Umělecké směřování Kristýny Frejové bylo jasné od chvíle, kdy se narodila. Její rodiče jsou totiž skvělí herci Věra Galatíková a Ladislav Frej. Po mámě však zdědila nejen lásku k divadlu, ale také silné postoje a názory na politickou situaci v naší republice. I když se často setkává s kritickým přístupem ke svým názorům, neustupuje. Miloš Zeman a Andrej Babiš jsou pro Kristýnu Frejovou nepřijatelní a nebojí se to říct nahlas.

Kristýno, měli by podle vás umělci vyjadřovat svůj politický názor? Mnozí je za to nevybíravě kritizují.

Já jsem vždycky překvapená, jaká se vzedme vlna nenávisti vůči lidem, kteří jsou mediálně vidět. Vždycky mě zaujme názor, že do „toho“ umělci nemají co kecat. Já si rozhodně nemyslím, že mám znalosti politologa a něco bych si netroufla hodnotit, protože nemám v ten moment dostatek informací, ale je pravda, že věci, které se dějí kolem nás, mě dlouhodobě zajímají. Já jsem aktivně zažila revoluci v roce 1989 a možná i díky tomu se o politiku zajímám, sleduji kontexty a snažím se, udělat si komplexní obrázek. Pak nevidím důvod, proč by člověk neměl mít právo něco říct.

Jak jsou na tom vaši herečtí kolegové, řeší politiku také?

Pokud jde o mou sociální bublinu, bavíme se o politice hodně. Mně třeba není jedno, do jaké společnosti vyrůstá moje dcera a snažím se ji vést k jakési občanské odvaze. Člověk by měl mít možnost se vyjádřit nebo mít odvahu se vymezit proti prachsprosté šikaně v tramvaji. Ráchel je 11 let. Zhruba v pěti jsem vysvětlovala, co je holocaust a kdo byl Adolf Hitler, protože našla v šuplíku archivní Davidovu hvězdu. Ví, kdo je Obama, ví, kdo je Trump, ví, o čem jsou písničky Voskovce a Wericha a koho mysleli panem Kohosem, umí slovensky, ví, jak vypadá momentálně Aleppo a jak se tam mají stejně staré děti, jako je ona. Ví, jak dopadly volby, protože jsme je prožily spolu, objala mě po hymně a řekla mi: “Neboj, mami, to bude dobrý.”

Proč je na rozdíl od roku 1989 najednou takový odstup od názorů herců? Tenkrát byli hrdinové, dnes by měli mlčet.

Možná tehdy byla situace nakloněná umělecké frontě v tom, že lidé byli zvyklí držet hubu a krok. Zažila jsem mnoho představení v divadle ABC, kde moje maminka hrála ve slavném představení Přelet nad hnízdem kukačky, kde každá repríza, blížící se k revoluci, byla v podstatě taková malá demonstrace. Lidé citlivě reagovali na jakoukoliv narážku na nesvobodu, na cenzuru, nebo na bolševické represe.

Proč je, podle vás, třeba se nyní angažovat?

Najednou mi přišlo, že demokratické směřování této země je v ohrožení, protože teď jakousi pofidérní elitu národa tvoří lidi, které já považuji, když to řeknu hodně emotivně, za zločince. Ministerský předseda je estébák a obviněný defraudant, který útočí na novinářku a zjevně má nastřádané informace o ní a o její rodině, fašounek Okamura vykřikuje do médií, že Romové v Letech měli volný pohyb a že “mezi Židy má spoustu přátel”, a vybílí konto vlastní strany, prezident, mnohokrát soudně uznaný lhář, se tomu samolibě pošklebuje a všem, kteří to kritizují, vzkazuje “shut up” a tak bych mohla pokračovat. Tak já myslím, že tohle je opravdu demokracie čirá jako sklíčko. Proto jsem se i několikrát zeptala: „Kde jste, v téhle situaci, studenti?“ Bylo by myslím pomalu třeba, aby mladí lidé byli v ulicích. Máme všichni trochu pocit, že když se ze svých postojů vypíšeme na facebooku, tak se něco stane. Nestane se nic.

Myslíte si, že prezident může národ někam směrovat, nebo na něj lidé zas až tolik nedají?

Já považuji prezidenta hlavně za morální autoritu. Je podle mého názoru daleko důležitější z hlediska kreditu než jako zkušený politik. Když se podívám třeba na Slovensko, tak pro mě je pan Kiska naprosto skvělý prezident a také neměl žádné politické zkušenosti, když usiloval o post hlavy státu. Prezident má spojovat lidi, a ne štvát je proti sobě. Tenhle trend nastartoval pan Klaus, který nikdy neunesl celosvětové uznání Václava Havla a pan Zeman je v tom opravdu přeborník. Tohle rozeštvávání lidí a nesmyslná dělba na “pražskou kavárnu” a “venkovskou hospodu” trvá už deset let. Letošní volby prezidenta a volby parlamentní to jasně dokazují.

Bavíte se o politické situaci se svým tátou?

Nedávno jsme měli moc hezký rozhovor, když jsem se ho ptala do telefonu: „Ahoj tati, já volám jen, jestli jsi v pohodě?“ A on mi odpověděl a rovnou křičel: „Jak můžu být v pohodě, nedívala jsi se, co se dělo včera v parlamentu? Jak furt mhouří voči Barnabiš, dyť von furt lže! A co to tam mele ten Kanimůra?“ Myslím si, že jsme s tátou ve velké shodě, přestože třeba v prvním kole prezidentské volby jsme každý volil někoho jiného, tak na tom druhém jsme se jednoznačně shodli.

Přemýšlí Kristýna Frejová o tom, co by jí dnes řekla její maminka Věra Galatíková? Na co by měli její fanoušci jít do divadla? Jak se dívá na kolegy, kteří berou každou roli v seriálu? Čtěte v aktuálním Revue FORUM! Předplaťte si jej ZDE.