Je velká pravda, že o každé politické straně mnohem více než její celostátní představitelé a vrcholní politici, kteří jsou nejvíce na očích, vypovídají straničtí funkcionáři působící v regionálních strukturách partaje napříč celou republikou. Je to i případ Komunistické strany Čech a Moravy. Proto je velmi poučné zajímat se o to, jací lidé v regionech stranu zastupují a podílejí se na jejím vnitrostranickém životě. V tomto smyslu je velmi užitečný rozhovor s nově zvoleným předsedou okresního výboru KSČM ve Vsetíně Romanem Ramachem, který přinesly Haló noviny.
Hned titulek rozhovoru, který zní „KSČM je tady pro vás“, nenechá nikoho na pochybách, co má být hlavní sdělení, které by Ramach rád, aby si každý po jeho přečtení odnesl. Mnohem podstatnější a výrazně více vypovídající je ovšem styl, kterým šéf OV KSČM ve Vsetíně hovoří a různé rétorické obraty a slovní spojení, která používá, a také to, jakým způsobem vykresluje vnitřní život komunistické partaje.
Hned samotné Ramachovo představení by krásně zapadlo do nějakého kádrového dotazníku: „Je mi 47 let. Byl jsem důstojníkem AČR, později jsem pracoval od dělnických profesí až po vedoucí funkce. Proto se také tvrdě zastávám »lidí práce«, maminek samoživitelek a seniorů, a pokud se jim děje křivda, aktivně jim pomáhám. Vím, že jedině naší straně na těchto lidech doopravdy hodně záleží. Od prvopočátku mého vstupu do KSČM jsem se aktivně zapojil do práce v základní organizaci a spolupodílel jsem se na pořádání kulturně-společenských akcí.“
Být stranickým funkcionářem v partajní hierarchii někde nad Ramachem, hned si řeknu: ano, ano, to je dobrý soudruh, ten to se stranou myslí dobře, je to poctivý komunista. Sousloví „poctiví komunisté“ z předsedy OV KSČM rovněž na jiném místě vypadlo a soudruhy a soudružkami se to v jeho odpovědích jenom hemží.
„Nové vedení OV KSČM Vsetín má jeden velký úkol, dát do pořádku celou okresní organizaci a vysvětlit všem poctivým komunistům, že za tu situaci nemohou oni, ale především bývalé vedení OV a někteří předsedové základních organizací, kteří nerespektovali usnesení vyšších stranických orgánů,“ vysvětluje Ramach, s jakým posláním do čela okresního výboru nastupuje a jaká je povaha jeho mise.
Týmy levicové mládeže
Čiší z toho budovatelské nadšení, loajalita k vyšším stranickým orgánům a samozřejmě odhodlání splnit partajní zadání a jako nově zvolený šéf komunistů na okrese napravit to, co předchozí vedení pokazilo. A hlavně je z toho patrné pevné rozhodnutí nezklamat důvěru, kterou do něj komunistická strana vložila.
Ramach své odhodlání vskutku neskrývá a je ochotný partaji leccos položit na oltář, zároveň však ví, že na to není sám: „Jsem zvyklý pracovat 12 hodin denně a u nás je té práce tolik, že tomu budeme muset obětovat i soboty a neděle. Ale především na tuto náročnou práci nejsem sám, plénum OV je složeno ze skvělých, pracovitých soudružek a soudruhů, na které se mohu spolehnout. Jsou vzdělaní, mají zápal a zájem posunout vpřed celou okresní organizaci.“ Opravdu to zní jak z dávno zašlých časů, kdy se budovaly světlé zítřky pod rudým praporem, srpem a kladivem.
Samostatným tématem, kterého se předseda okresního výboru v rozhovoru dotýká, je problematika mladých v KSČM, což zřejmě vychází z toho, že průměrný věk straníků se stále zvyšuje a někde se dokonce uvádí, že už dosáhl 77 let. Ramach vyzdvihuje, že pro kampaň v letošních krajských volbách mají nachystané „týmy levicové mládeže“, které budou mezi občany rozdávat volební materiály komunistické strany. Těžko si u toho nevybavit uvědomělé členy někdejšího Svazu socialistické mládeže nebo pionýry, kteří to dostali befelem, aby přiložili ruku k dílu.
Krásné dětství a sociální jistoty
V každém případě předseda OV KSČM ve Vsetíně vychází mladým maximálně vstříct a dává jim vskutku velkorysou možnost a prostor se do stranického života zapojit, uplatnit se a ukázat, co všechno v nich dříme. A především důležité je, že mladí lidé u komunistů na Vsetínsku skutečně jsou, a to opravdu mladí lidé, jakože mladí do 25 let!
Jak totiž Ramach říká: „My mladé máme, jen nedostali příležitost. Proč tomu tak bylo, nevím. V září pomůžeme našim mladým (většina do 25 let) zřídit mládežnickou ZO, necháme je pracovat samostatně, pouze jim budeme pomáhat, pokud budou chtít. Budou mít moji stoprocentní pomoc při pořádání sportovně společenských akcí, ale také v tom případě, že se aktivně zapojí do kandidatury ve městech, obcích nebo do stranických funkcí.“
Závěrem vsetínský komunistický funkcionář říká, že za myšlenku socialismu stojí za to bojovat a že věří, že jeho vnuci zažijí socialismus a budou mít tak krásné dětství, jako měl on („Moji rodiče měli sociální jistoty, střechu nad hlavou, a především čas na své děti.“).
Ramach zjevně touží po návratu některých hodnot, které si spojil s minulým režimem, a vytěsnil mnohé jiné jeho charakteristiky, které pro něj zase tak podstatné nebyly a nejsou. I dnes však lze mít krásné dětství a mnozí ho jistě mají krásnější než mnozí další za předchozího režimu.
Předseda okresního výboru KSČM by se rád vrátil do minulosti. Z některých jeho vyjádření to dokonce vypadá, že v ní stále ještě zčásti žije, ale jednak to není možné a jednak si to ve skutečnosti přeje málokdo, o čemž svědčí nejenom stárnutí členů komunistické strany, ale i slábnoucí podpora voličů.
