Vyspělými západními demokraciemi se šíří krize politiky, která se utvářela od nástupu osvícenství a vyvrcholila nevídaným technickým pokrokem a vysokou životní úrovní ve druhé polovině minulého století. Dnes je všechno jinak a etablované politické strany se dostávají do hlubokých krizí, ztrácejí nejen své voliče, ale i dlouholeté členy. Přicházející generace trhají ideová pouta svých rodičů i prarodičů. Tento vývoj úzce souvisí s masovým šířením digitálních technologií, díky kterým se lidé uzavírají do své stále více virtuální reality a přestávají komunikovat se svým bezprostředním okolím. Svět digitálních sítí je veskrze prostorem pozitivním. Komunikujete s „digitálním rojem“ názorově sobě blízkých jedinců, čímž se utvrzujete ve své pravdě. Oponentní názory (často vulgární, jako projev afektu) lze jednoduše eliminovat kliknutím tlačítka.
Dnešní politika je redukována na facebookové „líbí se mi“. K čemu jsou dnes strany (v zastřenější podobě stejně působí Babišův obrat „tradiční strany“)? Už jste slyšeli i slogan „strany jsou pro straníky, my jsme tu pro lidi“. Dnes se díky digitální síti může každý jedinec cítit stranou a mnozí se tak chovají. Sjednocující ideologie se dnes rozpadají na nesčetné dílčí názory a dílčí preference. Kdo je schopen v těchto tekutých vodách lovit, získá si na svou stranu více digitálních rojů lokálních preferencí a názorů, ten vítězí. A divadlo pro veřejnost – například aktuálně diskutované programové prohlášení Babišovy první vlády. Není určeno až tolik politikům v parlamentu jako širokému spektru názorových skupin voličů. Ze švédského stolu „politických pochutin“ si vybere každý – důchodci cestování zdarma a navyšování penzí, zarputilí odpůrci náboženství zdanění církevních náhrad, řidiči budování dálnic, podnikatelé a spotřebitelé snižování daní a byrokracie, … prostě každý něco a zlá politická konkurence tyhle bohulibé nápady, které často jdou proti sobě, nechce občanům dopřát.
Dnes řada lidí „mimo politiku“ žehrá na skutečnost, že se politici neumějí nebo nechtějí dohodnout a vnášejí do společnosti pocit nejistoty a strachu. Za příslib „klidu“ je lid ochoten obětovat i klíčové hodnoty demokracie. Klíč k odpovědi, proč se nejen u politiků, ale obecně ze společnosti vytrácí schopnost dohody a funkčního konsenzu, se opět nachází v nepostřehnutelném vlivu digitálních technologií. Ty obecně odstraňují technologické bariéry minulých dob (papír, písmo, dopis, jeho doručení…), ztrácejí časově podmíněné brzdné efekty jednání. Na síti vládne totalita přítomnosti, která ovšem ničí časově podmíněné typy jednání. Z těch zcela zásadních je třeba zmínit slib a odpovědnost. Politická dohoda je postavena na slibu, odpovědnost se týká často dlouhého období a vize ještě delšího.
Velkým problémem politiky demokratických zemí je postavení a důvěryhodnost politiků ve společnosti. Ti nejsou vnímáni jako služebníci lidu, ale jako přisluhovači systému, který se stává světem sám pro sebe, tedy autoreferenčním. Takový autoreferenční systém je určitě i snem všech politiků se sklonem k autoritářskému řízení státu. Všichni začínající politici vědí, že padouchy se v očích veřejnosti stávají hodinu po svém zvolení. K tomu nemalou měrou přispívají i všechny formy médií, protože ta si libují v negativních zprávách. Ty mají větší emocionální energii zaujmout čtenáře a posluchače než „nízkoenergetické“ pozitivní informace. To je důvod, proč se v digitálním prostoru internetu, facebooku, twitteru, google glass … vynořují každou sekundu přízraky velmi hlučné, žravé a vulgární.
Strašidla se nevynořují jen v politice, ale např. i v ekonomice. Je omylem si myslet, že kyberprostor je transparentní a přístupný všem v celém svém spektru. I v naší společnosti se zřejmě vyskytují miliardáři ze sféry dark pool (anonymní obchodování s finančními produkty). Nástrojem pro tato strašidla jsou sofistikované softwarové nástroje, které na sítích spolu vedou války. 6. května 2010 taková strašidla přivedla newyorskou burzu k flash crash, tedy prudkému propadu hodnot cenných papírů. A jestliže někdo vydělá v řádu sekund miliardy, logicky, jiný o ně přijde. A možná ještě větší strašidla vygenerují další podzemní sítě, po nichž mohou anonymní uživatelé putovat zcela anonymně. Pod „transparentním pozlátkem“ přibývá temnota. Větší než v politice. Až uslyšíte výraz Tor, jste na správné stopě.
