KSČM chce vyšetřovat zločiny provázející polistopadovou privatizaci. Kvůli jejich nepromlčitelnosti hodlají měnit zákony. Mohli by začít u členů vlády v čele s premiérem, kteří se rovněž na tehdejší privatizaci podíleli. Kdo však vyšetří a potrestá nesrovnatelně větší majetkové zločiny komunistů?

Dohody mezi Andrejem Babišem a Vojtěchem Filipem hladce fungují, komunisté si vybírají daň za toleranci vlády. Nejprve společně odhlasovali zdanění církevních restitucí, které skončilo u Ústavního soudu. Nyní KSČM prosadila sněmovní usnesení, podle kterého privatizaci v letech 1992 až 2005 provázely „excesy, chyby a zločiny“ údajně se stomiliardovými škodami. Žádá vládu, aby připravila změny zákonů, které by umožnily jejich zpětné trestní stíhání a nemohly být promlčeny.

Satisfakce za ztrátu moci

Toto usnesení, přijaté nezvykle širokou koalicí ANO, KSČM, ČSSD, SPD a Pirátů, je pro stranu Vojtěcha Filipa satisfakcí a příležitostí pro revanš. Pokračovatelé předlistopadové komunistické strany dosud nestrávili, že na podzim 1989 ztratili moc. Byl to i počátek jejich téměř třicetileté karantény, kdy se nemohli podílet na vládnutí.

Babiš a Filip při hodnocení období po pádu komunismu souzní i rétoricky. „Ti, co se těžce provinili na majetku a na podivných zločinných privatizacích a odporné korupci při státních zakázkách, se bojí, že vláda, která se bude opírat o podporu KSČM, začne tyto zločiny vyšetřovat, a tak organizují akce proti vzniku vlády,“ uvedl loni Filip výhrůžně během hlasování o důvěře vlády.

„Po roce 1990 jsme udělali spoustu chyb. Různé vlády nechaly padnout, vykrást a vytunelovat stovky podniků. Mnoho peněz odteklo do zahraničí a daňových rájů,“ přisadil si premiér během oslav stého výročí vzniku republiky v Národním muzeu.

Selektivní výběr kauz

Vojtěch Filip, kterému nevadí trestní stíhání Andreje Babiše, ve Sněmovně vyjmenoval řadu notoricky známých a už prověřovaných kauz, například nucenou správou IPB, Chemapol, OKD, Mosteckou uhelnou, Opencard, Český dům, Promopro, padáky, arbitráž TV Nova apod. Ale něco tu nehraje.

Na privatizaci se podílela řada bývalých nomenklaturních kádrů včetně premiéra Andreje Babiše a rodinného klanu ministra zemědělství Miroslava Tomana, jehož otec působil v několika komunistických vládách. Tito aparátčíci patřili mezi privilegované vrstvy, které měly lepší pozice na startovní čáře, počáteční kapitál často nejasného původu, a dokázaly toho využít.

Šéf komunistů podezřelé privatizační počiny koaličních partnerů ve svém výčtu opomněl. Některé z nich se přitom dostaly do hledáčku orgánů činných v trestním řízení. Aby jeho seznam nepůsobil až příliš okatě výběrově, je potřeba jej doplnit.

Excesy Babiše a Tomanových

Majitel Agrofertu přebíral padlé podniky už v devadesátých letech a mnohým k pádu sám pomohl. Manažeři jeho typu získali v české ekonomice vliv hlavně za vlád sociálních demokratů, počínaje premiérem Milošem Zemanem, konče Stanislavem Grossem.

Lovochemie: Koncem devadesátých let vešlo do povědomí podivné ovládnutí Lovochemie Agrofertem. Po jejím převzetí byl Babiš podezřelý z pěti trestných činů. V případu se angažovala tehdejší litoměřická žalobkyně Lenka Bradáčová, která odložený případ vrátila policii k došetření. Kauza jí byla později odebrána a v roce 2004 definitivně zametena pod koberec. Klíčový znalec policie David Hrazdíra, na základě jehož posudků byl případ odložen, dnes vypracovává posudky pro Agrofert.

Unipetrol 1: Babiš se angažoval i ve dvou podezřelých privatizacích Unipetrolu. V roce 1999 Zemanův kabinet dosadil do vedení Unipetrolu manažery spojené s Agrofertem, který následně několik let těžil miliardy korun z výhodných smluv s tímto státním podnikem. V roce 2001 Agrofert vyhrál výběrové řízení, ačkoli nabídl o dvě a půl miliardy korun méně než hlavní konkurent. Uspěl navzdory doporučení vládní privatizační komise, která tento prodej označila za rizikový. Následně nezaplatil a musel Unipetrol vrátit.

