Satelitní snímek Krymského poloostrova FOTO: NASA (wikimedia commons)
FOTO: NASA (wikimedia commons)
„Minimálně 46 zemí dokázalo, že svět se zatím neuchýlil k zásadě ‚starejme se každý sám o sebe‘. Tyto země dále setrvávají na straně práva a spravedlnosti. Děkuji vám. Vy všichni jste lvi!“ Tato slova zazněla 23. srpna 2021 v ukrajinské metropoli Kyjevě v závěrečném projevu prezidenta Volodymyra Zelenského na prvním zasedání zástupců států tzv. Krymské platformy. Šlo o událost za třicet let existence nezávislé Ukrajiny zcela bezprecedentní. A je třeba konstatovat, že tu bylo řečeno opravdu všechno, co se Kremlu v žádném případě zamlouvat nemůže.
Krymská platforma je koncipována jako trvalý prostor pro debatu a koordinaci aktivit Kyjeva a mezinárodního společenství při snahách o návrat anektovaného Krymského poloostrova Ukrajině. Iniciativa se zrodila zhruba před rokem a předpokládá několik úrovní: tu nejvyšší ve formátu hlav států a vlád, pak ministerskou, na níž by jednali vysocí úředníci resortů zahraničí a obrany, dále meziparlamentní a samozřejmě trvalou spolupráci vládních i nevládních expertů.
Platforma je nadále otevřena také dalším případným zájemcům – včetně Ruské federace: zájem Rusů o tuto iniciativu byl (z důvodů více než pochopitelných) tak aktivní, až v Kyjevě vznikal dojem, že Moskva o podíl na práci platformy stojí: „Jestli tato iniciativa Rusko tolik zajímá, zveme je, aby se k ní připojilo a pomohlo napravit tragický historický omyl,“ prohlásil Zelenskyj na prvním summitu Krymské platformy.
„V naší závěrečné deklaraci necháme dokonce volnou řádku pro podpis ruského oficiálního představitele. Ten může být učiněn přímo na fóru Krymské platformy, které uspořádáme v Jaltě,“ dodal ukrajinský prezident v narážce na historickou Jaltskou konferenci tak zřetelné, že se nedala nezaznamenat.
Volodymyr Zelenskyj na summitu potvrdil, že v Kyjevě už v nepřetržitém režimu funguje kancelář Krymské platformy, jejíž hlavní povinností je monitorovat aktuální lidskoprávní situaci na poloostrově. Každá z účastnických zemí srpnového fóra Krymské platformy v Kyjevě by měla jmenovat svého stálého představitele pro kontakt s touto kanceláří.
Zatím ovšem není jasné, jak chce Kyjev zajistit případný přístup ukrajinských i mezinárodních pozorovatelů přímo na Krym… Ostatně právě této okolnosti si už předem byli vědomi ukrajinští pořadatelé fóra Krymské platformy a rovnou mluvili o případných mezinárodních misích nanejvýš na krymskou hranici s mateřskou Ukrajinou.
Již zmiňovaná závěrečná deklarace kyjevského zasedání Krymské platformy samozřejmě fixuje mezinárodní odmítnutí anexe Krymu Ruskem a závazek v nezbytných případech posoudit zavedení dalších politických a diplomatických sankcí vůči Rusku. Členské země Krymské platformy vyjádřily také odhodlání k novému spojenectví v zájmu bezpečnosti a stability celého černomořského regionu.
Taková koncepce působí jako jistý oslí můstek k projektu baltsko-černomořské unie, která byla na Ukrajině velmi populární koncem devadesátých let 20. století. Dnes, v ovzduší devalvace Budapešťského memoranda (které Ukrajině, poté co se vzdala jaderných zbraní, mělo zajistit suverenitu a územní celistvost) i nejasných prognóz týkajících se členství Ukrajiny v NATO, neřkuli v EU, a agresivních záměrů Kremlu, by tato představa případně mohla popadnout druhý dech.
Z již řečeného jasně plyne, že záměry a cíle Krymské platformy jsou v tuto chvíli poněkud nezřetelné. Pro ukrajinské organizátory je jistě příjemné, že na úvodní summit Krymské platformy přijely vládní delegace všech členských zemí EU a také USA, Austrálie, Černé Hory, Gruzie, Islandu, Japonska, Kanady, Moldavska, Norska, Severní Makedonie, Švédska a Turecka.
