti, kteří jsou horší než svrab. Když se neumějí přizpůsobit oni nám, tak tady nemají co hledat.“
Důvodem vazby je obava z jejího možného pokračování v trestné činnosti.
Nutno konstatovat, že krok slovenského soudu je mimořádně nešťastný. Roztrhání a pomočení Koránu je totiž stejným projevem, jakým jsou projevy verbální, kterým je poskytována ochrana.
Svoboda odmítání islámu
Svoboda projevu je součástí evropských hodnot a tradic a znamená, že v demokratické společnosti je možno vyjadřovat názory na vše, a zároveň je nutno akceptovat i existenci projevů, které jsou extrémní či útočné. Takové jsou potřeby tolerance a pluralismu.
Svoboda projevu, tedy i svoboda odmítání islámu, je naprosto zásadní pro demokratickou společnost a zahrnuje i tolerování stanovisek, které mohou někteří považovat za útočné. Náboženská svoboda totiž nezahrnuje právo na verbální neútočení proti náboženství.
Členové náboženské komunity musejí tolerovat a akceptovat popírání své náboženské víry, a dokonce i propagaci doktrín, které jsou k jejich víře nepřátelské.
O co jde močící osobě
Zásadní je tedy otázka, zda je roztrhání a pomočení Koránu projevem, který vyvolává nenávist vůči jinému pouze na základě náboženské víry nebo který veřejně hanobí skupinu osob pro jejich vyznání. V takovém případě by projev chráněn nebyl a bylo by možné ho sankcionovat.
Korán se dá zničit různými způsoby, ale žádný není tak ponižující jako jeho pomočení. Pokud je pomočen veřejně, resp. je toto pomočení veřejně šířeno, chce tím močící osoba demonstrovat pohrdání knihou, jejím autorem a jejími čtenáři. Pokud je Korán pomočen, jsou tím zároveň poníženi muslimové a jejich víra. Jedná se o akt barbarství a primitivismu.
Evropský soud pro lidská práva však několikrát konstatoval, že svoboda projevu chrání nejen obsah a podstatu informace nebo názoru, ale také formu, jakou jsou sdělovány veřejnosti. V případě pomočení Koránu se jedná o formu mimořádně hloupou.
Kriminalizace je však na místě pouze tehdy, pokud má projev nepřátelský k náboženství vyvolat násilí vůči věřícím nebo násilné nepokoje zaměřené proti těmto osobám.
Hloupost není a priori nebezpečná
Ve svobodné společnosti mají lidé právo být i netolerantními hlupáky a netolerantně a hloupě se projevovat. Toto právo může být omezeno pouze tehdy, pokud vede k omezení práv druhých. Může však roztrhání a pomočení Koránu vyvolat nenávist vůči muslimům pouze na základě jejich náboženské víry?
Spíše nikoli, protože může vyvolat pouze negativní postoj k hlavní aktérce tohoto činu. Stejně tak spíše než muslimy hanobí projevem své hlouposti tato aktérka sama sebe.
Úlohou státu by nemělo být postihovat útoky na náboženskou doktrínu, ať již jsou vyjádřeny písmem, slovem, obrazy, nebo i činy typu pomočení Koránu. Pomočení Koránu sice je hanobením muslimů, ale odsouzení tohoto činu by mělo být ponecháno veřejnému mínění.
Za obdobná jednání byly již uloženy tresty v některých evropských zemích, jako např. Francii či Velké Británii. Uložení trestu však ani v jedné ze zemí nevedlo ke zvýšení úrovně náboženské tolerance, ale k všeobecnému pocitu omezení svobody projevu.
Považovat hloupé projevy za a priori nebezpečné je neporozumění základnímu konceptu demokracie. Před represivní rolí práva musí mít přednost společenské a kulturní prostředky.
Kriminalizace hloupých projevů je nepatřičná, neefektivní, a dokonce kontraproduktivní a znamená ve skutečnosti vyjádření despektu k občanům, kteří jako by hloupost těchto projevů nebyli schopni sami rozpoznat.