Tragédie v doněcké Makijivce (rusky Makejevce), kde se Ukrajincům podařilo zlikvidovat stovky ruských vojáků, nedává ruským propagandistům spát, stejně jako v případě potopení křižníku Moskva, poškození mostu na Krym nebo ústupu od Chersonu. Je třeba to nějak vysvětlit. Událost se upraví, třeba že křižník hořel sám od sebe, most je celkem v pořádku, od Chersonu se ustoupilo moudře a spořádaně, a počty mrtvých se tak desetkrát sníží. A pak se řekne, že jde jen o zoufalá ukrajinská propagandistická gesta.
Web Tsargrad.tv „pravoslavného oligarchy“ Konstantina Malofejeva pořád něco vysvětluje. Teď se tam píše, že zkáza v Makijivce ukázala nejen „účinnost nepřátelských raketometů“, ale také „metody, které nepřítel hodlá použít k vyvolání rozbrojů a zmatku v ruském týlu“.
Aby se tomu dodala důvěryhodnost, cituje článek známého autora Marka Galeottiho, který napsal, že Zelenskyj „bude muset imitovat úspěch Ukrajiny na bojišti“. „Zelenskyj si je dobře vědom, že v roce 2023 hrozí na Západě ‚únava z Ukrajiny‘. V novém roce proto administrativa ukrajinského vůdce obnoví svou kampaň za rozptýlení této únavy. Zelenskyj se soustředí na zvýšení sázky a ukazuje Ukrajinu jako hlavního bojovníka v existenciální bitvě o civilizaci… Zelenskyj bude muset svým mecenášům i nadále dokazovat, že se jim investice vrátí díky dalším úspěchům na bojišti,“ citují Galeottiho.
Pravoslavně-nacionalističtí fanatici tomu dávají vlastní význam, Geleotti prý prozradil, že Západ nemůže Rusko na Ukrajině porazit a musí pouze „imitovat vítězství“ a prodlužovat jeho odpor. Pak to rozvíjejí. „Jak by ale měla tato imitace vypadat v praxi? Co udělá ukrajinské vedení, aby ukázalo Západu, že se někam dostává? Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá: krvavý klaun bude zabíjet. Bez vojenského smyslu, jen proto, že zatím může,“ soudí autor.
Čtenářům se objasní, že ostřelování Doněcka je jako ostřelování Leningradu nacisty za blokády a že jde o ostřelování teroristy. „Tehdy i nyní si nepřítel neklade vojenské cíle, neočekává, že po ostřelování vtrhne do města a dobude ho, dokonce ani neočekává, že oslabí obranu. Cílem nepřítele je jednoduše zabít co nejvíce občanů. Terorismus jako takový.“
Kromě toho je prý třeba dávat pozor na „důležitou metodu protiruské propagandy“. „Nepřítel nespoléhá ani tak na své vlastní zbraně, ale na rozvrat našich řad.“ Viníkem jsou ruští vojenští blogeři, kteří obviňují armádu, vyvolávají hysterii a diskreditují. Smrt vojáků v důsledku palby není údajně tak strašná jako „rozkol v ruském veřejném mínění, provázený zmatky hluboko v týlu aktivní armády“. Jasně, vlastní mrtví vojáci režimu nevadí, problémem je, když se o nich mluví.
Porazit Rusko na bojišti je podle autora téměř nemožné, ale je nutné zajistit „jednotný systém informování veřejnosti o tom, co se ve válce děje“ a trestat šíření takzvaných poplašných zpráv.
To bude trochu problém. Vojenští blogeři, z nichž někteří bojují proti Ukrajině už pár let a jsou znechuceni generálním štábem, ministerstvem obrany i Putinem, se sotva nechají umlčet psavci pana Malofejeva, který zatím jen odvážně zapaluje svíčky v kostelech. To jsou ostří hoši. Když několik stovek rodin nedostane zprávy od svých mobilizovaných synů a manželů, nebudou mít pocit, že nějaký ukrajinský úder byl „imitovaný“. Rozzuření hosté v pořadech ruské státní televize jsou neklidní kvůli tomu, že se nedaří. Těžko utajit, že Dmitrij Rogozin utrpěl zranění nikoli v zákopu, ale v restauraci na večeři. Zprávy od mobilizovaných ukazují rozklad armády a působí tragikomicky. Oni sami jsou tím značně stísněni. „Jednotný systém informování“ není nic jiného než pokus jakoukoli nepříjemnou informaci utajit a šířit povinný optimismus.
Zatím se jako krvavý klaun imitující vítězství jeví Putin. Téhle nálepky už se nikdy nezbaví.