Tak se nám opět ukázalo, jak je dnešní společnost neschopná diskuze, nebo dokonce kompromisu. Krátce poté, co zemřel Karel Gott, bylo mnoho lidí přesvědčeno, že se nesmí kritizovat. Dokonce na ty, kteří na Mistra nevzpomínali se slzou v oku, sprostě útočili a nadávali jim, že nemají potřebnou úctu. Přitom připomenutí stinné stránky umělcovy kariéry nemusí znamenat, že si dotyčný kritik neváží toho, co Gott dokázal ve své profesi. Jak moc si však jeho odkazu váží člověk, který se neobtěžuje při posledním rozloučení sundat čepici, nebo si dělá selfie u rakve?
Gottův skon zasáhl většinu národa. Někoho proto, že ho jeho písně vracejí do mládí. Jiní ovšem připomněli i jeho podpis anticharty a pohodlný život za komunismu. Rozdílné postoje dokázaly rozeštvat už tak rozdělený národ. Kdo Gotta nekriticky obdivoval, byl označován jako zaslepený naivka, kdo si neodpustil kritiku, byl rovnou za hyenu.
Diskuze, která byla v některé momenty z obou stran nedůstojná, ještě více gradovala, když se začal řešit státní pohřeb, později pohřeb se státními poctami. Zatímco se veřejnost dohadovala, Zeman s Babišem si mnuli ruce. Urážky létaly od těch, pro něž byl Slavík nepřekonatelným vzorem, k těm, kteří vnímali i některé jeho přešlapy, a zase zpátky. Tím se vyhrocovala situace ve společnosti, což mají nynější mocipáni rádi.
Kritici rozebírali především Gottovo působení za minulého režimu, což je zcela legitimní, nikdo nezpochybňoval jeho umělecké kvality. Místo diskuze se ovšem od zpěvákových advokátů dočkali pouze nadávek a slov o neúctě. Právě někteří z těch, kteří měli plná ústa a sociální sítě silných výroků, v pátek ukázali, jak to podle nich vypadá, když si Mistra dostatečně „vážíte“.
Přestože organizátoři akce počítali s tím, že se dostaví pár hulvátů, museli být překvapeni. Ani cedule, oznamující přítomným, aby nepořizovali „selfíčka“ u rakve, nezafungovala. Našlo se mnoho takových, kteří měli tolik „úcty“, že nedokázali nechat mobilní telefon schovaný. Jiní lidé zase nevěděli, že by byla slušnost si při vstupu do místnosti sundat pokrývku hlavy. I výběr oblečení u některých lidí úplně nesvědčil o tom, že vědí, kam se vypravili. To je ovšem v poslední době „normální“, protože například Národní divadlo je plné diváků, kteří vypadají, že šli původně nakupovat nebo na pole.
Opět se tedy ukázalo, že jsme republika, v níž si lidé mezi sebou rádi nadávají za každou hloupost. Pro jednoho jí může být upozornění na něčí minulost, jiným zase vadí, jak někdo dokáže vystupovat při poctě zemřelému.