A aby byla statistika úplná, připomeňme ještě, že tu bylo přítomno devět prezidentů, čtyři premiéři, čtrnáct ministrů zahraničí a k tomu představitelé NATO či Rady Evropy.
Jenže… Nebyl tu ani americký prezident, ani spolková kancléřka, ani britský premiér. Chyběli tady prostě klíčoví hráči – a to Angela Merkelová s Volodymyrem Zelenským pouhé dva dny před fórem přímo v Kyjevě jednala – ovšem před ustavujícím zasedáním Krymské platformy dala přednost návratu do Berlína.
Nemluvě o tom, že se paní kancléřka ještě před setkáním s Volodymyrem Zelenským dohodla s americkým prezidentem na dokončení plynovodu Nord Stream 2, který poškodí především Ukrajinu. To doslova před pár dny stvrdil poslední dokončený svar na této rouře pod hladinou Baltského moře.
Mimochodem – krátce po ustavujícím zasedání Krymské platformy navštívil prezident Zelenskyj Washington, aby se tam poprvé za dobu svého prezidentství podíval do Bílého domu a jednal s jeho nejvznešenějším obyvatelem Joem Bidenem. Ani toto setkání však hlavě ukrajinského státu žádný triumf nepřineslo.
Pokud jde o zmíněnou ostře sledovanou energetickou oblast, obě země, Ukrajina i USA(!), nadále odsuzují dostavbu plynovodu Nord Stream 2, protože tento projekt považují za „hrozbu evropské energetické bezpečnosti“.
Spojené státy stále podporují tranzitní přepravu ruského zemního plynu ukrajinskou potrubní sítí a budou se stavět i proti tomu, aby Kreml energetiky zneužíval jakožto geopolitické zbraně. Ve společném prohlášení se rovněž uvádí, že za dobu třicetileté existence nezávislé Ukrajiny vzájemné vztahy „ještě nikdy nebyly tak úzké a pevné a do budoucna se ještě dále upevní“.
Potud mohl být Volodymyr Zelenskyj se svou návštěvou v USA spokojen a hostitelskou zemi opouštět s dobrou myslí. Jenže při bližším zkoumání se zdaleka ne vše jeví tak růžové, jak by se z oficiálních prohlášení mohlo zdát. Například: Spojené státy sice podporují ukrajinskou snahu stát se součástí Severoatlantické aliance, ovšem zmiňovaný dokument jedním dechem dodává, že v tomto procesu si každá země musí počínat samostatně.
Jako by Američané nevěděli, jak zásadní je vůle samotného NATO. Aliance totiž s přijímáním uchazečů, jako je právě Ukrajina anebo další černomořská země, Gruzie, příliš nespěchá. Hlavně proto, aby nedráždila Putinovo Rusko!
A podobné je to i v případě Nord Streamu 2: Prezident Biden sice prohlašuje, že je proti této stavbě a že je si vědom její nebezpečnosti jak pro Ukrajinu, tak pro celou Evropu, ale byl to právě on, kdo svou dohodou s německou kancléřkou Merkelovou před pár týdny jeho dostavbu de facto umožnil a tuto „geopolitickou zbraň“ Rusům sám do rukou vtiskl.
Právě návštěva USA Zelenskému jasně ukazuje, kde jsou meze ukrajinských možností. I proto by Krymská platforma mohla sloužit jako fórum, jehož úkolem by jednoduše bylo celý problém alespoň připomínat.
Jinak platí čtyři roky starý (a skandální) výrok Miloše Zemana: „Anexe Krymu je hotová věc!“ A dlužno podotknout, že hotovou věcí je v intencích nové světové reálpolitiky i pro řadu čerstvých členských zemí Krymské platformy. Bohužel…
Libor Dvořák je rusista, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus, v němž se podílí na přípravě pořadů „Názory a argumenty“ a „Den podle…“. Z ruštiny přeložil mimo jiné díla Michaila Bulgakova, Vladimira Sorokina, Eduarda Limonova či Sergeje Lukjaněnka.