Unipetrol 2: Druhou privatizaci Unipetrolu v roce 2004 provázely ještě větší skandály. Ze šesti platných nabídek Špidlův kabinet tři vyřadil, rovněž navzdory názoru tehdejší poradní komise vlády. Konečnou nabídku nakonec podal jediný PKN Orlen, polský chemický gigant zákulisně napojený na Agrofert, který zaplatil o 40 procent méně, než činila nejvyšší nabídka. Prodej byl dokončen za Grossovy vlády, do celého procesu však zasáhlo rozsáhlé vyšetřování na polské straně. Gross a Babiš v něm byli zmiňováni jako příklad jednoznačné korupce, která privatizaci Unipetrolu provázela. Závažná podezření z obřích úplatků se však nepodařilo prokázat.

Xaverov: Bez kontroverzí se neobešel ani rodinný byznys Miroslava Tomana staršího a jeho synů. V srpnu 2006 uvedl časopis Týden, že Tomanovi v minulosti vypumpovali řadu firem a jejich podnikání představuje temnou stránku budování kapitalismu v Čechách. Příkladem je nejasný způsob, jakým firma Xaverov z jejich holdingu Agrotrade nabyla lukrativní pozemky v Praze, které později výhodně prodala státu za 250 milionů korun. Nespadaly totiž do jejího privatizačního projektu.

Majetkový převrat

Podobných příkladů podivných machinací spojených s podnikáním obou členů vlády by se našlo víc.  Na celé věci je však nejvíc zarážející, že s touto aktivitou přicházejí představitelé strany, která po únoru 1948 zahájila frontální útok na soukromý majetek. Zpočátku znárodnila velké průmyslové podniky bez jakékoli původně slibované náhrady. Později v rozporu s tehdejší ústavou připravili o majetek i malé podnikatele, živnostníky a zemědělce.

V červnu 1953 komunisté okradli miliony občanů o úspory, když podle představ sovětských poradců spustili měnovou reformu, ačkoli prezident Antonín Zápotocký do poslední chvíle lhal, že jsou to jen „fámy, které šíří třídní nepřátelé“.

Okradli církve, které dnes se svými spojenci ve sněmovně okradli podruhé o 11 miliard korun zdaněním finančních náhrad restitucí. Celkové finanční dopady majetkových zločinů komunistického režimu se nedají ani vyčíslit. Bez vyvození jakékoli odpovědnosti, dokonce se ani neomluvili.

Pochybní arbitři morálky a spravedlnosti

Drzost komunistů je dechberoucí. Pro tyto pochybné arbitry morálky a spravedlnosti s padajícími preferencemi je vyšetřování „zločinných“ privatizací vítaným prostředkem, jak se zviditelnit a vyřídit účty s polistopadovým režimem.

Myslí to opravdu vážně. Návrh na nepromlčitelnost trestných činů souvisejících s privatizacemi státního majetku už předložili vládě, která jej zatím nepodpořila. Museli by uvést velice pádné důvody pro porušení zákazu retroaktivity a vysoce pravděpodobně by znovu narazili na Ústavní soud.

K jejich záměru se stavěl odtažitě bývalý ministr spravedlnosti Jan Kněžínek, který tvrdil, že prodloužení promlčecích lhůt u již spáchaných trestných činů není možné s ohledem na Listinu základních práv a svobod. „Šlo by o zpětnou změnu podmínek trestnosti v neprospěch pachatele. Podobně se už vyjádřil i Nejvyšší správní soud,“ uvedl.

Jenže tohle komunisty nezajímá. Kněžínek navíc rezignoval a na jeho místo nastoupila Marie Benešová, jejíž názor dosud není znám. Nedá se však předpokládat, že by premiér Babiš, stíhaný jednou pohromou za druhou, stál o vyšetřování jeho kontroverzní podnikatelské minulosti. Totéž platí po Tomana. Proto zřejmě zůstane jen u politické deklarace.

I to je však hodně za hranou. Široká sněmovní koalice, která nebere na zřetel zjevnou protiústavnost návrhů komunistů, dává zelenou jejich nestoudným exhibicím, ačkoli zločiny, související s majetkovým převratem v době totality, zůstaly nepotrestány.

 

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora