Členové výsadku Barium: Josef Šandera, Tomáš Býček, Josef Žižka FOTO: VHÚ, se souhlasem
FOTO: VHÚ, se souhlasem
HISTORIE / V úterý uplynulo přesně 79 let od chvíle, kdy byli 16. ledna 1945 v domě Rudolfa Žabky v Žamberku v dnešní Šanderově ulici zadrženi v brzkých ranních hodinách dva příslušníci paravýsadku Barium – Josef Šandera a Josef Žižka.
Během zatýkání se velitel výsadku Josef Šandera střelil pistolí do spánku a byl s těžkým zraněním převezen do nemocnice v Hradci Králové, kde byl léčen pod falešným jménem František Drbola. Zemřel zde na zánět mozkových blan 9. března 1945 poté, co si údajně úmyslně infikoval ránu, aby nemohl nikoho prozradit. Spekuluje se však i o otravě ze strany nemocničního personálu.
Josef Žižka se gestapu vzdal poté, co gestapo prohlásilo, že vypálí všechny domy v okolí. Aby při očekáváném mučené nic neprozradil a nemohl být zneužit v rádiové protihře proti Londýnu, oběsil se již 18. ledna ve své cele v pražské pankrácké věznici.
Členové Baria, kteří měli přezdívky Velký Josef a Malý Josef, byli u Žabků ukryti od října 1944, tedy půl roku poté, co seskočili do protektorátu. Přesunuli se sem včetně vysílačky Marta po velké vlně zatýkání v Hradci Králové. Nejdříve přišel 6. října 1944 „Velký Josef“ Josef Šandera, o dva dny později jej následoval Josef Žižka. 9. října odsud Marta vyslala první depeši do Londýna. Třetí z členů skupiny, Tomáš Býček se ukrýval na Trutnovsku.
Pobyt Baria u Žabků prozradil další parašutista Vítězslav Lepařík, která byl jako velitel výsadku Glucinium 18. října 1944 v Praze zatčen. Po svém zajetí pracoval na oko jako agent gestapa a přemýšlel, kdy a jak opět uprchnout do zahraničí. V polovině prosince se u Žabků setkal se Šanderou, ale schůzku s velitelem Baria gestapu neoznámil. Později však byl po odhalení své dvojí hry brutálním násilím donucen gestapo k úkrytu Baria dovést. Následně byl Vítězslav Lepařík uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně, kde byl 28. dubna 1945 bez soudu zastřelen.
Zatčena byla i manželka Rudolfa Žabky Božena, uprchnout se při zmatku během zatýkání podařilo jen synovi Ladislavovi, který se až do konce války skrýval u známých v Pěčíně. Rudolf a Božena Žabkovi byli převezeni na gestapo do Hradce Králové, kde byli brutálně vyslýcháni, aniž cokoliv prozradili. Uvádí se, že vydrželi až třicet výslechů. Nakonec byli 1. března 1945 odvezeni do Malé pevnosti v Terezíně, kde se, ač byl Rudolf Žabka 28. dubna 1945 odsouzen k smrti, dočkali osvobození.
Osud Rudolfa Žabky měl však po válce tragické pokračování. 14. prosince 1949 jej komunistický státní soud v Praze odsoudil ve skupině čtrnácti lidí za „protistátní činnost“ (spolu například s plk gšt. Josefem Knopem, pplk. Petrem Dudou a dalšími). Rozsudek zněl 15 let vězení, z nichž si při práci v uranových dolech odseděl jedenáct.
Velitel skupiny Josef Šandera se narodil 14. března 1912 v Náměšti nad Oslavou. U svého otce Emanuela se vyučil sedlářem, ale zároveň v roce 1937 soukromě vystudoval reálné gymnázium a v září 1937 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, odkud byl 15. srpna 1938 vyřazen v hodnosti poručíka dělostřelectva. Po okupaci začal od dubna 1939 pracovat jako úředník Okresního úřadu v Třebíči a zapojil se do místního odboje. Od září 1939 studoval VUT v Brně, odkud se mu při zatýkání vysokoškoláků na kolejích v listopadu 1939 podařilo uprchnout v převlečení za Němce a již 2. prosince 1939 odešel přes Slovensko a Jugoslávii do Sýrie a následně do Francie. Do bojů na francouzské frontě nezasáhl a 7. července 1940 se dostal do Anglie, kde se dobrovolně přihlásil k účasti ve speciálních jednotkách. V září 1941 absolvoval ve Skotsku základní sabotážní kurs, na nějž v říjnu navazoval kurs parašutistický. V srpnu 1942 prošel kursem průmyslové sabotáže a v listopadu úspěšně ukončil konspirativní kurs. V říjnu 1943 odletěl již ve funkci velitele výsadku Barium do Itálie a 4. dubna 1944 byl okolo druhé hodiny ranní vysazen jako velitel Baria nedaleko Vysoké nad Labem.
Josef Žižka se narodil ve Vejprnicích 10. října 1913 v rodině Václava Žižky, který padl 18. února 1915 na ruské frontě. Matka Josefa se posléze provdala za Františka Scheinköniga, díky němuž se Josef Žižka naučil perfektně francouzsky, takže byl v kvintě gymnázia v Karlových Varech vybrán ke studiu na lyceum v Dijonu, kde v roce 1933 maturoval. Poté se pokoušel studovat práva, ale dokončil jen dva semestry. V letech 1935–1937 absolvoval vojenskou prezenční službu. Po odchodu do civilu studoval dva semestry na filozofické fakultě v Praze a od 13. března 1938 byl zaměstnán jako úředník u Mezinárodní společnosti spacích vozů na Wilsonově nádraží v Praze. Zde působil, s výjimkou doby květnové i zářijové mobilizace, kdy sloužil jako železniční stráž v Bečově nad Teplou, až do konce května 1939, kdy byl v rámci firmy přeložen do Bratislavy. Poté, co byla Mezinárodní společnost spacích vozů likvidována, byl zaměstnán ve společnosti Mitropa v Bratislavě až do svého odjezdu za hranice 19. března 1940. Přes Maďarsko a Balkán se dostal do Francie, kde se zúčastnil bojů a poté byl evakuován 13. července 1940 do Liverpoolu. Od října 1942 do května 1943 prošel výcvikem v sabotážním i parašutistickém kursu a v noci ze 3. na 4. dubna 1944 byl vysazen jako příslušník skupiny Barium.
Tomáš Býček, jediný přeživší člen Baria, se narodil 10. května 1910 v Holkovicích ve mlýně, který patřil jeho otci Tomášovi. V roce 1920 se přestěhovali do Týna nad Vltavou, kde otec zakoupil větší mlýn s pilou. Tomáš Býček ml. se vyučil mlynářem v Litoměřicích a vystudoval i dvouletou mlynářskou školu v Břeclavi. Po absolvování základní vojenské služby, pracoval v otcově mlýně až do roku 1937, kdy otec zemřel a rodina mlýn prodala a Tomáš nastoupil do elektrárny v Mydlovarech jako dělník. Po okupaci se rozhodl k odchodu do zahraničí. Nechal se tedy zaměstnat v Německu, nejprve jako stavební dělník, později jako ohýbač železa či mlynářský pomocník. Nakonec byl zaměstnán u zasílatelské firmy a během doručování jedné ze zásilek v blízkosti švýcarských hranic překročil 11. května 1940 hranice do této neutrální země. Již 1. června 1940 byl prezentován u československé armády ve Francii a po francouzské kapitulaci evakuoval do Velké Británie. Od února do července 1943 absolvoval výcvik u SIS, v jehož rámci prodělal parakurs zakončený dvěma seskoky, tělovýchovný kurs v Hendonu, spojovací kurs a konspirační cvičení. V noci ze 3. na 4. dubna 1944 byl vysazen jako člen výsadku Barium, ale v říjnu 1944 se skupinou ztratil kontakt a odešel na Železnobrodsko, kde se až do konce války ukrýval a působil v místních odbojových strukturách. Na jaře 1945 úzce spolupracoval se sovětskými parašutisty. V listopadu 1945 dobrovolně odešel z armády a pracoval jako správce pily v Křemýži u Bíliny, ale krátce po komunistickém puči – již 12. března 1948 odešel opět do zahraničí. Po nedlouhém pobytu v Německu se usadil v Anglii, kde pracoval jako dělník, později jako kuchař na jídelních vozech společnosti British Railways. Zemřel 28. listopadu 1986 v Londýně.
Po válce byla na domě v Žamberku odhalena pamětní deska připomínající události se zatýkáním příslušníků Baria. Po roce 1989 přibyla menší deska, na které je zmíněn i krutý poválečný osud Rudolfa Žabky.
