Khawaja Asif, ministr obrany Pákistánu FOTO: Kuhlman / MSC / Wikimedia Commons
FOTO: Kuhlman / MSC / Wikimedia Commons
KOMENTÁŘ / Pákistánský ministr obrany Khawaja Asif hovoří o připravenosti země k válce s Indií. Jeho země zároveň začala interpretovat indickou reakci na nedávný teroristický útok v Kašmíru jako „faktické“ vyhlášení války protistranou. Pokud jste snad v minulých týdnech získali pocit, že svět je nebývale plný napětí a násilí, ani zdaleka to nemuselo být vše, co je na menu.
Asif v rozhovoru pro Sky News prohlásil, že pákistánské jednotky jsou připraveny na jakýkoli vývoj událostí, i když vyjádřil naději, že konflikt bude vyřešen mírovou cestou. Zároveň vyzval Donalda Trumpa, aby se zapojil do jednání mezi oběma asijskými zeměmi. Doslova řekl, že by americký prezident vnesl do záležitosti „aspoň trochu zdravého rozumu“.
Vypovězení smlouvy o sdílení vody z řeky Indu uzavřené v roce 1960 začal Islámábád interpretovat jako faktické vyhlášení války. Pozastavil mírovou smlouvu ohledně Kašmíru a uvedl armádu do pohotovosti. Doslova pákistánská strana uvedla: „Jakýkoli pokus zastavit nebo odklonit vodní toky patřící Pákistánu podle Smlouvy o vodách Indu… bude považován za válečný akt a v reakci na to bude použita celá škála národní moci.“
Jinými slovy Pákistán proto, aby považoval vzájemné vztahy s Indií za plně nepřátelské, nepředpokládá žádný akt otevřeného užití ozbrojené síly, například nájezd na své území s cílem zadržet či zlikvidovat pachatele posledního teroristického útoku v Kašmíru. Za válečný stav by bylo považováno už to, pokud Indie splní ohlášený pětibodový plán odvetných opatření na svém vlastním území, který s žádnou otevřenou vojenskou akcí proti Pákistánu nepočítá.
Kromě toho Pákistán uzavřel vzdušný prostor pro indické letecké společnosti, zastavil veškerý vzájemný obchod a prohlásil indické poradce pro obranu, námořnictvo a letectví za persony non grata. Islámábád také pohrozil pozastavením všech bilaterálních smluv s indickým sousedem.
Jakkoliv v jednotlivostech je namístě opatrnost vůči indickým tvrzením ohledně útoku v Kašmíru, obecně lze říci, že vazba pachatelů na pákistánskou tajnou službu ISI je prokázána. Je tedy extrémně nepravděpodobné, že by o útoku rozhodli bez vědomí a dokonce aktivní spoluúčasti svých sponzorů na jejím plánování.
Z pákistánské strany začíná celá záležitost vyhlížet jako předem připravená eskalace.
Jaký je plán?
Islámábád si nemohl nevšimnout Trumpovy neochoty věnovat se jakýmkoliv válečným operacím, včetně podpory nejbližších spojenců. Pákistánci možná vsadili právě na Trumpovu nechuť válčit a na ochotu zrazovat spojence.
Počítají, že poníží indického premiéra Módího, prostřednictvím Trumpa ho pak donutí k ústupu a dosáhnou toho, že vládce sousední země bude vypadat slabě a neschopně. To by už sama o sobě byla forma politického vítězství.
Alternativně mohou počítat s tím, že pokud by sázka na Trumpa nevyšla, vyvolají válku s tím, že Indie v letech mezi Kargilskou válkou (1999) a současností na armádě spíše šetřila a její výzbrojní programy čelily řadě potíží, včetně neúspěchu vlastní útočné pušky INSAS či relativních neúspěchů vlastních typů tanků a bojových letounů. Indické dělostřelectvo, které v Kargilu rozhodlo, je po léta zanedbané a podinvestované. Se všemi zmíněnými slabinami lze do jisté míry kalkulovat v přípravách vojenských operací.
Ovšemže existuje populární poučka, podle které „jaderné mocnosti spolu nebojují“. Tato zásada dnes neplatí o nic více ani méně než na konci 60. let minulého století, kdy protiletadloví dělostřelci jaderné ČLR z území Severního Vietnamu pálili po bojových letounech jaderných USA. Nic se na tom nezměnilo od okamžiku, kdy pozemní jednotky jaderné Číny napadly protějšky z jaderného SSSR na řece Ussuri. Koneckonců jde o stejnou formulaci jako v době, kdy se jaderná Indie s jaderným Pákistánem v roce 1999 střetly v Kargilu. A pořád šlo o stejné dictum, když v roce 2018 ruské jednotky napadly Američany v bitvě u syrského Chišamu v departementu Dajr az-Zaur, též známé jako bitva o Conoco Fields.
Bylo by opravdu pěkné, kdyby jaderné zbraně měly přesně tu stabilizující roli, jakou jim svého času připisoval třeba izraelský vojenský historik Martin van Creveld. Bohužel empirické údaje ukazují, že ne vždy lze platnost poučky obhájit. A pokaždé musíme spoléhat na tendenci zúčastněných stran vyhnout se otevřené jaderné konfrontaci.
Taková snaha více či méně fungovala v době studené války po Stalinově smrti, na obou stranách železné opony. Pokud jde o dnešní Moskvu, tam už zjevně neexistuje, Kreml si na jejím opuštění výslovně zakládá. A již v době, kdy se Indie s Pákistánem staly jadernými rivaly, experti upozorňovali, že charakter obou kultur, včetně specifického vztahu ke smrti, nedává přesvědčivou záruku, že se jejich rozhodovací struktury zastaví na prahu jaderné války.
Raději počítejme, že to Pákistán myslí vážně
Pákistánský senát v pátek jednomyslně schválil vicepremiérovu rezoluci požadující „rozhodnou“ odpověď na poslední indické kroky. V textu se vyskytují charakteristické obraty jako „vodní terorismus“ a „vojenská provokace“. Konfrontace s Indií zjevně dál sílí.
Rezoluce žádá, aby Indie byla pohnána k odpovědnosti za „zapojení do různých teroristických činů a cílených atentátů na půdě jiných zemí, včetně Pákistánu“. Vidíme tedy jasnou snahu odvrátit pozornost od masakru v Kašmíru a spojení pákistánských orgánů s ním k obviňování oběti útoku. Tato „palestinská“ logika nemusí zůstat zcela bez úspěchu.
Dokument dále výslovně uvádí, že Pákistán je „jaderná a raketová velmoc“, a pokud by se Indie pokusila ji ohrozit, dostalo by se jí podobné reakce jako v minulosti. Varuje Indii, aby se zdržela jakýchkoli „nešťastných“ kroků, a říká, že to ovlivní mír a rozvoj celého regionu.
Pákistán tedy na pozadí nedávného sblížení s Bangladéšem, které posílilo jeho pozici, opakovaně popírá vlastní spojení s teroristy, o němž není pochyb. Odpovědnost za eskalaci vzájemných vztahů, kterou podle všeho sám pečlivě naplánoval, se snaží svalit na Indii.
Raději počítejme, že pákistánští politici to, co dělají, mají důkladně promyšleno a hodlají v eskalaci pokračovat.
