Joav Galant FOTO: Farsnews, Wikimedia, CC BY 4.0
FOTO: Farsnews, Wikimedia, CC BY 4.0
KOMENTÁŘ / Izraelský ministr obrany Joav Galant měl v úterý večer odletět do USA na celodenní návštěvu. Očekávalo se, že během ní hostitele podrobně seznámí s plány odvetných úderů proti Íránu. Jenže nakonec zůstal doma, protože premiér Netanjahu jeho návštěvu neschválil a uložil si navíc podmínky, za kterých Galant vůbec „smí ven“.
Podle informací z Izraele se věc zadrhla především na Netanjahuově požadavku, aby Galantově cestě předcházel premiérův přímý telefonát s prezidentem Joem Bidenem. K němu do včerejška nedošlo a vlastně ani dojít nemohlo. Z Bidenovy strany totiž zase padl požadavek, aby po telefonu obdržel shrnutí izraelských plánů proti Íránu. Ale izraelský bezpečnostní kabinet o definitivní podobě těchto plánů jednal teprve v noci na středu.
Navrch izraelský premiér trval na tom, aby cesta, kterou s Galantem vyjednali Američané, byla schválena celým kabinetem. A zřejmě až do okamžiku vzniku tohoto textu cesta stále schválena nebyla.
A objevila se i další „ale“. Z izraelské strany zaznívá kritika Američanů. Údajně se opakovaně stalo, že Izrael předal své (samozřejmě přísně utajované) plány dalších vojenských operací, které pak prostřednictvím neloajálního personálu amerických ministerstev zahraničí a obrany záhy unikly do médií. To už prý znovu riskovat nechtějí.
Připomeňme, že v létě loňského roku důstojník americké Národní gardy nechal prostřednictvím služby Discord uniknout na internet řadu tajných vojenských dokumentů, včetně těch, které se týkaly tehdy připravované ukrajinské protiofenzívy. Kyjev musel na poslední chvíli prozrazené plány protiofenzívy měnit, což může být jeden z faktorů, který zapříčinil, že nakonec neuspěla.
Než se Galantova cesta zadrhla, vydal dvě pozoruhodná prohlášení. Počátkem týdne ohlásil dokončení likvidace vojenských kapacit Hamásu v Gaze. A v úterý odpoledne, ještě než od Netanjahua dostal „zaracha“, vystoupil s tvrzením, že po rozsáhlém poničení příhraniční vojenské infrastruktury izraelským letectvem už libanonský Hizballáh pro sever Izraele nepředstavuje hrozbu.
První výrok můžeme chápat jako signál, že je možno utlumit operaci v Gaze a případně ji omezit na nájezdy v případech, kdy dojde k pokusům obnovit vojenské aktivity Hizballáhu. Kdežto druhý zase signalizuje, že ministr kromě izolovaných nájezdů v Libanonu, které již probíhají, nepovažuje za nezbytné zahájit širší pozemní invazi.
Čeká nás další překvapení?
Podle posledních zpráv má požadovaný telefonát mezi Bidenem a Netanjahuem proběhnout ve středu ráno. A zdá se, že se poté rýsují tři hlavní možnosti.
Za prvé, bude oznámeno, že Joav Galant „může ven“, načež se uskuteční odložená návštěva USA. Nicméně pokud jsou obavy izraelské vlády z nediskrétnosti protistrany natolik naléhavé, jak naznačují dosavadní zprávy, je dost pravděpodobné, že operace proti Íránu začne bez jakékoliv americké účasti již během plánované zahraniční cesty ministra obrany – aby se předešlo znehodnocení plánů jejich případným vyzrazením.
Druhá varianta je ještě méně povzbudivá. Nastala by v případě, že se Biden s Netanjahuem během telefonátu nedohodnou a Galantova cesta bude zcela zrušena. A obdobně pak protiíránská operace izraelského letectva začne bez plánované koordinace s Američany. V tomto případě by však na termín zahájení nevznikl žádný akutní tlak. Piloti by usedli do kokpitů nikoliv tehdy, kdy to bude nezbytné z hlediska možného prozrazení operace, na níž se mají podílet, ale tehdy, až bude opravdu řádně připravena.
Izraelské letecké síly byly v poslední době výrazně zatíženy jak úkoly v Gaze, tak rozsáhlou bombardovací kampaní v Libanonu. Zdá se logické, že by nejspíše potřebovaly operační pauzu a alespoň minimální odpočinek. Zahájení náročných akcí proti cílům v Íránu ještě koncem tohoto týdne nevypadá jako optimální možnost. Na druhé straně ve vojenství řada činností musí vlivem dalších okolností probíhat v suboptimálních podmínkách. Nicméně budiž řečeno, že poslat teď unavené piloty na strojích připravených utahanými mechaniky proti íránským cílům by nemuselo být hodnoceno jako příliš zodpovědné politické rozhodnutí izraelského válečného kabinetu.
Konečně třetí možností je, že Netanjahu během rozhovoru s Bidenem podmíní Galantovu návštěvu a předání informací ohledně operace proti Íránu dodatečnými bezpečnostními opatřeními na americké straně, která by zajistila, že plány se dostanou opravdu jen k těm, k nimž se dostat mají. To by bylo možno také vnímat jako bezprecedentní projev nedůvěry vůči nejdůležitějšímu izraelskému spojenci. Ovšem s přihlédnutím k tomu, co víme, včetně loňské „aféry Texeira“ postihnuvší Ukrajinu, by podobné požadavky byly pochopitelné.
Osobní rovina
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už od dob úřadování Obamovy administrativy není členy americké Demokratické strany vnímán příznivě. Za Bidena se v tomto ohledu nic nezměnilo, naopak kvůli navrženému projektu justiční reformy ztratil Netanjahu další body a začal být považován za potenciálního hrobaře izraelské demokracie. Připočtěte jeho agresívní tlaky proti americkým snahám uložit zvnějšku limity izraelským ozbrojeným operacím – a máte slušnou představu o tom, proč je v Bílém domě neoblíben.
Tam vnímají jako potenciální náhradu právě ministra obrany Joava Galanta. Což ovšem podezíravému a ješitnému Natanjahuovi nevyhovuje a nevoní.
Přesto poslední představení, při kterém premiér sehrál roli naštvaného rodiče, který dítě doma demonstrativně zamkne, kamarádům ukáže klíč a suše oznámí, že nesmí ven, zašlo už velmi daleko, pokud jde o důstojnost zúčastněných stran. Zejména Galant si musel nechat líbit neuvěřitelné věci. Ale podceňovat nelze ani reakci americké strany, která – jakkoliv mnohé izraelské výhrady mohou být zcela oprávněné – odložení již naplánované ministrovy cesty bude vnímat, diplomaticky řečeno, jako „nevlídný akt“.
Američané samozřejmě nemohou a nebudou rozhodovat o tom, kdo stojí v čele izraelské vlády, jakkoliv Barack Obama kdysi takové ambice zřejmě opravdu choval. Na druhé straně však i zhruba polovina Izraelců vnímá současnou situaci tak, že si Benjamin Netanjahu vzal legitimní bezpečnostní zájmy celé země jako rukojmí osobních politických ambicí.
Situace nemá jednoduché řešení, nicméně konstatujme, že v tak naléhavé krizové situaci, v jaké se nyní Izrael nachází, není vůbec šťastné, když o něm rozhoduje právě Benjamin Netanjahu – a to ještě se způsoby, které právě předvedl.
